Reklama

Reklama

Obsahy(1)

A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)

(více)

Zajímavosti (120)

  • V závěrečné scéně filmu drží Michal (Michael Beran) tužku z Anglie a má na sobě Elienův (Ondřej Brousek) rolák. Nakousnutá jablka jsou navíc odkaz na Šabachovu knihu, ve které hlavní postava neustále pojídá jablka. (Moname)
  • Všichni herci z Pelíšků se shodli na tom, že při hereckých zkouškách i při natáčení panovala neobvykle dobrá atmosféra – a to nejen díky vzájemné shodě a profesionální souhře herců a štábu, ale i díky příslovečnému klidu režiséra Jana Hřebejka. „Natáčení byla příjemná pohodová záležitost,“ potvrdil Jaroslav Dušek. (SONY_)
  • Film jako je Pelíšky vyžadoval účast výrazných hereckých osobností. Potřebovali jsme lidi, kteří nám postavy nejenom odehrají, ale kteří vnesou do příběhu i svoje osobní kouzlo a zkušenost. A měli jsme štěstí, protože na účast ve filmu kývly naše největší současné herecké hvězdy,“ řekl Jan Hřebejk. (SONY_)
  • Reálná vila, ve které se Pelíšky natáčely, stojí v pražských Košířích. (Jaryktichy)
  • Film všichni předem těžce podceňovali, takže musel být natáčen na levnější šestnáctimilimetrový materiál. (raininface)
  • Ve scéně, kdy je rodina Krausových u štědrovečerní večeře a modlí se, zní v rádiu skladba „Ach synku, synku“. (majky19)
  • Název Pelíšky byl původně pouze pracovní a nikomu, s výjimkou Jiřího Kodeta, se nelíbil. Štáb však lepší název nenašel, a tak zůstaly Pelíšky. (Anife)
  • Ve filmu zazněly písně Karla Gotta – „Santa Lucia“ a „Trezor“. Dále „Mrholí“ a „Pojď se mnou lásko má“ od Waldemara Matušky. Zazněly také hudební písně známého hudebního tria Voskovec, Werich a Ježek – „Život je jen náhoda“ a „Nebe na zemi“. Dále pak známé písně Václava Neckáře – „Lékořice“ a „Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě“. (majky19)
  • Těsně před scénou „Víš co Sašo, jdi do prdele“ projede vzadu v ulici bílá Škoda Favorit, vyráběná od roku 1988. (jis)
  • Píseň "Slunečný hrob" od kapely Blue Effect, použitá ve filmu, byla za komunistů zakázána, a to kvůli věnování Janu Palachovi. Obnovenou polpularitu této písni přinesl až Jan Hřebejk, když ji použil do filmu Pelíšky. (šerminator)
  • Hned druhý den se ztratil scénář s režijními poznámkami. Nakonec se našel mezi rekvizitami. (dinamit_1)
  • Miroslav Donutil, herecký představitel otce Šebka, neopomněl zdůraznit, že v příštím filmu už přijme pouze roli generála. Po poručíkovi v Černých baronech (1992), nadporučíkovi v Tankovém praporu (1991) a majorovi v Pelíšcích to byl podle něj naprosto logický postup. (dinamit_1)
  • Dávní kolegové z Divadla Na provázku a dlouholetí kamarádi Miroslav Donutil (Šebek) a Boleslav Polívka (strýc Václav) při natáčení bavili štáb žertíky a improvizacemi, takže místy plynule a nepostřehnutelně přecházeli z rolí do civilu a naopak. Podle jejich slov však - na rozdíl od postav bratrů Šebkových, kteří se neustále trumfují a sázejí o hlouposti - se na scéně nikdy nechovali jako rivalové. (dinamit_1)
  • "Dušek (Saša) si nápady nikdy nenechává jen pro sebe, ale nahrává i ostatním," potvrzuje Eva Holubová Duškovu improvizaci. "Potíž byla v tom, že si vždycky něco přidal, já se začala chechtat a nebyla jsem k zastavení." (dinamit_1)

Související novinky

Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků

Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků

12.01.2017

Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)

PF 2017

PF 2017

31.12.2016

Zažili jsme i lepší roky než 2016. Nejen co do počtu ztráty lidí, kteří přinesli světu něco hezké a hodnotné, či do počtu překvapivých a znejisťujících politických událostí. On ten rok s šestkou na… (více)

Kánon filmu 2011

Kánon filmu 2011

13.02.2012

V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)

Reklama

Reklama