The Breakfast Club
The Breakfast Club
The Breakfast Club
The Breakfast Club
Režie:
John HughesScénář:
John HughesKamera:
Thomas Del RuthHudba:
Gary ChangHrají:
Emilio Estevez, Paul Gleason, Anthony Michael Hall, Judd Nelson, Molly Ringwald, Ally Sheedy, John Hughes, John Kapelos, Ron Dean, Mike BurnhamVOD (3)
Obsahy(2)
Film Snídaňový klub režiséra a scénáristy Johna Hughese přináší symbolický obraz života na americké střední škole v 80. letech minulého století. Když se kvůli školním prohřeškům sejde na sobotním vyučování rebel, šprt, školní královna krásy, sportovec a podivínka, všichni jsou pouhými spolužáky. Odpoledne toho mají ale společného víc, než si kdy dokázali představit. V dobrosrdečné komedii o dospívání, která pomohla definovat celou generaci, se představuje hvězdná herecká sestava z 80. let.
(Bontonfilm)
Recenze (401)
Ten kult je v tom urcite znat. Zabavna a nezvykle unikatni 80's stredoskloska konverzacka napumpovana skvelym soundtrackem, ktery dokazal ocenit dokonce i samotny Philip J. Fry!. "When you grow up, your heart dies..." 8/10 ()
Jak je možné, že jsem kolem tohohle klenotu roky jen kroužil? Vidět to na střední nebo ještě na základce, možná by se z toho postupem času stal jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Přesně devadesát minut čiré geniality (a, uznávámm, závěrečná rozpačitá čtyřminutovka, která má svoje opodstatnění, ale stejně nefunguje tak dobře, jak by měla), během nichž se seznámíte s pestrou pětický bohatých charakterů, která má společnou jednu věc - cítí se osaměle. Jo a ještě jsou po škole, protože provedli nějakou absolutní pitomost, takže to jsou vlastně dvě věci. Ale o to nejde. Jde o to, že pětatřicetiletý John Hughes napsat, bezchybně obsadil a zrežíroval manifest adolescentů nejen generace osmdesátých let, ale i těch minulých a nadcházejících. Ally Sheedyovou bych si chtěl vzít domů a nechat si ji pobíhat po bytě, motat se mi pod nohama, běhat v obřím kole a krást mi tkaničky od bot, protože takovou neodolatelnou roztomilou humanoidní zvětšeninu morčete aby dneska jeden pohledal. ()
Vlastně ani nevím jestli se teenagerské komedie vyhýbaly mně nebo já jím, každopádně jsem snad žádný film z této oblasti nikdy pořádně neviděl. Snídaňový klub byl minimálně příležitostí to trochu prolomit. V době uzavřených škol, jsem tedy zažil s pěti svéraznými puberťáky jeden dlouhý sobotní den ve škole. Oceňuji zajímavé vystavění. Nejde o nějákou prvoplánovou komedii plnou puberálních vtípku, ale pokus o teen konverzačku, což mě samo o sobě docela zaujalo. Tu atmosféru uzavřeného školního prostředí to mělo a když jsem sledoval, jak se tam pořád hádají a do toho je ještě stráží psychopatický učitel, který v nich vidí hotové ďábly, skoro se mi snímku nechtělo říkat jako komedie, jako spíš stylizované drama. A v unikátním prostředím. S takhle rozdanou partíí a záválem dialogů jsem to docela pozorně sledoval a najednou koukám, že většina filmů je za mnou. A nakonec to fakt uteklo docela ryche a byl to docela zajímavý exkurs. A to i do jak do teen filmů, tak do divokých osmdesátých let. Scény kdy se třeba mládež uvolnila a začala blbnout se mi třeba docela líbily, soundtrack zajímavý a těch dialogů na začátku bylo tolik, že jsem ani neměl prostor na vydechnutí. Jako jákasi výpoveď to taky nebylo vůbec špatné a ani bych se nedivil, kdyby to pro někoho byl kult. Přestože jsem měl dlouhou dobu chuť zakopat hlavního vandala s psychopatickým učitelem někam pod zem (kdybych to uměl), tak jsem si nakonec našel i určitý vztah k celé té partě. Že se všichni nakonec spřátelili bylo hodně samoúčelné, ale proč ne? Celkově je Snídaňový klub určitě dobrý exkurs, zával dialogů, netypická konverzačka i se zdařilým zaměřením na jedno prostředí, a já jsem spokojen z neotřelého filmového zážitku. Škoda, že dneska už by se asi taková vcelku originální teen komedie nenatočila. ()
Videt film pred 20 lety, tak je to muj 5* oblibenec, ale nejak uz jsem z techle filmu vyrostla, takze prijemny zazitek, ale hloubeji se nezapise ... videno na zaklade doporuceni z filmu "Pitch Perfect" pri cekani na letisti HK a Dubaji. 18.3.2020...tak jsem si pri vyberu filmu na Netflixu rikala, ze je načase se podivat na tsnhle udajne legs ndarni snimek, abych az u zaverecne sceny z forbsliveho hridte si rikala, jestli uz jsem to nevidela... No a taky, ze jo. ()
Originální. Perfektní herci, do jednoho. Nelson měl dostat Oskara, naprosto bez legrace. Pan herec...až neuvěřitelné, že se později nijak výrazněji neprosadil. ()
Velice pohodová a příjemná záležitost. Samozřejmě nese jisté poselství, ale taky jednoduché ...Buď sakra sám sebou, ať si tě škatulkujou jak chtěj !!! ()
Za shlédnutí tohoto filmu mohla především zvědavost. Jak jinak, že? Chtěla jsem prostě vidět, co na tom filmu všichni mají. Pak tu byl ještě jeden velmi prostý důvod. Několikrát jsem na něj narazila v jiných filmech, kde ho nějakým způsobem citovali nebo pouštěli krátké ukázky. Studenti jsou vybráni přesně tak, aby bylo možné se alespoň s jedním nebo třeba se všemi stotožnit nebo s nimi sympatizovat. Škoda jen, že ty jejich charaktery jsou jako z nějaké škatulky, přesně definované. Sáhnu pro určitý chrakter a vytáhnu studenta. Nejsympatičtějí mi byl ten grázl, co si ze své image udělal obranou zeď. Bohužel jsem tady nenašla nic zajímavého nebo neobyčejného, co by nějak převyšovalo ostatní filmy o studentech. Takže, ten kult mě nějak minul. ()
Hmm co k tomu říct? Perfektní bomba. Tady se superlativy rozhodně šetřit nemusí. Asi jeden z nejlepších filmů Johna Hughese, i když je fakt, že jsou všechny výborné a hodně, ale přece jen, tohle je něco...něco...nevím, prostě vám to v paměti zůstane napořád. K filmu mě dovedly hned tři věci. Za prvé, se o něm mluvilo v Pitch perfect, za druhé jsem zjistila, že to natočil režisér Sixteen candles (tehdy jsem Hughese ještě neznala, teď už jsem viděla většinu jeho filmů a zařadil se do mé topky), a taky to někdo doporučoval tady na diskuzi. A jsem ráda, že jsem k fimu byla takto dovedena. Nezapomenutelný zážitek a rozhodně ho v budoucnu uvidím ještě několikrát. John Hughes se prostě dokázal vžít do puberťáků respektive středoškoláků a dokonale vystihnout jejich charaktery, myšlení, pocity. Bravo! ()
John Hughes dokázal vždycky napsat velmi dobré postavy, ale tady se doslova vyřádil. Na první pohled se mohou protagonisté jevit jako karikatury, ale ony jsou hluboké, což je ale vlastně smysl celého filmu a John Hughes to dokonale zachytil. Jsme to, co jsme, a tenhle film to krásně ukazuje. Nic nás nepřetvoří, pokud nebudeme chtít. Jen si to musíme uvědomit. ()
Zprvu se tato konverzačka zdála nudná a rozvleklá. Pak ale začnete poslouchat a stojí to za to. Nejen generační výpověď s obrazem americké mládeže, která nám není nepodobná. A i kdyby to bylo druhý den jinak, ta jedna sobota plná upřímnosti zůstane. Skvělé. ()
Simple Minds a jejich 80' hit, který je jedinečným podkladem, pro tento skvělý film. Pětice naprosto rozdílných studentů, se během jednoho dne, stane zcela nerozdělitelnou. Každý z nich, postupně odkládá svoji pracně vybudovanou masku a s počáteční nejistotou dávají na odiv ostatním, svoji pravou a skutečnou, většinou úplně opačnou tvář. ()
Kult? V zámoří určitě, u nás nikoliv. "The Breakfast Club" je totiž typicky americkým 80´s filmem, a to se vším, co k tomu patří. Máme tu odlišné archetypy osobností (šprt, rebel, kráska...), výraznou nostalgickou stylizaci (od herců až k hudbě), naivitu (zapomeňte na reálnou sondu do života dospívajících) a nakonec i pocit, že film nic zásadního nevyřešil. Většina filmů z 80. let byla specifická svou atmosférou a bezstarostnou tupostí (zní to směšně, ale je to tak). "The Breakfast Club" budiž zářným příkladem. 7/10 ()
Příjemná komedie o ne zrovna převratném tématu. Pětice studentů, kteří na první pohled přesně zapadají do nějaké škatulky. A ono ejhle, pod povrchem je vše jinak. Zkrátka nic objevného. Ale zpracování je bezva. Vtipné, dojemné a chytlavé. Je to taková ta komedie, co ji můžete vidět pořád dokola a nemusíte neustále sedět u obrazovky, prostě se jen mrknete na svou oblíbenou scénu (pro mě je to zhulné tancování). ()
Včera som si pozrel film Ladíme s nádejou že sa budem baviť a prišlo sklamanie, ale našťastie mi dačo ten film dal, a to tento film, ktorý bol v ňom spomenutý. Piati študenti sú zavretí po škole, každý je tam za niečo iné ale v samotnej podstate sú tam všetci preto isté. Paráda ! Skvelá dráma, s prvkami komédie a kúskom romantiky, citových problémov, skovávanie svojho smútku za svoje role / či už tichá vŕba, alebo magor atď / k tomu krásna hudba.Okrem toho tento film má toľko rokov ako ja ... ()
To se jednkrát po škole v sobotu sešli rebel, šprt, školní královna krásy, sportovec, podivínka a na konci nedobrovolného vyučování už nic nebylo tak jak dřív. Přiznám se, že tenkrát za mých mladých let se mě až zas tak "The Breakfast Club" nelíbil. Prostě to byla pro mě "jen" průměrna upovídaná komedie. Nyní, po letech dosáhl tento, ve své generační výpovědi velice upřímný film v mých očích mety nejvyšší. A konec za zvuků Simple Minds a jejich písně "Don't You (Forget About Me)" je jeden z filmově nejkrásnějších... ()
Snídaňový klub je u nás vlastně docela neznámý film, ale v anglicky mluvících zemích je to šílená klasika. Z počátku to vypadá, že se jedná o klasickou komedii, kde se dají dohromady různorodé postavičky, ale nakonec se z toho vyklube psychologický film s propracovanými dialogy a skvělými hereckými výkony mladých herců. Celý film se navíc odehrává po většinu času jen v jedné místnosti, čímž mi to krapet připomnělo další skvělý film založený na dialozích, Dvanáct rozhněvaných mužů. Je docela škoda, že sešlo z pokračování, kdy se měly postavy potkávat po letech a zjišťovat, jak dopadli jejich bývali spolu-poškoláci. Režisér se možná nesnesl s jedním z herců, ale deset let člověka docela dost změní. 80% PS: Ben Mendelsohn jako by z oka vypadl mladému Paulu Gleasonovi. ()
Postavy jsou definovány šablonami, které jasně vymezují jejich vstupní roli v úzkém kolektivu pěti studentů (školní grázl, šprt a slušňák, sportovec „hrdina“, oblíbená barbína a samotářská podivínka). Na první pohled naprosto nesourodý kolektiv se začíná stmelovat vlivem působení několika činitelů. Jsou to zamindrákovaný učitel, výřečný a vtíravý frajírek v podání Judda Nelsona, společné názory např. na rodiče (nikoliv společné zájmy) a v neposlední řadě nuda. Zajímavá ukázka, jak jsou postoje mládeže (de)formovány vlivem rodičů, kamarádů (resp. ostatních členů „smečky“) a společenskou vrstvou. V každém případě si nevzpomínám, že bych kdy viděl něco podobného, což dává filmu punc jisté originality a exkluzivity. Dialogový film o teenagerech pro stejnou cílovou skupinu to chtělo hodně odvahy, ale právě dobře napsané dialogy zajistily filmu úspěch. ()
Nato aby ma zaujal nejaký film o dospievajúcej mláďeži so svojími patetickými pokusmi o rebélie som musel zabrázdiť až do roku 1985. Priam ukážkovo na súčastné pomery poskladaná hŕstka modelových študentov, každý zastupujúci svoj druh prežitia ťažkých rokov psychického sa vyrovnávania s dospelosťou. Dokonca aj sám seba som bol schopný do jednej z kategórii zaradiť(o konkrétnom výbere radšej pomlčím):)! Stále sa niečo deje a aj napriek postupnej dramatizácii ku koncu to vonkoncom nevyznieva pateticky, či trápne ale človek aj z vlastnej skúsensoti vie súhlasiť, že takto to asi nejak s nami mladými bola aj je. No a aby som nezabudol aj v humornej rovine si je čo užívať takže hor sa do zháňania ľudkovia!!! Žánrová lahôdka ešte trošku korenia a mali by ste pred sebou ten najneodolateľnejší špíz aký ste kedy jedli. 4,5* ()
Breakfast Club rozhodně stojí za pozornost. Z herců těžko někoho vyzdvihovat, snad jenom Judd Nelson byl v roli hajzlíka Johna Bendera o fous lepší než i tak výborný zbytek poškoláků, kteří musí nechtěně strávit celou sobotu v knihovně, každý z jiných důvodů, každý se od druhého propastně liší a přesto jsou tak stejní :) Samotnému filmu ještě přidává ústřední píseň "Don't You (Forget About Me)", kterou odmítlo nazpívat několik hudebníků (Billy Idol, Bryan Ferry), takže nakonec spadla do klína skupině Simple Minds. Nebudu moc přehánět když Breakfast Club označím za docela kultovní záležitost. ()
Hlavní postavou je tu takovej drsno-zlej Slávek Boura v džínovce. Postava "notorický lhářky" vážně dost divná... Škoda hodně tupýho výletu pro "drogy" a následný hulení. To způsobilo jakejsi "převrat v situaci" (-celkově do absurdna) a najednou všichni dost kamarádi a nastává upřímný povídání o slabostech, lítaj mravní ponaučení, střídaj se s hádkama a tak, ALE mám rád povídací filmy, to je veliký plus. Spousta věcí z toho ale na druhou stranu dělá "fiktivní" záležitost... což je ale zase špatně... Vtipná taky byla proměna "ošklivky" v popelku - je to 25let a já to dnes vidím úplně naopak.-)) ()