Pán prstenů: Společenstvo Prstenu

Duch předlohy nezůstal zrovna zachován. Ovšem věci typu drastického zkrácení, změn charakteristik postav, odklon od poetičnosti a zaměření na přírodu v (ne)prospěch akce nelze příliš vytýkat... Jsou plně pochopitelné. Zvlášť, když Jackson přinesl na plátna svou vizi, která není sice bezchybná, ale jejíž chyby drtivě přebíjí klady. Prodloužená verze je ještě o chlup lepší, ovšem na rozdíl od dalších dílů nemění ráz ani vyznění snímku. Pouze přidává nové scény pro fanoušky; a neuvidíte-li ji tak to zase až tak moc nevadí. Což je přesný opak Dvou věží. (20.11.2003)

Pro Petera Jacksona je Vesmír příliš malý. Nejdokonalejší pohádkový svět, co může filmový divák vidět. Film je natočen do nejmenšího detailu s dokonalou kamerou, s nádherným vizuálem, vynikající výpravou, nádhernou krajinou Nového Zélandu, krásnými maskami a hereckým obsazením - navíc všechno přes Jacksonovo srdce. Digitální efekty předběhly dobu o stovky let a jsou fascinující na dobu vzniku. Shoreho hudba je podmanivá a vleze divákovi pod kůži (záběr s motýlem, prostředí Elfovi říše), kdy je vytvořená linka přímo pro tenhle moment je fascinující a běhá mi mráz po zádech. Velkolepé, nezapomenutelné. Trilogie, která dává divákovi křídla. (SE: 208 min). (14.02.2012)

Mistrovské dílo, úžasná ukázka poctivé adaptace knižní předlohy, z níž bylo vypouštěno, přesto zůstává plnohodnotným filmem. HODNOCENÍ SE: V rámci maratonu jsem si dal všechny tři díly Pána prstenů, v rozšířených verzích (dohromady 698 minut materiálu) na jeden zátah. Po 9 letech od shlédnutí původní verze v kině jsem tak měl konečně možnost porovnat nejenom rozdíly oproti kinoverzi, ale také celkovou komplexnost díla jako jednoho skoro 12 hodinového celku. Společenstvo prstenu je úžasné tím, jak ve svých rozšířených nebo přidaných scénách rozvíjí svět Středozemě. Dozvíme se o Hobitech, mnohem více prostoru dostane Lorien... Velmi mnoho prostoru dostane psychologie postav, ovlivňující to, proč se posléze Frodo chová ke Glumovi tak, jak se k němu chová. Gandalf vynikne jako postava zarputilá, avšak ještě slabá, nerozhodná a chybující... A nakonec, je fascinující, jakým způsobem byli střihači kinoverze schopni vyhodit prakticky celou scénu, kromě začátku a konce a přitom je navázat tak, že výsledek dával absolutní smysl. (18.02.2008)

(1001) Když mělo "Společenstvo" premiéru, bylo mi deset a rodiče mi příběhy Pána prstenů četli před spaním tak od pěti nebo šesti. Lze tedy bezpečně říci, že jsem velmi nedočkavě toužila spatřit všechny mé oblíbené postavy ožít na plátně a prožít ultimátní příběh záchrany světa a osobního rozvoje. Možná (nejspíš; určitě) může právě neustálé zírání na tento film, znovu a znovu a znovu a ještě jednou dokola, za to, že jsem si vypěstovala vášeň k filmu. Naučila jsem se "Společenstvo" obdivovat úplně celé a neuplatňovat na něm příliš mnoho kritického myšlení. A to pořád platí, moje láska pro tento film je věčná. Ale když teď už vím, jakým směrem se bude ubírat režijní kariéra Petera Jacksona, začínám si myslet, že on sám osobně nemá skoro žádný tvůrčí styl (umělecké hodnoty). "Společenstvo" je skvělé kvůli báječnému zdrojovému materiálu stvořeném panem Tolkienem a protože Jackson doslova posadil tisíce lidí na zadek a nechal je všechno vyrobit vlastníma rukama (a srdcem). Ale kamera se pořád mele jako šílená a mnoho těch nájezdů a švenků a zoomů působí povrchně a nemotivovaně. A obraz není vždycky tak fotogenický jak by jeden doufal, když je to celé zaplněné elfy a magií. Takto se neochotně pokouším kritizovat formální stránku "Společenstva". Ale fiktivní svět, který skrz ni nahlíží, je dokonalý. ♥♥♥ (21.04.2017)

„Nech len prídu. Zistia, že v Morii ešte jeden trpaslík žije.“ Keď to šlo do kín, bol som tým ako posadnutý a to paradoxne napriek tomu, že knižky som čítal až potom. Keď nastala dlhé mesiace očakávaná hodina H a ja som vyrazil do kina, celé tri hodiny som sa v sále triasol ako kebyže mám zimnicu a s otvorenými ústami som hltal každú scénu, každú postavu. Tucet pasáží ma dostali do nemého úžasu a mohol som ich vidieť desaťkrát, dvadsaťkrát, tridsaťkrát (diabolské prenasledovanie v Morii alebo tragické finále s Boromirovým rohom, zúfalo sa nesúcim naprieč lesmi). K tomu dokonalá hudba a presný kasting, aký sa vidí len málokedy. S odstupom rokov to samozrejme jemne zostarlo, niektoré triky sú slabšie, niektoré veci horšie, občas to menej odsýpa atď. Ale stále je to film, aký tu dovtedy ešte nebol. V neposlednom rade nechýba silné (a nečakane nepatetické) posolstvo o láske, priateľstve, odvahe, zbabelosti a slabosti (ktoré k odvahe patria viac, než by sa mohlo zdať). Niečo takéto vidí filmový fanúšik trikrát za život. Kino Považan NMnV 2002 (18.10.2004)