Povídky z New Yorku

Scorsese pojal svou povídku jako trénink v zoomech kamery a v tom, kam až jde zajít v přesvědčivosti podání. Coppola uvízl v nemastným námětu (ze slabé režisérské chvilky ho nepodezírám). A Woody ctí zásadu, že otroci rodí otroky, a bez většího překvapení pokračuje v tom, co v 70. letech načal. Odečteno a nepodrženo: 90%, 60%, 80%. Kdyby se povídky víc provazbily (řekl vůbec režisérům někdo, že je to společný projekt?), vydalo by to na víc než na dvouhodinový spárořez. (22.01.2008)

Taková zajímavá směska tří různorodých příběhů, které spojuje prostředí New Yorku, ale jinak vlastně skoro nic. Scorseseho příběh o skvělém malíři, který tak trochu využívá svého zavedeného postavení k získání mladých a hezkých "učednic" vyčnívá hlavně herecky, hudebně a krásnou kamerou (70%). Coppolova epizoda o slečně z bohaté rodiny, která má skoro všechno, co si zamane je taková trochu pohádka, no... trochu víc. Na mě působila až moc optimisticky (a to už je v mém případě co říct ;-)) a sladce (60%). Závěrečný Woody u mě jednoznačně vyhrál, jeho satira na příšernou matku je kouzelná, vtipná a trefná (80%). (11.07.2007)

Chvílemi si říkám, že ty 3* jsou až moc. Coppolova povídka mi přišla strašně dětinská a sentimentální. Scorsese mě nijak nedostal a chvílemi mi to připomíná, že si chtěl jen NĚCO natočit s kamarády a k povídce jako takové nemá takovou lásku. Woodyho Allena jsem nikdy neměl rád, ale jeho povídka mi přišla ze všech nejpříjemnější a přijal jsem jí nejlépe. Škoda. Mohly to být 3 skvělé povídky, které by vytvořili krásný film, ale výsledek takový není... (09.12.2006)

Povídkový film, který volně spojuje lokace New Yorku a ve kterém se sešli tři velikáni současné americké režie. Především pak příspěvek Woodyho Allena je brilantní... Podobné filmy: Láska ve městě, Paříži, miluji Tě, Noc na Zemi, Boccaccio '70 (19.11.2006)

Nechápu, nechápu, proč tento povídkový film vzniknul. Každá povídka je určená zcela odlišnému publiku a kromě prostředí New Yorku je nespojuje vůbec nic (druhá povídka navíc končí v Athénách!). Pravda, první je dobře zrežírovaná, druhá dobře obsazená a třetí dobře napsaná, jako samostatné televizní epizody by měly svůj půvab, ale k čemu to pouštět do kin? Když budu chtít vidět něco kvalitního od Scorseseho, raději si znovu pustím Krále komedie, než beztvarý příběh o „nanášeči barev na plátno“. Když se budu chtít přesvědčit, že je F. F. Coppola schopným režisérem, dopřeji si raději Kmotra nebo Rozhovor, než až nakažlivě přecukrovanou pohádku. A když zábavný Allen, pak raději Láska a smrt, než fantasmagorie o matce, která svého syna jen tak neopustí. Na papíře jednotlivé povídky možná vypadaly jako ambiciózní projekty, které pod režijní taktovkou tak slavných jmen získají netušený třetí a snad i čtvrtý rozměr. Ve skutečnosti to jsou jenom tři zbytečné, ploché příběhy, které zachraňují právě a jenom ta tři slavná jména. Zčásti podle osobních sympatií 60% za Scorseseho, 65% za Coppolu, 70% za Allena. 65% Zajímavé komentáře: Oskar, nunka, dzej dzej (03.02.2007)