Ostré předměty

sooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo fucking fucked up (22.05.2020)

Miniseriálová adaptace literárního debutu Gillian Flynn je pro mě osobně snesitelnější než román sám. Díky zákonitostem filmové narace totiž ubylo hodně kruté doslovnosti (v románu deklamované vágně a nudně) a přibylo prostoru pro zajímavé charaktery (Vickery, Curry a Jackie O'Neill). Minisérie by dle mého snesla o jeden-dva díly méně, byla by dynamičtější, takto je to hodně pomalá atmosférická pocitovka, která hodně sází na rozporuplnou hlavní hrdinku (balancující na hraně diváckých nesympatií), její neutěšené rodinné vztahy a na repetitivní zobrazení buranského venkova. Velmi zajímavá je opět práce se soundtrackem, který organicky doplňuje vnitřní svět postav, který záměrně ostře kontrastuje s ruchovou bezhudbovou složkou. Vlastně jsem si tuhle hereckou one woman show Amy Adams vcelku depresivně užila a díky jejímu hereckému pojetí Camille zaokrouhluji nahoru! (03.09.2018)

až na úplný závěr, který stylisticky trochu zrazuje téma tím, že to celé ladí do zábavné mindfuckové anekdoty, výborná adaptace literární předlohy; Jean-Marc Vallée ukázal už v Sedmilhářkách, že má jistý talent, tam to ale celé zkazil závěrem - v tomto případě naštěstí ne tak úplně, možná také díky Gillian Flynn (12.01.2019)

Přijet po mnoha letech k rodičům bývá vždycky komplikované, návrat novinářky Camille je však hodně jiný level. Hysterická matka, co ji nikdy nedovedla milovat, pokrytecké pohledy maloměstských sousedů, chlad, uzavřenost a dvě zabité holky. Na povrch vyvěrají krutosti a rány minulosti, které zanechaly na duši o něco víc jizev, než si Camille vytvořila na těle. Tma, alkohol, vzpomínky a stejně odtažitý vyšetřovatel Richard. Příběh se však rozjíždí neskutečně pomalu a zadrhává na dlouhých, až trapně emotivních opileckých představách Camille a podobně rozplizlých flashbacích minulosti. Chybí mi lépe rozehrané vztahy mezi hlavními postavami a více vykreslené postavy vedlejší. Ty se jen v náznacích vynořují v pozadí těch hlavních. Přitom samotná zápletka i herecký výkon Patricie Clarkson, Amy Adams a Chrise Messiny jsou skvělé. Jen by potřebovaly lepší ostatní charaktery nebo výrazné krácení stopáže. Hodně silné tři hvězdičky, na čtyři to ale nestačí. (16.09.2018)

Tahle série mi nepřipadá kompaktní. Možná je problém, že jsem četla knížku. První díl jsem vyloženě protrpěla. Následně mě to chytlo a k sedmému dílu jsem se přiřítila plná očekávání (jo, i když jsem to četla), a najednou bum a prásk. Konec. Nuda. Trochu zklamání a pocit prázdna. Njn, prostě chyba, že jsem to četla. Protože po přečtení knížky, jsem nemohla spát, jak jsem byla vyřízená. A tak to srovnání nevyzní pro tenhle seroš nikdy úplně dobře. *A nebo jsem prostě náročný divák... Ten byl dobrej, co? ;) (14.01.2019)