Vlákna

Je až neuvěřitelné, jak nadčasově tenhle snímek působí. Žádné počítačové efekty, a tak znázorněná katastrofa působí vskutku realisticky. Od momentu útoku se jedná o čistokrevný horor. Záběry na umírající, hořící, děsivé scény z nemocnice, porod....mrazivé. A přesto, že jde o fikci, jsem přesvědčen, že pokud by se rozpoutala nukleární válka, začalo by ji Rusko, které nám momentálně dnes a denně ukazuje svoji agresivní imperialistickou tvář. Touha Rusů po vybudování obří říše a ovládnutí světa totiž vůbec nepolevuje... (01.04.2023)

Tak toto ma dostalo. Film už nie je najmladší, navyše kvalita v akej som film sledoval tomu tiež nepomáhala, ale spočiatku som mal pocit, že to bude nuda. Postupne však spoznávame postavy a dianie okolo, atmosféra začína hustnúť a po jadrovom útoku som sa nestačil diviť. Tento malý tv film dokázal to, čo nedokázali iní režiséri s miliónovými rozpočtami. Tak realistický a drsný film som určite nečakal. Po tom čo uvidíte ľahko prepáčite skromnejší rozpočet, lacnejšie postupy a občasné montáže, jednoducho ostane len drsná reálosť, ľudské trápenie, krik a beznádej. Ak raz niekto natočí remake s dnešnými možnosťami a neposerie to, tak všetci spadneme na zadok. Ja som takmer spadol a to je film z roku 1984! Pre mňa ešte donedávna úplne neznámy film. Som si istý, že po zhliadnutí na neho nikto nezabudne. 100%. (25.03.2018)

Tento film je ze skupiny těch, které vám vážně nedají spát, kdykoliv si na ně vzpomenete a vzpomenete si často. Myslím, že je to ten nejlepší horor, jakej jsem kdy viděl včetně těch, co jsem viděl před desátým rokem života. Už jen proto, že to není hororovej žánr. Nejenže režisér zvolil dokumentární styl, on navíc ani nijak nezakrývá, co by se stalo. Vůbec nepoužívá hudbu, ale ticho, které je však mnohem zvučnější než nějaký randál. srovnání stavu před a po je tím hrůznější, že k filmu ještě promlouvá vypravěč a většinou říká statistické údaje (jako třeba z populace Británie zůstane po 10 letech sotva 11 milionů apod). Ukazuje všechno bez nějaké laciné roušky cenzury a když už něco neukáže naplno, je to jen proto že to prohloubí temnotu a hrůzu ještě víc. Proč má postava říct, že na jih od města je její žena a že už pravděpodobně dávno umřela na spad, když se to dá vyjádřit jedním záběrem na unaveného zlomeného muže stojícího u mapy v pozadí za fotkou jeho manželky na stole. Proč ukázat vraždění a rabování při jeho konání, když to lze vyjádřit slovy tří maníků vylézajících z něčího krytu: "To je puch!" Po zhlédnutí tohoto snímku jsem měl vážně chuť jít vykopat protijadernej kryt a natahat si tam jídlo, pití, generátor, akumulátory, recyklátor vody a vzduchu, zbraně a neprůstřelný vesty a protijadernej oblek a jánevímcoještě, protože je lepší být připraven, i kdyby to nenastalo. A doufám, že nenastane. Myslím, že v případě atomové války, která by vypadala jako tato (dopadlo bomb za 3000 megatun a vytvořilo 600 milionů tun spadu) by platilo heslo: Kdo umře, vyhraje. Nebo kdo se narodí padesát let poté, možná bude žít. Protože to, že přežijete dopad atomové pumy nic neznamená, vůbec nic. Následující roky a desetiletí by byly strašné. Vůbec se nedivím, že to v Británii stáhli. Ve studené válce a když se politici furt někde mleli, brzy by lidé zpanikařili. Navíc to není nejen pro děti, ale ani pro slabší povahy. Když to srovnám s filmem Den poté z roku 1983, tamto je proti tomuto jako čajíček, jako zápalka proti atomovce, jako líh proti dvanáctileté skotské. Ještě jedna poznámka. Možná si říkáte, že jsem nějaká emocionální troska či duševně nestálý či hysterický člověk, kterého vyvede z míry cokoliv. Nejsem. Ve skutečnosti mě z míry nevyvede nic (kromě novýho dabingu). (12.04.2006)

Působivý, přesvědčivý a takřka dokumentární snímek, který i přes svůj poměrně pokročilejší věk neztrácí nic ze svého poselství či chcete-li: varovný prst, jenž tímto filmem Mick Jackson hrozivě vztyčil, zůstává stále ve vzduchu. V naprosto realistickém až pedantickém zpracování je zobrazen stav společnosti v době vážné krize, jež předchází atomové válce, její vlastní průběh a následná léta po ní, která jsou doprovázena tragickým úpadkem společnosti ve všech myslitelných významech. Počínaje národním hospodářstvím a vzděláním (důležitým pro rozvoj jakékoli společnosti) konče. Nedostatkem napětí film rozhodně netrpí. Především díky všudypřítomné televizi a novinovým titulkům je divák vtažen do atmosféry celosvětové krize, která je zde sice vyvrcholením studené války, ale lze ji chápat univerzálně a zasadit si ji klidně do současného geopolitického kontextu. Ostatně v tomto snímku je jádrem sporu Irán, který dnes hraje též nezanedbatelnou roli v tvorbě mezinárodního napětí... Co bych osobně filmu vytknul, je (když odhlédnu od pochopitelných úskalí televizního zpracování) jeho občasná přehnaná doslovnost. Komentátorův hlas nás s pomocí psaného titulku informuje o účincích atomového výbuchu, které jsou vzápětí polopatisticky dokumentovány detailními záběry, čímž se sdělení zdvojuje a alespon na mě to místy působilo dojmem amatérské režie. Kromě toho mi tam chyběl pokus o zobrazení (případně jen letmé zmínce) o mezinárodní pomoci, která by jistě v následujících letech po vlastím útoku následovala a katastrofu alespon trochu zmírnila. Nechce se mi věřit, že by v tom mezinárodní společenství Anglii nechalo samotnou (pokud by samo nebylo terčem podobného útoku). Přesto jsou Vlákna výborným příspěvkem k protiválečným filmům, kterých není nikdy dost, třebaže (bohužel) jejich dopad na zabránění dalším a dalším konfliktům je nulový... (17.09.2008)

Má to slabší rozjezd. no slabší - ono to nějak napřed celé musí začít že. Takže první třetinu zabere politikaření a první náznaky problémů. Pak přijdou bomby a zbytek je jízda peklem. O to mrazivější je že by to opravdu mohl být dokument skutečné události protože vše je absolutně uvěřitelné a bohužel velmi aktualní i v roce 2008! (26.08.2008)