Žert

Výrazně metaforické pozadí vyprávění a výtečný výkon smutně prázdného Josefa Somra – to je tím hlavním, co si na Jirešově Žertu budu vždycky pamatovat. Snímek kritizující totalitní politické praktiky, jak víme, komunistická cenzura poslala do trezoru. Působivé svědectví těží i z toho, že si Milan Kundera pohlídal scénář. Tragikomické, přesné. Nezapomínejme na minulost. (10.11.2016)

LFŠ 2007 ... nevím jestli bych v ději neplaval, kdybych nečetl knížku...ale na kdyby se nehraje, tak jsem byl akorát překvapen, že hlavní zápletka, totiž ostravská Lucie, se ve filmu vůbec nevyskytla...faktem je, že by stopáž musela být značně delší, ale i tak možná škoda... Josef Somr hrál opravdu fantasticky a vůbec celé zpracování bylo věrné atmosféře knihy, snímku velmi prospělo, že se na režii podílel sám Milan Kundera. (30.07.2007)

Padesátá léta a jejich odpadový odkaz působila svou tíhou už na současníky a zejména pak na ty, kteří byli jejich nechtěnými účastníky a nezřídka i mravními spolupachateli. Tedy i na generaci Kunderovu, Kohoutovu, Vaculíkovu, Jiráskové a mnoha dalších, kteří z mnoha důvodů - nejčastěji pro mladický věk - podlehli v druhé polovině čtyřicátých let vábničce navenek idealistického projektu KSČ. Hlavní postava, do níž jsou zřejmě sneseny zkušenosti mnoha lidí této skupiny, svým životem i svou bezmocí, krystalizující do touhy po černobílé mstě-odplatě, svou ponurou životní cestou i naplněním své chorobné touhy zjišťuje, že vlastní vnitřní problémy není možné řešit snížením na úroveň zhoubců a reflektovat je navíc do lidí, kteří s původními ději mají jen málo společného. Při posuzování a srovnávání kvality literární předlohy a filmového zpodobení není možné překrývat písemnictví a obraz; na to jsou obě umělecké řeči až příliš odlišné. Společný jmenovatel - pocit tísně a bezmoci, vlastní dnes i nemalé části polistopadové populace - , který prostupuje celý ŽERT, vrcholí závěrečným Jahnovým povzdechem, že zbil nepravého. Ale jakého nepravého? A tak na vylučovací scény padesátých let, ze kterých mrazí i dnes - bylo to v našem hraném filmu zřejmě poprvé, co byly podány v takto obnažené podobě - nenalézáme odpověď nejen ve více než 40 let starém díle, ale ani dnes, v naší současnosti. Tato nadčasová hořkost bezmoci a bezradnosti ŽERTU je plně ne nadčasová, ale - bohužel - současná. (14.07.2010)

Vrcholná adaptace Kunderova románu, Jaromil Jireš přesně postihl ducha Kunderova textu a přidal magický černobílý obraz českého filmu šedesátých let, který si s narativním světem Milana Kundery dobře rozumí. Všechny ostatní filmové (i zahraniční) adaptace už se s Kunderovými texty výrazně míjí... Ten závěrečný Somrův beznadějný pohled...ten v sobě obsahuje všechnu bezvýchodnost nikdy neproběhlého vyrovnání se s komunistickou minulostí... (28.04.2007)

Knižní předlohu jsem nečetl. Každopádně Žert je velmi zajímavou záležitostí. Viděl jsem restaurovanou verzi. Snaha nějak se vypořádat s brutálními padesátými léty se objevuje v nejednom předokupačním filmu. Závan svobody, rušení cenzury a celkově prostředí otevřenější pravdě bylo živnou půdou pro tyto počiny. Bohužel to bylo jen na krátkou chvilku, ale i během ní vznikla nejedna pozoruhodná záležitost. Zatímco většina hrdinů je v takovýchto filmech většinou kladných, protože jde většinou o dobré a slušné lidi, kterým režim z nějakého důvodů způsobil bezpráví, Ludvík toužícím po pomstě kladným hrdinou dle mého názoru není. Komančové ironii a humor na vše stranické nesnášeli a tvrdě trestali každého odpadlíka, kdo nedržel s pevnou ideovou linkou načrtnutou sekretariátem ÚV KSČ. Ačkoliv mám pro jeho pohnutky i vztek nad zmařenými léty po návratu domů pochopení, způsob jakým chce řešit svojí pomstu mi nepřišel zrovna košer. A v závěru filmu se vlastně zachová v podstatě hanebně a zbaběle.  Naštěstí si to uvědomuje, takže vztek a touha po pomstě ještě zcela nezničily jeho lepší já. A v tom je i kus naděje... Hádám ale, že to byl i důsledek rozmluvy s věřícím kamarádem, který mu možná trochu promluvil do duše. Aby peklo nezvítězilo. V padesátkách mnohdy stačilo málo a už jste se vezli, mnohdy ještě méně než žertem napsaný pohled kované soudružce. Josef Somr patří k mým nejoblíbenějším hercům. Je to prostě borec. Tady byl navíc doslova ve svém prostředí, protože sám byl Moravák. Ač mám lidovou hudbu občas rád, přiznávám, že tady mne rušila. Obzvláště prostřihy na vojáky PTP v lomu s doprovodem cimbálovky byly fakt psycho, ale možná v tom byl záměr. Rozhodně další zajímavý film pana Jaromíra Jireše, který zcela logicky po okupaci putoval do trezoru. * * * * (15.11.2023)