Nejtemnější hodina

Kdyby Joe Wright dokázal vyprávět stejně efektivně, jak efektně režíruje, šlo by o mnohem méně bolestivou diváckou zkušenost. Ambiciózní britský filmař se bohužel opět projevuje jako velký kýčař, pro kterého je hlavní, aby každá scéna stůj co stůj dobře vypadala a nenudila, ne aby měla smysluplnou náplň a byla nějak nápomocná vyprávění. Vizuální gimmicky jako jsou záběry z ptačí perspektivy, zpomalené záběry nebo velké detaily vteřinové ručičky působí hlavně jako projevy skoro panické obavy ze všednosti, kterou bych čekal spíše u debutujícího tvůrce, snažícího se předvést, co všechno se naučil na filmové škole. Docela obyčejné scény, spoléhající se jen na dobře zvolenou kompozici a Oldmanovo herectví (velmi solidní, ale pořád musíte myslet na to, že sledujete štíhlého herce pod tlustou maskou), jsou přitom mnohem působivější, neboť v nich myšlenky nepřekrývají efekty. Kromě občasných vítězství formy nad obsahem film doplácí na nevyrovnaný rytmus (po svižné první hodině se tempo před operací Dynamo výrazně zpomaluje), zjednodušování historie na klíčová rozhodnutí velkých a neomylných mužů, zoufalý nedostatek soudnosti (i kdyby scéna v metru vycházela ze skutečnosti, nic to nemění na faktu, jak strašlivě nepřesvědčivě je vystavěná a napsaná - něco tak blbého nepamatuji ani z britských meziválečných propagandistických filmů, kam by to patřilo spíš) a urážlivou návodnost. Ten film nám skrze vedlejší postavy (zejména vyjukanou sekretářku) neustále sděluje, jak máme na Churchilla pohlížet, co si o něm máme myslet, abychom snad nezačali pochybovat o jeho genialitě. Špetku uvěřitelnosti v sobě mají akorát scény Churchilla s manželkou, které scénář nepředepisuje, aby jen žasla nad jeho pronikavým intelektem a smála se jeho bonmotům. Sebelepší práce herců a maskérů (a návrhářů kostýmů a architektů) bohužel nedokáže zachránit to, co zanedbal scenárista (Anthony McCarten napsal i Teorii všeho, trpící podobnými nedostatky) a režisér. Nejtemnější hodina je prázdná, naivní a falešná lekce patriotismu, která se dvě hodiny klopotně dobírá ke stejnému sdělení, které dokázal Christopher Nolan s mnohem větší úderností shrnout do posledních deseti minut Dunkerku. 45% (11.01.2018)

Asi guilty pleasure. Už druhý deň to neviem ohodnotiť. Uvedomujem si totiž, že takto to naozaj nebolo. A že Churchill nebol ani mrzutý hodný dedulo, ani populistický blb, ktorý robí dôležité rozhodnutia na základe názoru vzorky dvadsiatich vyburcovaných civilov. Že jeho charakter nie je determinovaný len vzťahom k sekretárke. Na druhú stranu, divácky zážitok to bol riadny. Tie prejavy a tie dialógy! A ta scéna v metre. Súhlasím, že tieto spielbergovské blbostičky sú jedným z dôvodov, prečo milujeme film. Bez rozmýšlania. Guilty pleasure. Srdcom. (21.05.2019)

║Rozpočet $30miliónov║Tržby USA $56,468,410║Tržby Celosvetovo $150,847,207▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $5,385,074║ Tržby za predaj DVD v USA $3,571,203║ Režisér Joe Wright ma tento krát milo prekvapil, vymanil zo svojej chladnosti a ponúka dosť stráviteľnú politickú epizódku z obdobia 2.svetovej vojny, ktorá pôsobí aj ako také spojivo k filmu Dunkirk od Nolana. Svoje tu samozrejme urobí herecký prínos Gary Oldmana a roztomilej Lily James. /70%/ (07.06.2018)

Tenhle film pro mě stojí a padá s hereckým výkonem Gary Oldmana. Churchill v jeho podání působí jako nemohoucí, zmatené, mumlající a politováníhodné zvířátko zahnané do kouta, které každou chvíli trefí šlak, a vzápětí zase jako impozantně vitální a umanutě hřímající dědek. Ani nevím, jestli jsem někdy na nějaké postavě tak visel očima, protože mi přišla tak fyzicky přítomná/zahraná. (11.07.2018)

Klobouk dolů za přeměnu Garyho Oldmana, který byl naprosto k nepoznání, to je asi tak jediné pozitivum, které k filmu můžu říct. Bylo to dost nezáživné a hrozně nezapamatovatelné, v podstatě jakmile scéna skončila, už jsem ani nevěděla, o čem se mluvilo. 2* Film o tom, jak Churchill vyřešil válku v metru. (20.02.2018)