Režie:
Édouard DelucKamera:
Pierre CottereauHudba:
Warren EllisHrají:
Vincent Cassel, Tuheï Adams, Malik Zidi, Marc Barbé, Samuel Jouy, Scali Delpeyrat, Pernille Bergendorff, Pua-Taï Hikutini, Ian McCamy, Michèle Clément (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Nekompromisní vizionář Paul Gauguin opouští Paříž, rodinu i přátele a v roce 1891 se usazuje na exotickém ostrově Tahiti, aby zde načerpal inspiraci pro své obrazy v divoké a neposkvrněné přírodě. Zdánlivý ráj se ale mění v místo samoty a chudoby, na němž Paul zápolí s podlomeným zdravím, odmítnutím i pochybami. Poznává zde ale takové domorodou krásku Tehuru, která se stává jeho ženou i múzou. Film Edouarda Deluca je výpravnou, přitom ale meditativní sondou do duše vášnivého a problematického génia. Dominuje jí naprosto strhující, intenzivní výkon Vincenta Cassela. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (52)
Stejně jako před tímto snímkem viděnou Nejtemnější hodinu, považuji Gauguina za příjemné historicky životopisné dílo, které toho zas až tolik nabídnout nemohlo, protože se v něm nemělo moc co dít. Bylo ale zajímavé sledovat život jak jinak, než dříve zavrhnovaného umělce a jeho strasti. Pro milovníky umění určitě super zážitek, já uděluji hezký průměr. ()
Krásně poetický snímek o jednom malířském géniovi, jemuž navýsost svědčí rozvláčné vypravěčské tempo. Vizuálně působivé zpracování báječně dotváří podmanivý hudební doprovod. Připadám si jako bych skutečně strávila pár let na Tahiti s kontroverzním Paulem Gauguinem, kterého naprosto odzbrojujícím způsobem ztvárnil Vincent Cassel. Přiznávám, že jsem se dívala hlavně kvůli němu, protože jsem byla zvědavá, jak se s tou rolí popasuje. Snad od první minuty jsem z něj nemohla spustit oči, úplně fascinovaná jeho fyzickou i hereckou proměnou. Kdyby mi před časem někdo řekl, že mě Vincent Cassel v nějakém filmu dokáže dojmout, tak bych se mu vysmála, ale světe div se, ono se mu to vážně povedlo. (80%) ()
Exteriéry a Cassel super (jak jinak). Kdyby ale hlavní postavou nebyl dnes slavný malíř, jeho příběh z Tahit by neměl jediný důvod být zfilmovanej (ani napsanej, ani cokoliv). Pokud se ovšem o Gauguina zajímáte, uvidíte, při jakých příležitostech (asi) namaloval některé ze svých slavných kousků. A že byl, stejně jako van Gogh, do společnosti nezařaditelným chudákem. Do jeho vnitra ale snímek nepronikne. Pro vynikající filmové zobrazení utrápené duše a mysle, múzy a motivace výjimečného malíře si dejte spíše Schnabelův kousek At Eternity’s Gate. Sice je o van Goghovi, ale nemalou roli v něm sehraje i Gauguin coby jeho blízký kamarád. ()
Příšerně nudná záležitost... Kdybych nebyl obeznámený s fakty, domníval bych se, že sledujeme příběh lásky a zrady mezi nějakým ztraceným francouzským dřevorubcem a tahitskou vesničankou, kteří volný čas tráví sexem a malováním. Tahitské období je pro Gauguina a jeho tvorbu stěžejní, nicméně pro všechny diváky znalé i neznalé by určitě bylo prospěšnější nahlédnout i trochu do jeho předchozího života, přátelství s Van Goghem atd. Cassel standardně podává slušný výkon a namaskovaný je uvěřitelně. Celkově ovšem zklamání. ()
Vzhledem k tomu, že sám studuji malbu, na tenhle počin jsem se obzvlášť těšil. Čekal jsem výpravný film s podmanivou hudbou a působivými záběry na scenérii exotického Tahiti. Místo toho jsem dostal zoufale nudnou (výpravou spíše televizní) sondu s mdle unylou hudbou do bídou zmrzačené mysli bohéma, kterému se nechce makat a myslí si, že na Tahiti mu budou padat do huby pečený holubi, ale nakonec tam nedokázal najít ani kokos; hlavně, že kvůli tomu opustil ženu, děti a přátele. Vincent Cassel vypadal, jako že natáhne bačkory dřív, než ta vleklá nuda skončí. Byl jsem na tom bohužel v kině, kde se to nedalo přetočit, takže jsem trpěl úplně stejně, jako Gauguin. Ten si tam našel hnusnou domorodku, kterou namaloval 40x jinak, a když to od něj nikdo nechtěl kupovat, protože v té době se nejednalo o nic převratného, tak si zase sbalil svejch 5 švestek a vrátil se do Paříže, kde ho živilo ministerstvo pro asociály. To ale všichni víme, takže se nejedná o žádný spoiler. Vzhledem k tomu, že to zas až takový "génius" nebyl a jeho tvorba začala být cenná hlavně tím, že se dochovala a získala historickou hodnotu, žádnou zvláštní euforii jsem bohužel při těch několika málo nepovedených záběrech, kdy tvořil, neprožíval. Cassel totiž držel štětec jako stará pana pinďoura, čehož si režisér Edouard Deluc buď nevšiml anebo mu to naopak poručil pro efekt. Navíc se vůbec nedozvíte, proč maloval, jak maloval, čím maloval, jak si míchal bary, kde na ně bral, jaká plátna používal, zkrátka nic, proč jsem na film šel. Zdejší vysoké hodnocení opravdu nechápu. Jednu hvězdičku dávám za výdrž Vincenta Cassela, kterej to natáčení nakonec přežil až do konce. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (2)
- Na role domorodých obyvatel byl vypsán casting mezi místními obyvateli a jedná se výhradně o neherce, což na výkonech není ani v nejmenším znát. (ČSFD)
- Natáčení probíhalo od 12. září 2016 do 28. října téhož roku v Paříži a na ostrově Tahiti ve Francouzské Polynésii. (ČSFD)
Reklama