Povídky z New Yorku

Tak, vezmu to popořadě - Scorseseho Life Lessons byly z herecké stránky ucházející, obzvlášť Nolte to zahrál dobře a Roseana Arquette zas skvěle vypadala. Ale to umělecké cosi, co se tam furt motalo, ty čmáranice štětcem, to asi nikdy nepochopím, co je v tom za umění. A stejně tak jsem nepochopil, co touhle povídkou chtěl Scorsese říct. Bylo to dost o ničem - vidím tady tu podobnost mezi obrazy a tím příběhem - že to nemůžu pokládat za umění. Ale aspoň to nebyla taková sračka, jaká následovala potom. Coppola natočil takovou jakousi podivnou kravinu, kde jakási rozmazlená zbohatlická spratek vymejšlí kraviny, je hrozně rozumná a chová se jak dospělá. Takhle trapnou a divnou si představuju Sofiu Coppola, která k tomu spolupsala scénář. Jinak ty kostýmy, mám takovej dojem, že v tom taky měla Sofia Coppola prsty, protože to je přesně její styl. Bohužel zde trapnej. Nakonec docela pobavil Woody Allen, jehož povídka byla nejlepší. Tím neříkám, že to bylo bůhvíco, ale aspoň jsem se zasmál. Ještě že to vše bylo tak krátké, ale v podstatě zbytečnej počin. Za Scorseseho 1*, za Coppolu 0, za Allena 2, takže výsledná 1 hvězda... (20.06.2018)

,,...JA TOMU JEDNODUCHO NEVERÍM, CHÁPETE? JA SOM ČLOVEK, KTORÝ VERÍ VO VEDU A LOGICKÚ RACIONÁLNU ÚVAHU." ,,JASNÉ, ZATIAĽČO SA VAŠA DRAHÁ MATKA VZNÁŠA NAD NEW YORKOM." __ Ako napísali iní, každá z troch poviedok nesie svoj osobitý rukopis a hodnotiť ich ako celok je by bolo neobjektívne. Strednú cestu napokon volím z dôvodu, že prvé dva príbehy možno hodnotiť iba čisto priemerne, čím znižujú výsledný rating tretej, najlepšie napísanej poviedke. Oceňujem, že všetci režiséri povolali ku spolupráci kameramanské esá a zabezpečili hviezdne herecké obsadenie. Zdatný cinefil isto dokáže aj bez úvodných titulkov priradiť daný príbeh k príslušnému režisérovi. Scorsese sa pozná na základe výberu hudby a tiež prácou s kamerou a strihom. Coppola zase v sebe nezaprie talianske korene a snahu o špecifickú, miestami magickú vizualitu. Allen však vychádza ako jasný víťaz vďaka prepracovaným dialógom a finálnej pointe a tiež prirodzene pôsobiacimi prvkom magického realizmu v postave matky zasadenej do newyorského prostredia. Pritom išlo o moje prvé zoznámenie sa s jeho tvorbou a nepochybne mu budem v budúcnosti venovať svoj divácky priestor. (2420. hodnotenie, 161. komentár k filmu) (26.11.2020)

Zdůrazňuju, že v tomhle povídkovém filmu hodnotím především příběhy, ne jejich řemeslné provedení, nebo herecké výkony jejich aktérů. První vypráví o manipulátorském, egoistickém, ale v jádru sympatickém stárnoucím hippíkovi a slavném moderním malíři a jeho múze - povrchní, nevyzrálé a rozmazlené husičce. Moment, kdy Arquette nutí Nolteho, aby na důkaz jeho lásky k ní šel políbit policajta, by měl být právě tím momentem, ve kterém se jí dostane odpovědi typu "polib mi prdel". Příběh mě příliš nebavil, protože s jeho postavami nemám mnoho společného, podobné lidské typy jsou mi cizí. Ale měl dobrou kameru, hudbu i atmosféru. A potěšil mě Steve Buscemi ve vedlejší (a trochu nezvyklé) roli a Debbie Harry (Blondie) v komparsní roličce. Silné tři. Druhá povídka byla naprosto otřesná - no comment a nevermore. Odpad. A třetí taky. Allen mi někdy sedne a někdy ne. Tentokrát mi ty jeho židovské neurózy, oidipovské komplexy a hlavně jeho příšerná židovská matka lezly nepěkně na nervy. Jedna za špetku humoru. Takže nakonec jediný důvod, proč si tenhle film nechám na disku, je první část od Scorseseho. (01.12.2013)

Uvodna Scorseseho poviedka je velmi dobra, Nick Nolte a Rosanna Arquette su pohodovi, avsak nebyt skutocne skveleho zaveru, tak by som 4* nedal. Coppolova poviedka ma vylozene nudila a otravovala, na com nic nemeni ani nadhlad a ironia s akou Coppola svoj part tocil, takze 2,5*. No a Woodyho Oidipus? Tak to bola uplna a cista Allenovska genialita. Skvely napad, vyborne dialogy a odzbrojujuce vtipy...proste Woody Allen akeho mame najradsej - 5*. (09.05.2007)

Povídka Martina Scorseseho není zhuštěným příběhem, jak se u podobných projektů sluší. Ubíhá volným tempem celovečerního filmu a po 45 minutách skončí přesně tam, kde mě začalo zajímat, jak bude pokračovat. ;o) 60% Povídka Sofie a Francise Coppolových působí jako dětský film a nepochopil jsem, čím je tak spjatá zrovna s New Yorkem. Jistěže příběh zazobaných dětiček se nemohl odehrávat někde v Iowě, kde není nic než obilí a ty věci, co ho sklízejí, ale v kterékoli - třeba i evropské - metropoli úplně klidně. 50% Povídka Woodyho Allena se mi ovšem líbila moc. Má správné tempo, vtip, je naprosto originální a krásně nerealistická. Příběh právníka, jehož matka vykukuje z oblaků nad Manhattanem a informuje kolemjdoucí, do kolika let se její syn pomočoval, prostě nemá chybu a předchozí povídky převyšuje rozdílem dvou tříd. 100% Takže celkově to vychází na 70% (07.02.2007)