Gauguin

Potemnělá náladovka ovlivněná filmy Terence Malicka, která překvapivě poeticky pracuje s tahitskými kulisami - vypadají velmi ošuntěle a melancholicky - a s tváří i tělem Vincenta Cassela, který od prvního záběru vypadá, že v tom dalším umře. Scénář pracuje s vynechávkami a nedořečenostmi, ale občas voiceoverem čerpá z Gauginových dopisů ženě, což funguje spíš rozpačitě. Na poměry biopiců příjemně nedidaktické, byť jasně odvozené. (27.05.2017)

Zasnené, smutné a náladové. O Gauguinovi som vedel len to, že existoval a že nejako súvisel s mojimi milovanými Tahiti. Čiže mi nepripadalo ako blbý nápad pozrieť si o jeho tahitskom období celovečerák. A drasticky som do tohto aktu zatiahol aj nič netušiacu pani manželku. Nakoniec sme sa dočkali solídnej, hoci nie nejako extra geniálnej pocitovky, kde nejde príliš o scenár. Je totiž dosť nudný a nezaujímavý. A výprava je prekvapivo tuctová; ak máte Tahiti resp. Francúzsku Polynéziu napozeranú len z čarokrásnych pohľadníc, budete týmto filmom nepríjemne zaskočení. Najviac tomu dáva Vincent Cassel, ktorý do toho išiel naplno. Je to skvele charizmatický Francúz, všímam si jeho prácu od roku 2000 (parádne Purpurové rieky) a je to zrejme jediný herec na svete, ktorý môže mľaskať pri jedle a nemáte chuť niečím ho udrieť po hlave, ale zamľaskať si spolu s ním. (04.06.2018)

Vincent Cassel jako malíř Paul Gauguin během svého pobytu na Tahiti - podle jeho obrazů, které jsou plné barevné exotiky s nahými domorodkami jsem čekal něco pozitivního, ale dostala se mi depka o zoufalcovi, který do Polynézie utekl v domnění, že tam nebude potřebovat prachy jako v civilizaci a bude se stoprocentně věnovat jen umění. ale kapku narazí na realitu. (14.10.2020)

Krásně poetický snímek o jednom malířském géniovi, jemuž navýsost svědčí rozvláčné vypravěčské tempo. Vizuálně působivé zpracování báječně dotváří podmanivý hudební doprovod. Připadám si jako bych skutečně strávila pár let na Tahiti s kontroverzním Paulem Gauguinem, kterého naprosto odzbrojujícím způsobem ztvárnil Vincent Cassel. Přiznávám, že jsem se dívala hlavně kvůli němu, protože jsem byla zvědavá, jak se s tou rolí popasuje. Snad od první minuty jsem z něj nemohla spustit oči, úplně fascinovaná jeho fyzickou i hereckou proměnou. Kdyby mi před časem někdo řekl, že mě Vincent Cassel v nějakém filmu dokáže dojmout, tak bych se mu vysmála, ale světe div se, ono se mu to vážně povedlo. (80%) (18.06.2020)

Nic víc, než že to byl bohémský malíř si o Paulu Gauguinovi nevybavuji, alespoň se nemusím nimrat v tom, nakolik se příběh držel pravdy (později se dočítám, že moc nedržel). Zfilmované období jeho života zachycuje opuštění rodiny a odjezd do exotické Polynésie. Díky lokalitě i melancholické hudbě je to film opravdu velmi krásný. Představa malování v míru a souladu s přírodou Gauguinovi sice kapsu ani žaludek nenaplnila, ale tahle revolta k jeho sebedestruktivnímu způsobu života asi patřila. Pomalé tempo vyprávění i absence dramatické linky mně naprosto vynahradily okouzlující barvy a výkon ztrhaného Vincenta Cassela. (13.05.2018)