Režie:
Norman JewisonScénář:
Stirling SilliphantKamera:
Haskell WexlerHudba:
Quincy JonesHrají:
Sidney Poitier, Rod Steiger, Warren Oates, Lee Grant, Larry Gates, James Patterson, William Schallert, Beah Richards, Kermit Murdock, Matt Clark (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Kriminální román Johna Balla V žáru noci (1965, česky 1992), líčící vyšetřování vraždy podnikatele v malém jižanském městečku, jehož se ujme projíždějící policista černé pleti, se stalo podkladem jednoho ze stěžejních filmových titulů šedesátých let. Z víceméně standardního detektivního příběhu se na plátně stala aktuální výpověď o stavu společnosti na americkém jihu, kde i po podepsání Zákona o občanských právech (1964) neustále doutnaly rasové konflikty. Snímek je postaven na hereckém mistrovství dvou naprosto odlišných představitelů, černošské hvězdy na vrcholu popularity Sidneyho Poitiera a předního exponenta Stanislavského herecké metody Roda Steigera. Jejich přístup k herectví je stejně rozdílný jako postavy, jež ve filmu vytvářejí. Na jedné straně elegantní, vzdělaný a sebevědomý černý detektiv Virgil Tibbs a proti němu zavalitý, životem ostřílený, ale bigotní jižanský šerif Gillespie. Rasové napětí mezi oběma protagonisty se postupně mění ve vzájemné pochopení a dokonce respekt, a díky oběma hercům je tento posun uvěřitelný, jakkoli se může zdát scenáristicky vykonstruovaný. Snímek se při oscarovém účtování dočkal pěti zlatých sošek, které si odnesli producent Walter Mirisch, scenárista Stirling Silliphant, herec Rod Steiger, střihač Hal Ashby (jemuž toto ocenění velmi pomohlo při startu režijní kariéry) a zvukaři filmu. Naprázdno vyšel režisér Norman Jewison (ten prohrál s Mikem Nicholsem, režisérem Absolventa) a také kameraman Haskell Wexler, který dokonce ani nebyl nominován. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (243)
Pýcha a předsudek amerického jihu. Souboj kultivovanosti s primitivností. Ne, neděste se, myslím to vážně. Samozřejmě, s románem Jane Austen nemá společného vůbec nic. Ale jinak je ten film pýchy a předsudků plný. Pýcha bílých - když se zamyslím nad hlavními postavami filmu, tak ale nevím, nač vlastně - na to že jejich kůže má tu správnou barvu? Ale černému policistovi nesahá snad jediná "bílá" postava ani po kotníky. Všichni "bílí" jsou tu omezení, chudí duchem, proti kultivovanému Sidney Poitierovi působí uboze a ... špinavě ..., a to včetně Billa Gillespie, který snad jako jediný obyvatel městečka pochopí, že při hledání pravdy musí předsudky stranou. Předsudky bílých - vraždu nejdůležitějšího obyvatele městečka přece nutně musel spáchat neznámý černoch, jak by to mohl být někdo z nich, že ...? Z tohoto pohledu by se film mohl jevit poněkud schematickým. Hodný, kultivovaný černoch vs. bílí omezenci ... Ale není to tak úplně, tvůrcům se podařilo se této schematičnosti vyhnout. I sám Virgil trpí předsudky, díky nimž dělá ukvapené závěry, i on sám trpí pýchou a jistým pocitem nadřazenosti vůči obyvatelům městečka, i když on možná větším právem. A ... málem bych zapomněla ... tenhle film je, samozřejmě, také výborná detektivka, s výborně vystavěným dějem, který nás neustále udržuje v napětí a s nečekaným rozuzlením, jak se sluší a patří. A s výbornou muzikou. ()
Perfektně napsané kriminální drama o nelehkém sbližování se nesourodé dvojice policistů - elegantního černého experta na vraždy z velkého města na severu a omezeného ješitného bílého poldy z rasistického jižanského buranova. Barevně i povahově namixovaných policejních parťáků už stříbrné plátno pamatuje fůru, ale Tibbs/Gillespie (Poiter/Steiger) patří k nejstarším, nejslavnějším a nejfunkčnějším. ()
Sidney Poitier je v osvědčené poloze nikým nechtěného, až otravně inteligentního černocha jako tradičně velmi přesvědčivý a přežvykující Rod Steiger (Pacino se na film určitě párkrát díval) je zřejmě nejsympatičtějším a nejférovějším rasistou, jaký se kdy v demokratickém americkém filmu objevil. A jejich vzájemná konfrontace je o to zajímavější, že se odehrává na pozadí kvalitní dobové kriminálky, kde vrah skrývá svou tvář úspěšně až do závěrečných minut. Ale přeci jenom to chtělo trochu větší rozhodnost, jestli se více zaměřit na napjatý vztah dvou neústupných policistů nebo na detektivní zápletku. Takhle totiž především ta druhá složka působí mírně nedotaženě a odbytě. Ale opravdu jen trošičku.. 4* a kousek. :) ()
Sedmdesátá léta. Na cestách jezdí staré plechovky. Šerif je number one, klobouk zaražený do čela a Ray Ban na očích. Všude zní soulový král Ray Charles a country muzika. Rasová diskriminace vrcholí. Takhle nějak si představuji tu „pravou“ Ameriku. Oscarová podívaná In the Heat of the Night tohle všechno nabízí a rasový podtext ho vynesl do nebes, protože hlavně začátek ukazuje, že stačí být černoch a usvědčí vás klidně z vraždy. Při scéně, kdy je Virgil poprvé na stanici a ukazuje se, že je policistou mi naskočila kusí kůže. Jeden z nejsilnějších momentů. Hledání vraha a usvědčování nepravých ubíhá hodně rychle a závěr jsem předpovídal. Šerif byl hodně velký poleno, až nerealisticky, ale Rod Steiner se svým parťákem v ústech (žvýkačkou) si sošku zasloužil, výborná role střižená přímo na tělo. Hodně dobrej thriller s pokrokovou kamerou. Přesto jenom hodně dobré tři. ()
Ak je niekto negatívne zaujatý voči mysterióznosti vo filmoch, nedajte sa odradiť, pretože tento film je naozaj kus perfektnej práce. Zápletka je síce záhadou, no nemá s nadprirodzaným nič spoločné. Postupným odhaľovaním sa dokáže, že každý zločin je vypátrateľný a nakoniec aj triviálne spáchaný. Do thrillerovej atmosféry je k tomu neskutočne elegantne zasadená dráma s rasistickým podtextom, ktorej tempo s prehľadom určuje Sidney Poitier a Rod Steiger. 90%. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (29)
- Režisér Norman Jewison požiadal Roda Steigera (Gillespie), aby jeho postava žuvala žuvačku. Rod najprv odmietol, ale potom sa mu ten nápad zapáčil a nakoniec sa spotrebovalo na natáčaní 263 balíkov žuvačiek. (fishki)
- Celosvětová premiéra proběhla 2. srpna 1967 v New Yorku. (ČSFD)
- Film je často citovaný ako najoblúbenejší film Sidneyho Poitiera (Virgil Tibbs), aký kedy urobil. (fishki)
Reklama