Vlákna

Tento film je ze skupiny těch, které vám vážně nedají spát, kdykoliv si na ně vzpomenete a vzpomenete si často. Myslím, že je to ten nejlepší horor, jakej jsem kdy viděl včetně těch, co jsem viděl před desátým rokem života. Už jen proto, že to není hororovej žánr. Nejenže režisér zvolil dokumentární styl, on navíc ani nijak nezakrývá, co by se stalo. Vůbec nepoužívá hudbu, ale ticho, které je však mnohem zvučnější než nějaký randál. srovnání stavu před a po je tím hrůznější, že k filmu ještě promlouvá vypravěč a většinou říká statistické údaje (jako třeba z populace Británie zůstane po 10 letech sotva 11 milionů apod). Ukazuje všechno bez nějaké laciné roušky cenzury a když už něco neukáže naplno, je to jen proto že to prohloubí temnotu a hrůzu ještě víc. Proč má postava říct, že na jih od města je její žena a že už pravděpodobně dávno umřela na spad, když se to dá vyjádřit jedním záběrem na unaveného zlomeného muže stojícího u mapy v pozadí za fotkou jeho manželky na stole. Proč ukázat vraždění a rabování při jeho konání, když to lze vyjádřit slovy tří maníků vylézajících z něčího krytu: "To je puch!" Po zhlédnutí tohoto snímku jsem měl vážně chuť jít vykopat protijadernej kryt a natahat si tam jídlo, pití, generátor, akumulátory, recyklátor vody a vzduchu, zbraně a neprůstřelný vesty a protijadernej oblek a jánevímcoještě, protože je lepší být připraven, i kdyby to nenastalo. A doufám, že nenastane. Myslím, že v případě atomové války, která by vypadala jako tato (dopadlo bomb za 3000 megatun a vytvořilo 600 milionů tun spadu) by platilo heslo: Kdo umře, vyhraje. Nebo kdo se narodí padesát let poté, možná bude žít. Protože to, že přežijete dopad atomové pumy nic neznamená, vůbec nic. Následující roky a desetiletí by byly strašné. Vůbec se nedivím, že to v Británii stáhli. Ve studené válce a když se politici furt někde mleli, brzy by lidé zpanikařili. Navíc to není nejen pro děti, ale ani pro slabší povahy. Když to srovnám s filmem Den poté z roku 1983, tamto je proti tomuto jako čajíček, jako zápalka proti atomovce, jako líh proti dvanáctileté skotské. Ještě jedna poznámka. Možná si říkáte, že jsem nějaká emocionální troska či duševně nestálý či hysterický člověk, kterého vyvede z míry cokoliv. Nejsem. Ve skutečnosti mě z míry nevyvede nic (kromě novýho dabingu). (12.04.2006)

Aj keď sa film TV produkcie pohybuje viacmenej v náznakoch (vačšina prevzatých záberov, kopec detajlov, lacný komparz) a je evidentne zbúchaný na kolene za pár šupov, tak dokáže navodiť celkom slušnú depku a zavŕtať atomového chrobáka pekne hlboko. Nuklearne peklo hríbom iba začína a to si málo ľudí uvedomuje. 70% (21.08.2008)

"Chvála" beznádeje. Nekompromisne, dokumentárne popisne, presne. Hoci o dokument nejde. Rozpútanie bombového besnenia s jadrovými náložami a následný radikálny úbytok obyvateľstva, ako systematicky postupujúca katastrofa, zhoršujúca sa časom. Nie, tu nejestvuje možnosť pre vybudovať tzv. novú obnovu. O nej blúzni časť filozofov pravice, a paradoxne i eko-anarchistov. Podstatou je, že nejako sa zastaví populačný rast. Následne sa radikálne sa zníži počet obyvateľov Zeme. Zvyšní ľudia následne konečne vybudujú správnu, podnikateľsky aj environmentálne zodpovednú spoločnosť, bez civilizačných defektov. Samozrejme, že ide o čisté bullshity. Absolútne popierajú jemné, no pevne ukotvené výhonky fylogenetiky a vzájomného ovplyvňovania už vybudovaných väzieb a vlákien. Tie bytostne určujú charakter spoločnosti, aj života na Zemi. Vlákna ukazujú, že po nukleárnej vojnovej katastrofe nedôjde k novej obrode, ale len k degeneratívnej mutácii. Mutácii jazyka, mutácii tiel, a z nich vyplývajúcej brutality vzťahov s minimom emócií a maximom snahy vyriešiť si ukojenie pudu výživy a sexu, bez jemnejších väzieb. Nie návrat do stredoveku, ani do praveku, ale do úplného násilného bezduchého a najmä bezkultúrneho hovna, popierajúceho umenie i krásu. Veľká pochvala za tento filmársky výnimočný počin. Miestami pôsobiaci zdĺhavo, no ústrednou myšlienkou a jej vypointovaním presný. (01.01.2021)

Britská odezva na americký snímek The Day After, která ale nenabízí moc nového, až na delší časový úsek děje filmu. Opět je snímek velmi realistický (i díky prokládání komentářem, což by se ale hodilo spíše k dokumentu, než k normálnímu filmu) a jeho ponurost je až hnusná. Tím nechci říct, že je snímek špatný, ale vzhledem k námětu mě nenapadají jiná slova než hnus, ohavnost a zkáza. Film vhodný pro depresi, ale aspoň vám řekne pravdu. Naservíroval bych ho každému militantnímu debilovi na světě. (11.06.2011)

Film ma totálne odrovnal. Jeden z najlepších katastrofických filmov, aký som kedy videl. Ide o tak naturálnu, sugestívnu, reálnu a desivú simuláciu jadrovej vojny až z toho mrazí. Bŕŕŕ. A išlo to aj bez bombastického vizuálu, rozpadávajúcej sa zeme, obrovských tsunami a čo ja viem čo ešte. Ale o to viac je to reálnejšie, nepríjemnejšie a depresívnejšie. Tu naozaj nie je nič, čo by som vytkol, pôsobivá analýza celkovej situácie pred a po jadrovom útoku, vrátanie predpokladanej psychológie chovania sa ľudí a rôznych iných detailov. Oceňujem aj dokumentárne vsuvky, vždy boli obsahovo bohaté a príhodne zvyšovali autencitu celého snímku. Simulácia je namodelovaná na 3000 mega ton, hrozné pomyslieť, ale v súčasnosti si k tejto jadrovej sile môžme ešte pár núl pripočítať. Maximálna spokojnosť, bez váhania plný počet hviezd. Nad týmto filmom budem uvažovať ešte riadne dlho, rozhodne odporúčam. (08.09.2014)