Velká hra

A mně se to líbílo. A to tak, že moc. Asi v tom hraje roli, že poker docela hraju, takže chápu, jaký to je, když člověk omylem složí full house, nebo když naopak přiteče full house na riveru chlápkovi, co původně blafoval na dvojici sedmiček. Anyway, strašně se mi líbilo, jak je pohled na Molly nejednoznačný a její reálná (ve filmu reálná, ne reálně reálná) role se ukazuje až postupně během filmu. (13.05.2019)

Hrdinka se sama prezentuje jako žena, která něco dokázala a nakonec získala i obdiv svého náročného otce. OK. Musíte se smířit s tím, že většinu času se hraje poker a mluví se o hře, takže neznalý divák se nechytá. K čemuž nijak nepřidá to, že film je dost ukecaný. V druhé části je zase hlavním jazykem právničina, takže opět nesrozumitelná hra se zákony. Zaujala mě postava hráče X, protože to je takový zm.., že bys pohledal. Ale zajímavý charakter to je. Ostatní jsou předvídatelné figurky. (08.04.2018)

Jessica Chastain to se svými rolemi silných žen za poslední léta docela roztočila. Velká hra je v podobném duchu, ale zároveň je ještě tak dobře natočena, že nestačíte zírat. Aaron Sorkin do 140 minut nacpal tolik informací, že jsem chvílemi měl co dělat, abych všechno dobře pochopil a nebo alespoň vstřebal. Proces vyprávění je tady opravdu nekompromisní. Na druhou stranu se tady nestačíte ani nudit, protože i když budete občas v odborných pokerových popiscích ztraceni, tak pohled na Jessicu Vás uklidní, že to vlastně v rámci celého filmu zase tolik nevadí. Ještě, že měla po boku právníka Idrise Elbu, protože když už něco nedokázala vysvětlit, on to s radostí udělal za ní. Velká hra je skvělý film. Živý, zábavný a příběhově neuvěřitelný. Takové jsou nejlepší... (29.12.2017)

Pominu tradiční (a oprávněné) výtky k svébytnému překecaně monologo-dialogovému deklamačnímu stylu Sorkina, protože nyní to už buďto milujete či nesnášíte. A na tom se nic nemění ani zde; naopak Sorkin si svou silnou (či slabou, jak chcete) stránku režijně ještě podtrhuje a tak to, co lepší režiséři adaptující jeho látky v minulosti ještě jakžtakž zaonačily, je zde o to znatelnější. Každopádně i tak je co vyčítat. Je to delší než by se slušelo, bijí se v tom echt stylizované pasáže à la Sázka na nejistotu s dialogovými, které jsou režírované jak na divadle, Molly z toho vychází až příliš kladně (ono je to vůbec takové celé uhlazené), vůbec se neřeší její osobní život (což by nevadilo, kdyby nebilo do očí, jak je to podstatné) a chybí tomu pořádný konec. Což souvisí s tím, že to možná přeci jen vzniklo s až příliš malým odstupem od oněch událostí čili ne vše je/může/chce být řečeno. Jenže zároveň platí, že Mollyiny osudy jsou natolik strhující a nosné, že by utáhly i výrazně horší film než jaký vznikl. Navíc Jessice s Idrisem jdou vymazlené Sorkinovy repliky "do huby" jako málokomu a oba si je evidentně s gustem užívají. A já s nimi. (05.01.2018)

// Když už jsem si říkal, že se debutujícímu Sorkinovi podařilo *jenom* zdatně zrežírovat další svůj precizní scénář, aniž by do toho protlačil tu povědomou plejádu emocí, které z jeho scénářů většinou vytáhli jiní režiséři, přišlo zbývajících pět minut filmu a on z toho jinak docela chladného příběhu přece jen vykřesal *dost* na to, aby to se mnou pohnulo. Zázrak v cílové rovince, do naprosté spokojenosti to má sice daleko, ale přesto, klobouk dolů. 7/10 (19.03.2018)