Král Šumavy

Kalčíkova kniha je psychologicky i dějově vrstevnatější. Čtenář se dozví mnohem více o motivacích jednotlivých postav (včetně těch vedlejších), jejich životě (i intimním), povaze a nahlédne mnohem podrobněji do práce pohraničníka. Kniha dokáže napínavé a akční scény podat mnohem dynamičtěji a paradoxně filmověji než Kachyňa. Na druhou stranu, Kachyňa dokázal nenuceně vyignorovat téměř veškerou explicitní komunistickou ideologii (kterou kniha už přecejen nějak nacucaná je). Moc hezky dokáže vypíchnout detaily, které nejsou důležité pro děj, ale jsou velmi důležité pro tvorbu atmosféry. A co si budem, ta drsná šumava ve vytříbené černobílé kameře vypadá prostě parádně.... Někde přesně mezi 3 a 4.. protože sám pro sebe chci nějak vyzvednout kvalitu knihy (která nebyla tak úplně předlohou jako spíše paralelně vznikajícím dílem), přikloním se při hodnocení filmu spíše k té (hodně silné) trojce. (23.09.2024)

Ponuré hororové drama Karla Kachyni, které nastartovalo jeho uměleckou kariéru. Kameraman Josef Illík si záběry vyloženě užívá a mazlí se s nimi, na svou dobu sakra novátorská práce. Hudba Miloše Vacka řádí jako z amerických sci-fi hororů 50. let. Na nějakou ideologii se můžu vykašlat, žádná tam není, takhle to v pohraničí prostě fungovalo. Král Šumavy je spíš dobrodružné drama, ve kterém hlavní roli hraje chlapská odpovědnost. (07.12.2018)

Komunistický noir. Po filmařské stránce lahůdka: nápaditá, rozpohybovaná kamera, pohrávající si s odrazy ve vodě i na skle, spousta typicky noirových záběrů z podhledu. Osudové ústřední hudební téma. Dokonale dusná atmosféra. Femme fatale z konzumu. Ideologicky zvrácenost samozřejmě. Což neznamená, že jsem si to neužil. (01.10.2011)

Velmi dobře natočený snímek, v němž se švarný pohraničník (Jiří Vala) zamiluje do ženy (Jiřina Švorcová) zlosyna. SPOILER: A i ta její smrt je vlastně poetická, stačí vlající šátek jako náznak, není třeba hektolitr krve. Jelikož na rozdíl od mnohých jiných mám pocit, že se zde nacházím na FILMOVÉ databázi, hodnotím film, na stránkách politických stran a hnutí jsem ochotna diskutovat o ideologii. (26.02.2012)

Už si nepamatuji, kdy jsem vlastně naposled Krále Šumavy viděl, dříve v dobách mých středoškolských let jsem ho příliš v oblibě neměl, dokonce jsem se pak na základě něj dlouhodobě vyhýbal válečným filmům. Ironií je, že se to za války vlastně vůbec neodehrává... i když skrze neustálé střílení to mír příliš též nepřipomíná, dobrovolní strážmistři se svým nadřízeným při svých akcích riskují mnohdy vlastní životy stejně jako za války. Asi takhle to v pohraničí mohlo tenkrát vypadat, vyčerpávějící služba na pokraji ohrožení života a rozhodně příčinou nebyli jen v prologu uvádění banderovci. Příběh mimo jiné o tom, kam až fanatismus (také v politice) může zajít... Ač je film často označován za propagandistický, myslím, že dnes již není problém dívat se na obsah i s otevřeným kritickým úsudkem nad chytáním agentů a úprchlíků, kteří prostě pro tehdejší systém znamenali klidně stejné zlo jako ti banderovští diverzanti. Nad filmařským mistrovstvím ze strany Karla Kachyni (ve znamenité spolupráci s kameramanem Illíkem) se asi není třeba zvlášť zastavovat. Budování napětí (často i skrze náznaky beze slova) a atmosféra prostředí "na konci světa" vyznívají ohromně působivě, Radovan Lukavský předvedl coby zásadový poručík Kot jednu ze svých nezapomenutelných hereckých kreací (z něj ten fanatismus i ohromné zanícení zbraněmi přímo dýchá). Výborné zpracování látky, působivá výpověď doby – s odstupem času skvělý zážitek. Zlatý fond československé kinematografie. 90% (18.12.2019)