Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Satan
    *****

    Velbloudům hoří hovna, nerozbitné sklenice jsou rozbitné, pružné lžičky vyvinuté výzkumníky NDR se nemají dávat do kafe a rozdíl mezi knedlíky a noky je v řádkách několika atmosfér. Hřebejkův masterpiece, kterým definoval dnes tolik nenáviděné a teatrální slovíčko tragikomedie. Excelentní výkony Jiřího Kodeta a zejména Miroslava Donutila mi tuto milou procházku jen zpříjemnili. Bolek Polívka i v těch pár minutách potěší a to samé Jarda Dušek. Jeden z nejlepších českých porevolučních filmů a v dnešní době již stálá klasika. Začátek je napálen doslova neskutečně a do první poloviny korunované sousedskou hádkou se drží v hodnotách fascinující. Pak se nám zábava trošku zvrhne a film již jen tak pozvolna doklouzává k úžasné pětiminutovce, která je tak kouzelná, až se člověku slzička objeví. Nedokážu si představit, jak vnímali tento film Američani či jiní západní obyvatelé, kteří nebyli 40 let pod rukou SSSR. O to víc nám pak připadají Pelíšky melancholičtější a zdařilejší. A je to jen a jen dobře. [Přesná stopáž: 116 min](5.12.2007)

  • Radek99
    *****

    Vrchol Hřebejkovy (ale i obecně porevoluční české kinematografické) snahy o vyrovnání se s vlastní problematickou národní minulostí (samozřejmě do doby, než vznikly Špačkovy Pouta, která se snaží k tématu přistupovat ale z úplně opačné strany). Už sám symbolický název, metaforicky odkazující k snaze vytěsnit existenciální úzkost a tlak normalizační reality útěkem do hájemství svých bytů, zmizet před tíživým tlakem režimu a izolovat se od něj v rodinném soukromí, ve svém pelíšku... Achillovou patou a kontroverzním místem filmu je přílišná snaha bagatelizovat nemorální a ve své podstatě zločinné chování některých postav a navodit uměle nostalgický a smířlivý tón filmu, který by jinak pojmenováním bolestných míst národ nutně rozdělil na oběti a viníky. Ideový záměr tvůrcům bezezbytku vyšel, vznikl film krásný ve svém konejšivém ohlédnutí zpět a v optice nostalgického vzpomínání bylo špatné povětšinou zapomenuto a torzo hříchů odpuštěno. Leč jak pravým jménem pojmenovat charaktery těch několika kontroverzních postav - nebyl lampasák (a ve své omezenosti až okouzlující furiant) Šebek (excelující Miroslav Donutil) spíš vlastizrádce a jeden z hlavních strůjců? A ředitel školy Saša (životní role Jaroslava Duška) spíš bezcharakterní a bezpáteřní s režimem kolaborující sviňák? A nakonec třeba bodrý příslušník Veřejné bezpečnosti (Miroslav Kaman) ve skutečnosti sprostý vrah? Je jasné, že tvůrci zamýšleli svět obou ústředních rodin (Šebkovi x Krausovi) jakožto kontrapunkt, jejich symbolická dualita je prvoplánově zjevná, ale záměrně byla setřena bipolární ukotvenost této dvojice a v podstatě se nedá určit, kdo z nich je vlastně ona pozitivní část. Jistě, primárně Krausovi, rodina válečného veterána, masarykovce a účastníka nekomunistického odboje, jenže coby neurotický pedant Jiří Kodet ve své roli smazává onen pozitivní podtext. Všichni jsou tu vlastně ,,blázni" a jediný normální (a příběhově fixní bod je postava rebela, budoucího emigranta, tedy skutečné české elity - Eliena, jehož neukotvenost ve společnosti z něho dělá morálně nerelativizovaný charakter). Hřebejk divákovi představuje postavy záměrně v komických situacích (velmi přesně odpozorovaných), a tak se mnohá lidsky odpudivá vlastnost promění v úsměvnou (duševní ,,lampasáctví" majora Šebka...). Většina scén je ovšem mimořádně přesvědčivá a před divákem tak pozvolna krystalizuje cosi z typické české povahy. Očividné zaměření na detail, ona fragmentární dějová drobnokresba (proti níž stojí po formální stránce např. celkový záběr na prostranství před školou, k němuž se film cyklicky vrací) dává tušit, že uměleckým záměrem bylo toto symbolické zobrazení naší každodennosti povýšit na nadčasové dílo vypovídající o identitě národa, dostat se obrazně pod povrch věcí, vyslovit se k zásadnímu údobí našich dějin... Vyrovnat se s těžkým dědictvím doby se Hřebejkově snímku sice nepodařilo, vznikl ale výjimečný a silný film, jeden z nejlepších novodobé (svobodné) éry... A to není málo...(1.1.2008)

  • genetique
    *****

    Pre ďalšie dve generácie asi stratový film a neopísateľne atmosferická komédia. Skultovené hlášky, jedinečné dialógy a herecké výkony (Kodet, Donutil) pozdvihujú tento film do absolútnej topky. Scenár skvelý a dramatický žáner sem sadol ako uliaty! Je škoda, že na Slovensku je filmová produkcia v takých sra*kách. 90%.(10.3.2006)

  • mzss1
    *****

    Vynikající komedie. Skvělé vtipy, hlášky a scény, které předvedlo dost skvělých herců v tomto filmu. Rozhodně si pochvalu zasluhuje Jiří Kodet, Mirolsav Donutil, Bolek Polívka a další. I hudba se na české poměry docela vydařila. Ukázka skvělých vtipů a hlášek "To bylo málo, ted to zkusim já" Prásk a je po skleničce. "A komu tim prospějete?!!!" Prostě luxus, těch scén je tam neuvěřitelné množství. Film kritizovat ani nejde. Jedná se o jednu z nejlepších českých komedií, které kdy byly natočeny. Proto nemůžu jinak než hodnotit na 100% = *****(23.10.2012)

  • Vodnářka
    *****

    Spolu se Samotáři můj nejoblíbenější český film. Perfektní scénář, nezapomenutelné hlášky, skvělí herci i herecké výkony... Film má prostě svoje kouzlo a můžete ho vidět posté a stejně vás bude strašně bavit. Vzpomínat na něj budete ve spoustě situací. A z vlastní zkušenosti vím, že pokud cizinci aspoň trochu objasníte naše novodobé dějiny, bude se i on smát z plných plic.(2.1.2008)

  • - Představiele otce Krause (Jiří Kodet) nemohl režisér Hřebejk dlouho najít. Věděl, že role je jako ušitá pro Jiřího Kodeta, ale před lety spolu točili a nerozešli se v dobrém. Režisér nakonec našel odvahu a Jiřího Kodeta oslovil. Tomu zpočátku role moc nešla, bylo to způsobeno především nově udělanými zuby, které ho bolely a také trochu šišlal. I díky názoru Jiřího Krejčíka ale zůstal režisér trpělivý a Jiří Kodet nakonec ztvárnil jednu ze svých nejlepších rolí. (Stocki)

  • - Miroslav Donutil, herecký představitel otce Šebka, neopomněl zdůraznit, že v příštím filmu už přijme pouze roli generála. Po poručíkovi v Černých baronech (1992), nadporučíkovi v Tankovém praporu (1991) a majorovi v Pelíšcích to byl podle něj naprosto logický postup. (dinamit_1)

  • - Dle názvu filmu byl pojmenován alkoholický nápoj „Pelíškovka“. (AngelusCZ)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace