Zabití posvátného jelena

U gréckeho režiséra YORGOSA LANTHIMOSA si nemôžete byť nikdy istí, čo sa na vás chystá, je nepredvídateľný, s extrémnym dôrazom na hĺbku OBRAZU, ako v legendárnom HORORE STANLEYHO KUBRICKA : THE SHINING, ktorý jednak patrí medzi jeho obľúbené, alebo taktiež si treba všímať ďalšiu vec, a to používanie STEADICAMu, vďaka čomu sa vytvára extrémne nepríjemná atmosféra, z ktorej niet úniku. K tomuto pridávam tvorbu rakúskeho provokatéra MICHAELA HANEKEHO, a jeho typický ROZKLAD RODINY. Nechcem sa chváliť, lebo samochvála smrdí, ale dokonalo poznám filmy, ktoré režíroval, a je v nich bádať postupná, nekompromisná štúdia, že aj dobre situovaná família sa môže zo dňa na deň prebudiť do živej, nočnej mory. V zabití posvätného jeleňa som svedkom nejakej, akoby som to nazval, tragédie, akejsi KLIATBY, ktorú zoslal 16 ročný chalanisko, čo sa volá Martin. Obidvaja manželia sú „špičkoví doktori” , a majú dve deti. Čoraz častejšie sa bude okolo Stevena motať tento chalan, ktorý vie, čo robí, a čochvíľa mu povie, ako s ním zatočí, nieže by mu priamo pichol nôž do srdca, ale ublíži mu inak, prostredníctvom toho, že mu „paralyzuje” deti, ktoré stratia cit v nohách, a tak ostávajú ležať na lôžku najprv v špitáli, potom doma. A prečo sa deje to, čo sa deje, zisťujem pomaly a postupne, rozlúsknem tento oriešok, a blížiace sa filmové sekvencie budú „smrdieť ” maximálnou bizarnosťou, ktorá je fascinujúco - geniálna ! Farrell s kidmankou si zahral opätovne aj v Oklamanom, ktorý je popri tomto filme, len slabučký, mierumilovný filmový počin. Čítal som, že sa Colinovi pri čítaní scenára urobilo nevoľno, a podotýkam, že nie je sám ! Barry Keoghan je v úlohe Martina extrémne pokojný, pretože má famózny prehľad o aktuálnej situácii, ale ocitne sa na okamih vo zveráku. Najviac by som chcel oceniť depresívnu réžiu Yorgosa, ktorá je až by som povedal majstrovská, a taktiež univerzálnu, brilantnú kameru Thimiosa Bakatakisa, ktorá si ma obmotala okolo prsta. Colin s Yorgosom si očividne rozumel na predchádzajúcom filme Homár, pričom svoje filmárske HRANICE posunuli ešte o kúsok dopredu, je to oveľa prepracovanejšie, ako sa na prvý pohľad zdá. (21.12.2017)

v půlce filmu vidíme satirické psychodrama o absurdních zvycích zvláštního společenství. V druhé půlce filmu se začne strašit. Po odhalení tajemství už je zíráme na rozpad. Hrdinové omezeně vyjadřují své emoce a vůbec se chovají mechaniky. Keoghan je místy až strašidelný. (26.01.2018)

O něco menší WTF než předchozí režisérův Humr, ale pořád neuvěřitelně zmatený a náročný film, pouze pro pozorné a trpělivé diváky. (02.01.2019)

Neskutečně otravná hudba mohla být nakonec asi ten nejmenší problém. Ale tenhle těžce nepochopový příběh i chování postav to zazdilo tak, že jsem furt přemýšlel, jestli to mám vypnout nebo doufat, že z toho něco vyleze. Nakonec jsem to vypnul někde po polovině ... 20% (27.02.2018)

Na Lanthimosovu tvorbu jsem poprvé narazil skrze Favoritku, a jelikož mě jeho osobitý (a do jisté míry zvrácený) režijní styl zaujal, rozhodl jsem se podívat na jeden z jeho předchozích kousků. Co se týká budování nepříjemné atmosféry a vskutku nepřirozeného vedení herců a zvláštního snímání kamery, podtrhuje Zabití posvátného jelena režisérovu unikátní estetiku. Avšak zatímco u Favoritky mi tento styl nevadil a vlastně si i hodil do historicky vzdáleného časoprostoru, v případě Jelena jsem se už tak moc nechytal. Film staví na hodně bizarní zápletce, která působí na jednu stranu neokoukaně a děsivě, na druhou stranu je na můj vkus už příliš divná. Nicole Kidman a Colin Farrell předvedli přesvědčivé a silné výkony, v případě dětských herců bych už musel být kritický - zejména kvůli robotickému (což byl možná i účel) herectví Raffey Cassidy. Barry Keoghan je kapitola sama o sobě. Poprvé jsem ho viděl v Dunkirku a byl mi neuvěřitelně nesympatický a jeho osud mi byl zcela vážně lhostejný. V Jelenovi mi byl též nesympatický, ale v tomto případě to přispělo k hlubšímu vnímání jeho postavy. Závěrečných deset minut bylo hodně silných a nepříjemných na koukání - o tom žádná. Film se u mě pohybuje kdesi mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Zatím mu přidám, ale je dost možné, že svůj názor časem přehodnotím. (25.04.2020)

Kedže som netušil do čoho idem, prvá polhodina bola značne iritujúca. Potom sa však príbeh rozbehol a všetko dávalo zmysel. Pochopiteľne, filmový jazyk bol svojský, upäto racionálny, desivo strohý hlavne pri uhladených, mechanických dialógoch. Do neba volajúca bezvýchodiskovosť situácie volala po závere biblických rozmerov. Lanthimosov snímok je určite kontroverzný, ťažko sa pri ňom dýcha a zanecháva jazvy. Herecké výkony sú ozdobou filmu. (30.12.2017)

Ďalší Funny Games/Borgman style o zosobnenej nemilosrdnosti, ktorá má nad postavami bezmedznú moc. Po predošlom dobrodružnejšom dystopickom filme sa Lanthimos vracia skôr k cynickému snobizmu, ktorý ale má schopnosť uhranúť. Nič pre divákov, ktorých to zvykne nasrať či uraziť. (28.01.2018)

(Lumiere - 18.12.2017) (21.01.2018)

Bezmoc. (20.11.2017)

Yorgos Lanthimos, jméno které mi až do dnešního dne absolutně nic neříkalo a režisér od kterého jsem až dosud nic neviděl. Nicméně to se po zhlédnutí tohoto filmu jistě rychle změní. Sice nejde vyloženě o hororový kousek, ale má s tímto žánrem mnohem více společného, než lecjaký film. Mysteriózní psychologické drama však divákům nabídne značně znepokojující příběh, který jistě nejednoho diváka nepěkně pošimrá na žaludku. Přesto si myslím, že se tu dá najít několik slabin, které mohl tvůrce ještě mnohem více vypilovat. Hlavní problém vidím v celkové nevyváženosti příběhu, ve kterém občas jinak solidní atmosféra stávkovala a já se místy i trochu nudil. Souhlasím však s názorem, že jde skutečně o podivnost, která mi na nějaký čas jistě uvízne v paměti. Několik otazníků v mé hlavě zůstalo nezodpovězeno a pevně věřím, že v tom nejsem sám. Rovněž bych chtěl pochválit hudební doprovod, který se velkou měrou podepsal (pozitivně) na celkové atmosféře a ani herecké výkony nebyli vůbec špatné. (24.10.2018)

Zpočátku jsem měl pocit, že se dívám na nějakou zvláštní a možná ujetou tragikomedii, ale pak se film rozjel v pořádně dobrý psychothriller, který byl vystavěn na kvalitním scénáři a přesvědčivých hercích, což u Colina a Nicole není nejmenších pochyb, ale překvapila především mládež - pro mladé herce není daná látka úplně jednoduchá. Zajímavý nápad, slušné provedení, konec přijatelný. Celkově velmi dobrý dojem. A když jsem si zjistil, že režie se zhostil tentýž Řek, který mě neoslnil svým humřím úletem, tak hlásím, že s jelením psychem mu to vyšlo mnohem lépe. (13.01.2019)

Tichá hrůza, která se neustále vrstevnatí, přichází s novými polohami vnitřního psychologického děsu, ale přitom jde pořád o prvotně zamýšlený komplexní balíček. Psychologicko-sociální sonda. Zajímavé obsazení, působivá hudba. Normálně mi začala lézt na nervy ta středová koncentrace záběrů/kamery. (12.04.2021)

Moje třetí setkání s šíleným Řekem Lanthimosem dopadlo skvěle, kápl mi do noty zatím nejvíc ze všech jeho divnofilmů a já nostalgicky zavzpomínal na dávné časy, kdy jsem tvrdošíjně vymetal všemožné filmové kluby a honil se za co možná nejmenšinovějšími a nejdivnějšími filmy. Že já vůl si neustále przním mozek i vkus všelijakými horrorovými béčky a céčky, když pod svícnem artové kinematografie se nenápadně ukrývají takovéhle psychopatologické lahůdky. Farrell se mi tentokrát líbil, protože mi už vousatou držkou nepřipomínal Sagvana Tofiho ale spíš nějakého starého Achájce, irská držka týnejdžra Keoghana je ještě delikátnější a jeho specifický herecký projev kulervoucí, ovšem nejlepší držku měla Kidmanka - ještě pár let a nenalíčená může směle brát hlavní role v horrorech o vyšinutých psychopatkách. Měl jsem přichystány čtyři hvězdy, ale závěrečný Farrellův taneček s kulovnicí a zpomalený snack bar s Bachem mě dostaly do jakési podivně euforické nálady... Nebo že by to bylo těmi dvěma litry Zero Coly?? (28.12.2017)

Atmosferická a místy až děsivě chladná delikátní záležitost, jejíž postupné budování hutné atmosféry s lehkou hororovou příměsí patří k naprosté špičce. The Killing of a Sacred Deer se rovněž může pochlubit originální kamerou, která se nad zajímavě zvolenou a podanou příběhovou kostru vznáší jako "Damoklův meč", což jde ruku v ruce s perfektními hereckými výkony, z nichž nejvíce vyčnívá Barry Keoghan. Režisér Yorgos Lanthimos po svém výtečném snímku "The Lobster" stvořil další zádumčivý film s vtahujícím přesahem, který v moderní kinematografii nemá téměř obdoby. Jen škoda té natažené stopáže, s níž to tentokrát lehce "přepískl". PS: Podle zdejšího rozpolceného hodnocení asi snímek vážně nebude pro každého! „Don't be scared, mom. You'll see. You won't be able to move either, so get used to it.“ (23.12.2017)

Sterilní, ale v tomto případě povýšil Lanthimos sterilitu na přednost, protože to minimum emocí pak mělo téměř drtivý dopad. Někomu může vadit, že téma si těch vypjatých chvilek žádalo víc, ale mě ten nepřirozený klid všech zúčastněných a minimální hudební či spíš zvukový doprovod zcela vyhovoval. K hercům nemám nejmenší výhrady a pro mě byl jednoznačně největší hvězdou Barry Keoghan. Po Humrovi jsem byl hodně skeptický, ale tohle je velká paráda. 90% (28.12.2017)

Koncentrovaný manieristický snobizmus. (14.05.2018)

Lanthimosovy vyhrocené konstrukty mě stále nepřestávají fascinovat. Zvlášť v případě, kdy se po formální stránce převlékají za artový horor, který hudbou a pohybem kamery neustále znepokojuje, obalí se konceptem antické tragédie, ale přitom neztrácejí specifický černý humor, který diváka provokuje k smíchu. Ne věcmi, které se na plátně dějí, a které jsou vpravdě hrůzné a vůči postavám ještě několikanásobně krutější než v Lanthimosových předchozích filmech. Nýbrž tím, do jakých záběrů a situací jsou tyto hrůzy komponovány. Na Zabití posvátného jelena se v pravdě ani Haneke nechytá. 90 % (19.09.2018)

Problém s filmom je chladnosť. Hoci Kidman a Farrell sú vo svojich úlohách výborný, vzájomné vzťahy ustupujú chladnému, čístému a sterilnému priestoru a prostrediu. Vzťahové väzby sú tak určené cez akúsi tradičnú hierarchiu, aká je nastavená súdobou spoločnosťou. Ale poznať postavy nepoznáme. The Lobster bol viac založený na emóciach a pre mňa fungoval viacej. Rovnako aj grécke Lanthimosové filmy. Dôvod prečo to tu nefunguje, je druhá časť filmu, vyjadrenie zápletky a akési prijatie, celej situácie. To mi tam úplne nesedelo. Na jednu stranu chápem, že ako sociálna štúdia nemôžeme byť prehnane emočný a netlačiť na pílu, ale hlavná postava stojí pred rozhodnutím, ktoré má väčší dôraz na psychiku, než tomu tak bolo v tomto filme. Silné scény tu sú. Ale je tam veľa výplne práve s deckami, ku ktorým si kvôli tej chladnosti nevieme nájsť( aspoň ja som nemohol) cestu. Čo je škoda. Nepríjemné je to dosť. (05.01.2018)

Ještě nedávno jsem jméno " Yorgos Lanthimos " neznal a dnes mohu říct, že se jedná o jednoho z nejoriginálnějších režisérů, který píše i skvělé scénáře. Z jeho filmu " Humr " jsem byl maximálně nadšen a i tady se ukázala jeho kvalita. Je to opět ujeté, ale na druhou stranu velmi promyšlené. Má to sice hodně pomalý rozjezd, ale to jakým směrem se film ubere po 40min mě fakt dostalo. Colin Farell opět hraje na Oscara a Barry Keoghan je tak věrohodný, že je na pěst. Nicole Kidman také musím pochválit. Myslím, že Y. Lanthimos má nám ještě co nabídnout. Co říci na závěr: Alicia Silvestone, už dávno není " Batgirl ". Bohužel. (26.12.2019)

Na tom filme su zaujimave dva aspekty. Prvym je styl akym to je natocene. Strohe dialogy a strasne chladne, odtazite, skoro az nezucastnene stvarnenie postav. To ma prvu polovicu filmu celkom bavilo a bol som strasne zvedavy, co sa z toho vykluje. Lanthimos ma svoj unikatny styl vedenia hercov, ktory je celkom fascinujuci. O nieco menej ma uz bavila vizualna stranka v ktorej sa Lanthimos rochnil natolko, ze film zaplnil mnohymi samoucelnymi scenami, ktore mi pripadali otravne a zbytocne natahovali stopaz. Bohuzial niekde v polovici filmu Keoghan rychlo popise Farrelovi co sa bude diat do konca filmu. V tej chvili som mal pocit akokeby mi niekto hnusne vyspoileroval zvysok filmu. Nasledne uz som len znudene sledoval ako sa to vsetko naplni a nedockavo som cakal, kedy uz konecne urobi nevyhnutne rozhodnutie. Trochu mi vadil nevysvetleny nadprirodzeny pôvod celej tej kliatby/pomsty/vyssej spravodlivosti? A potom to, ze Farrel po nevyhnutnej volbe neskoncoval aj s Keoghanom, ale v poslednej scene v bistre na seba este vsetci vrhali pohlady jak jedna velka stastna rodinka. Takze tak. Unikatny Lanthimosov styl mozno este niekedy otestujem, ale dufam, ze to bude film s lepsim pribehom. Nemusi sa to uplne drzat v realite, ale jeho pravidla a konanie postav by mohli byt logickejsie. 5/10. (18.01.2018)