poster

Gauguin

  • Francie

    Gauguin - Voyage de Tahiti

  • Slovensko

    Gauguin

  • USA

    Gauguin: Voyage to Tahiti

Drama / Životopisný

Francie, 2017, 102 min

Režie:

Edouard Deluc

Předloha:

Paul Gauguin (kniha)

Hudba:

Warren Ellis
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • mchnk
    ***

    Slibný námět i počáteční vtažení do děje a částečně i mysli posmrtně velebeného umělce velmi rychle ztratí tempo a vůči divákovi se nekompromisně mění v zoufale natahovanou, monotónní, milostně dramatickou epizodku z jeho života. Společně s barvami a štětci si Gauguin do brašny z Francie přibírá také existenční marnost a životní lopocení, což v tehdejší francouzské kolonii, kde padají veškeré jazykové bariéry, dostává jen jiný, tentokrát exotický nádech. Očekávaný obraz umělcovi svobodomyslnosti, rozhodnosti nechat vše na přírodě a okamžiku, který právě prožívám, vyčistit svou mysl, načerpat inspiraci, energii a pochopit, proč má vlastně zítra cenu opět vstát a žít, se nekoná. Ano, předloha, v tomto případě sám život, je jasná, ale proč věnovat celý film tomu krátkému životnímu období, přičemž velmi povedený začátek byl odbyt v několika málo minutách a zbytek jeho života ledabyle zařadit do titulkového dovětku? Velmi dobrá hudba a režie, jinak pro mě dost slabé. [Filmový klub Citadela - Litvínov].(29.5.2018)

  • Cinematrix
    *

    Vzhledem k tomu, že sám studuji malbu, na tenhle počin jsem se obzvlášť těšil. Čekal jsem výpravný film s podmanivou hudbou a působivými záběry na scenérii exotického Tahiti. Místo toho jsem dostal zoufale nudnou (výpravou spíše televizní) sondu s mdle unylou hudbou do bídou zmrzačené mysli bohéma, kterému se nechce makat a myslí si, že na Tahiti mu budou padat do huby pečený holubi, ale nakonec tam nedokázal najít ani kokos; hlavně, že kvůli tomu opustil ženu, děti a přátele. Vincent Cassel vypadal, jako že natáhne bačkory dřív, než ta vleklá nuda skončí. Byl jsem na tom bohužel v kině, kde se to nedalo přetočit, takže jsem trpěl úplně stejně, jako Gauguin. Ten si tam našel hnusnou domorodku, kterou namaloval 40x jinak, a když to od něj nikdo nechtěl kupovat, protože v té době se nejednalo o nic převratného, tak si zase sbalil svejch 5 švestek a vrátil se do Paříže, kde ho živilo ministerstvo pro asociály. To ale všichni víme, takže se nejedná o žádný spoiler. Vzhledem k tomu, že to zas až takový "génius" nebyl a jeho tvorba začala být cenná hlavně tím, že se dochovala a získala historickou hodnotu, žádnou zvláštní euforii jsem bohužel při těch několika málo nepovedených záběrech, kdy tvořil, neprožíval. Cassel totiž držel štětec jako stará pana pinďoura, čehož si režisér Edouard Deluc buď nevšiml anebo mu to naopak poručil pro efekt. Navíc se vůbec nedozvíte, proč maloval, jak maloval, čím maloval, jak si míchal bary, kde na ně bral, jaká plátna používal, zkrátka nic, proč jsem na film šel. Zdejší vysoké hodnocení opravdu nechápu. Jednu hvězdičku dávám za výdrž Vincenta Cassela, kterej to natáčení nakonec přežil až do konce.(26.5.2018)

  • Greg25
    ****

    Pocitový film, který vám podprahově zprostředkuje pocity ve své době velmi neprávem neuznávaného umělce, který doufal v uznání, ale za života se ho nedočkal. Jeho vůle, přístup k umění, talent, vlastní cesta navzdory všemu a všem, naděje i příchod nevyhnutelné existenciální zoufalosti ze života, to vše a přitom ty hlavní pocity vlastně beze slov, jen s atmosférou, mimikou (ne)herců, kulisami Tahiti a omračující náladou, která vás zasáhne přesně v rytmu filmu a života Paula Gaugina na Tahiti. Je pravdou, že některé prvky ze života Gaugina nejsou úplně zmíněny, ale myslím, že to tvůrci udělali úmyslně, jejich hlavním záměrem bylo zprostředkovat příběh umělce, nikoli biografii. Jeden z mála filmů, kde když umělec maluje, máte pocit, že tu atmosféru tvořivosti takřka cítíte. Vincent Cassel a Tuhei Adams jsou ve svých rolích naprosto skvělí. 85%(11.5.2018)

  • Gregor_Samsa
    ****

    Vincent Cassel Gauguina hraje neuvěřitelně, jakože jím skoro je – píšu záměrně skoro, protože Vincent bude vždy především Vincentem. Ale na umření je na plátně pořád a pořádně, ale stejně tak v něm neustále doutná touha po životě, po malování; hoří, neustále ho něco žene něco dělat, něco hledat, milovat, neustupovat, i když je osud sebevíce proti. Zásady žití a posedlost jít svoji cestou, touha neustoupit; v těch posledních scénách kdo nemá slzy v očích, ten nemá srdce... Jo a super smyčce Warrena Ellise, to se vždy počítá! :-) [80%; 2018-06-03 Kino Světozor](3.6.2018)

  • Marigold
    ****

    Potemnělá náladovka ovlivněná filmy Terence Malicka, která překvapivě poeticky pracuje s tahitskými kulisami - vypadají velmi ošuntěle a melancholicky - a s tváří i tělem Vincenta Cassela, který od prvního záběru vypadá, že v tom dalším umře. Scénář pracuje s vynechávkami a nedořečenostmi, ale občas voiceoverem čerpá z Gauginových dopisů ženě, což funguje spíš rozpačitě. Na poměry biopiců příjemně nedidaktické, byť jasně odvozené.(27.5.2017)

  • - Na role domorodých obyvatel byl vypsán casting mezi místními obyvateli a jedná se výhradně o neherce, což na výkonech není ani v nejmenším znát. (Stoka)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace