poster

Gauguin

  • Francie

    Gauguin - Voyage de Tahiti

  • Slovensko

    Gauguin

  • USA

    Gauguin: Voyage to Tahiti

  • Velká Británie

    Gauguin: Voyage to Tahiti

  • Austrálie

    Gauguin: Voyage to Tahiti

Drama / Životopisný

Francie, 2017, 102 min

Režie:

Edouard Deluc

Předloha:

Paul Gauguin (kniha)

Hudba:

Warren Ellis
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • tron
    ***

    Zasnené, smutné a náladové. O Gauguinovi som vedel len to, že existoval a že nejako súvisel s mojimi milovanými Tahiti. Čiže mi nepripadalo ako blbý nápad pozrieť si o jeho tahitskom období celovečerák. A drasticky som do tohto aktu zatiahol aj nič netušiacu pani manželku. Nakoniec sme sa dočkali solídnej, hoci nie nejako extra geniálnej pocitovky, kde nejde príliš o scenár. Je totiž dosť nudný a nezaujímavý. A výprava je prekvapivo tuctová; ak máte Tahiti resp. Francúzsku Polynéziu napozeranú len z čarokrásnych pohľadníc, budete týmto filmom nepríjemne zaskočení. Najviac tomu dáva Vincent Cassel, ktorý do toho išiel naplno. Je to skvele charizmatický Francúz, všímam si jeho prácu od roku 2000 (parádne Purpurové rieky) a je to zrejme jediný herec na svete, ktorý môže mľaskať pri jedle a nemáte chuť niečím ho udrieť po hlave, ale zamľaskať si spolu s ním.(4.6.2018)

  • Big Bear
    ****

    No, leckdo si ten pobyt mistra na Tahiti asi idealizoval, včetně mně. Koukal jsem jak blázen, že to tam neměl vůbec jednoduché. Zpracování bylo skvělé a pro tuhle roli se báječný Cassel snad narodil. Jenže on zahraje kohokoliv, tak je dobrý. Jen se mi to zdálo krapet romantizující hlavního hrdinu. Prý se občas rád napil a také rád proháněl ženské. Koneckonců ač ženat nabrnknul si dalejo od Paříže Tehuru. Ve filmu to vypadalo jako kdyby umělec byl v podstatě morálně skvělý člověk, který byl podle podváděn. Ono to asi ve skutečnosti bylo trochu jinak a už jen to, že Tehura s ním večer při jedné scéně nechtěla mít ani mechtle a dokonce ani techtle, protože měla hlad hovořila za vše... Když jsem tak koukal na ty skycy a obrazy v mokré chtrči, či na vyřezávané plastiky prodávané v podstatě jen za pytlík rýže a plátno, říkal jsem si - kdyby tak chudák věděl... Dnes by se o to v aukčních síních strhla nejedna bitka...:-) To jsou ale holt osudy géniú. Jen málokdo si užil slávu ještě za svého života. V jednom měl ale pravdu, když sliboval, že jméno Gaugin bude jednou slavné, protože on je dobrý malíř a bude všechny jeho potomky chránit. Od tohoto filmu nečekejte nějaké velké emoce, zvraty, napětí... Je to film o druhé polovině života slavného malíře, který tou dobou byl už nemocný a jehož obrazy nešly v té době moc na odbyt. A tak aby bylo na plátna a barvy a často dokonce na kus chcleba musel například pomáhat nosit zboží v přístavu, nebo jít často spát s prázdným žaludkem, protože žádný šek z daleké Francie za prodaná díla nepřišel... * * * *(28.12.2018)

  • Cinematrix
    *

    Vzhledem k tomu, že sám studuji malbu, na tenhle počin jsem se obzvlášť těšil. Čekal jsem výpravný film s podmanivou hudbou a působivými záběry na scenérii exotického Tahiti. Místo toho jsem dostal zoufale nudnou (výpravou spíše televizní) sondu s mdle unylou hudbou do bídou zmrzačené mysli bohéma, kterému se nechce makat a myslí si, že na Tahiti mu budou padat do huby pečený holubi, ale nakonec tam nedokázal najít ani kokos; hlavně, že kvůli tomu opustil ženu, děti a přátele. Vincent Cassel vypadal, jako že natáhne bačkory dřív, než ta vleklá nuda skončí. Byl jsem na tom bohužel v kině, kde se to nedalo přetočit, takže jsem trpěl úplně stejně, jako Gauguin. Ten si tam našel hnusnou domorodku, kterou namaloval 40x jinak, a když to od něj nikdo nechtěl kupovat, protože v té době se nejednalo o nic převratného, tak si zase sbalil svejch 5 švestek a vrátil se do Paříže, kde ho živilo ministerstvo pro asociály. To ale všichni víme, takže se nejedná o žádný spoiler. Vzhledem k tomu, že to zas až takový "génius" nebyl a jeho tvorba začala být cenná hlavně tím, že se dochovala a získala historickou hodnotu, žádnou zvláštní euforii jsem bohužel při těch několika málo nepovedených záběrech, kdy tvořil, neprožíval. Cassel totiž držel štětec jako stará pana pinďoura, čehož si režisér Edouard Deluc buď nevšiml anebo mu to naopak poručil pro efekt. Navíc se vůbec nedozvíte, proč maloval, jak maloval, čím maloval, jak si míchal bary, kde na ně bral, jaká plátna používal, zkrátka nic, proč jsem na film šel. Zdejší vysoké hodnocení opravdu nechápu. Jednu hvězdičku dávám za výdrž Vincenta Cassela, kterej to natáčení nakonec přežil až do konce.(26.5.2018)

  • Marigold
    ****

    Potemnělá náladovka ovlivněná filmy Terence Malicka, která překvapivě poeticky pracuje s tahitskými kulisami - vypadají velmi ošuntěle a melancholicky - a s tváří i tělem Vincenta Cassela, který od prvního záběru vypadá, že v tom dalším umře. Scénář pracuje s vynechávkami a nedořečenostmi, ale občas voiceoverem čerpá z Gauginových dopisů ženě, což funguje spíš rozpačitě. Na poměry biopiců příjemně nedidaktické, byť jasně odvozené.(27.5.2017)

  • ledzepfan
    *****

    Paráda.. Zatím nepřekonatelnou Gauguinovskou variací byl pro mě Sutherlandovský Wolf at the door, ale tohle se tomu s přehledem vyrovná (a v některých motivech i překonává). Tenhle první Gauguinův tahitský pobyt je citlivá studie o hledání divokosti, ztrátě nevinnosti, vášni, zkamání, nekonečném boji.. Člověka až bodne u srdce když Cassel, jen tak očima, prožívá chvilky bolestivé žárlivosti.. Žádná bezbřehá idyla se nekoná. I v krásách tahitské krajiny je romantika velmi pomíjivé zboží. Gauguin hladoví. Zdravotně to s ním jde od desíti k pěti. Z tuby vymačkává poslední mikrogramy barvy. A to filmaři nezmínili jeho nekonečné boje s místními úřady za práva domorodců.... Ideál asi bude pustit si tohle a hned na to navazující Wolf at the door.. Ještě aby někdo stejně kvalitně natočil Gauguinův druhý tahitský pobyt (ne, ta sračka s mladým Sutherlandem se fakt nepočítá) a budeme tu mít luxusní trilogii.(8.5.2018)

  • - Na role domorodých obyvatel byl vypsán casting mezi místními obyvateli a jedná se výhradně o neherce, což na výkonech není ani v nejmenším znát. (Stoka)

  • - Natáčení probíhalo od 12. září 2016 do 28. října téhož roku v Paříži a na ostrově Tahiti ve Francouzské Polynésii. (Stoka)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace