Reklama

Reklama

A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Recenze (1 816)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Co mě na Hřebejkovi opravdu fascinuje, že z tak vážného tématu dokaže udělat tak humornou záležitost a přitom mám celou dobu na mysli,jak vážné věci se na pozadí filmu odehravájí. Nepochybně i herecké výkony všech herců,ale zejména Jiřího Kodeta a jako vždy skvělý hudební doprovd tuto mou fascinaci ještě zvýrazńují. Já už bolševikovi nedávám ani rok natož dva. ()

T2 

všechny recenze uživatele

Pohľad na 60.roky minulého storočia vyšiel nadmieru dobre aj vďaka presvietenému obrazu/ kamere a v skutku príbeh vyznie aj zábavne. Miestamy je cítiť silná nostalgia na určité veci čo sa za vtedajšieho režimu diali, hlavne lyžičky s NDR, postupné súdruženie a v 1968 vpád Sovietov, ktorý je braný len okrajovo. Pre mňa osobne to je len slušný priemer, trošku ma prekvapujú vysoké hodnotenia ale každý samozrejme podľa svojho vkusu, Amerika je Amerika. ()

Reklama

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Nádherný film, který ač vypráví o době hodně minulé a hodně nevlídné, oslovuje všechny věkové generace a navíc srší vtipem. Hlášky typu "Proletáři všech zemí, vyližte si prdel", "Víš co, Sašo? Jdi do prdele!" nebo "Hm, pěkný kozačky, takový by se hodily mojí mámě" již brzo po uvedení do kin zkultovněly. Nemá cenu říkat něco víc, protože nevěřím tomu, že na tyhle stránky zabrousí někdo, kdo tenhle film ještě neviděl. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Jedni na Pelíšky nadávají, druzí je do samotného Nebe chválí. Každopádně je jasné, která strana vítězí a vítězí na plné čáře. Krom toho, že zdejší hodnocení přesahuje devadesátku, mávnutím oka, staly se také nejúspěšnějším českým filmem současnosti. A to nejen díky návštěvnosti a výdělkům, ale díky tomu, že je opravdu tak povedený a takových filmů je opravdu pomálu. Od České sody Jan Hřebejk pokouší štěstí ve filmu, který poprvé kombinuje vážnost a humor do jednoho. Tenkrát se mu zadařilo, v dnešní době už takového úspěchu nenabírá jako dříve. Každopádně nemůžu než souhlasit. Pelíšky se prostě a jednoduše povedly. Díky hercům, díky atmosféře a také díky skvělým dialogům, na které se i v dnešní době příjemně vzpomíná. --- Co to je? - Lžičky. - No, lžičky. To se hodí, tolik lžiček. - No pozor. To nejsou obyčejné lžičky. To jsou lžičky z umělé hmoty - lehké, ohebné, pružné. To jsou lžičky, které vyvynuli výzkumníci z NDR. ()

Radyo 

všechny recenze uživatele

Pelíšky jsem viděl až s odstupem času, a ve světle všech velenadšených názorů a superpochvalných kritik jsem byl mírně zklamán. Nicméně na druhý pokus už jsem zjistil, že tento film patří skutečně mezi absolutní českou špičku 90. let a na další pokusy už jsem ho zařadil i do mých oblíbených filmů. Spousta skutečně klasických hlášek (hlavně o "nerozbitných" skleničkách a plastových lžičkách) diváka spolehlivě pobaví i dnes. Herecké výkony osvědčených matadorů Donutila, Polívky, Kodeta, Stašové a dalších jsou opravdu skvostné a jejich mladí herečtí kolegové jim opravdu výborně sekundují. Na tento film se rád podívám v budoucnu ještě několikrát. EDIT 1/2014: Po posledním shlédnutí tlačím na pilu a zvyšuji na 5 hvězdiček. Je to česká špička! ()

Galerie (31)

Zajímavosti (92)

  • Reálná vila, ve které se Pelíšky natáčely, stojí v pražských Košířích. (Jaryktichy)
  • Ve scéně, kdy je rodina Krausových u štědrovečerní večeře a modlí se, zní v rádiu skladba „Ach synku, synku“. (majky19)
  • Všichni herci z Pelíšků se shodli na tom, že při hereckých zkouškách i při natáčení panovala neobvykle dobrá atmosféra – a to nejen díky vzájemné shodě a profesionální souhře herců a štábu, ale i díky příslovečnému klidu režiséra Jana Hřebejka. „Natáčení byla příjemná pohodová záležitost,“ potvrdil Jaroslav Dušek. (SONY_)

Reklama

Reklama