Malá mořská víla

Ano, Miroslava není Libuše, ale zde by ani starší z dua Šafránkovic více nezmohla. Pohádka má svou zvláštní tajemnou poetiku, jak už to ovšem bývá u všech pohádek Hanse Christiana Andersena. A to, že je smutná, neznamená, že se nejedná pohádku, i děti si přece musí uvědomit, že realita bývá někdy jiná a ne vše končí šťastnou svatbou. Perfektní je zde hudba génia Zdeňka Lišky, půvabné jsou exteriéry, a herecky nejvíce zaujme Radovan Lukavský v roli mořského krále. A Miroslava se pro roli malé mořské víly hodila perfektně, přestože jinak není nějak extra dobrá herečka. Ovšem její smutné oči byly pro tuto roli to pravé... (20.01.2014)

Maminko, proč ho nezabila, vždyť si to zasloužil?! Jí se dělalo špatně z krve? A potoky slz. To mi bylo asi pět a maminka mě a sestru vzala do kina na Malou mořskou vílu. Mami, nezabila bys ho, parchanta nevděčnýho? To mi bylo dvanáct a tuhle pohádku jsem viděla o svátcích v televizi. Mami, lezla bys kvůli takhle nedomrlýmu chlapovi z moře? A když jsme tak u toho, sebrala bys ho, když by se válel na břehu? To mi bylo myslím sedmnáct a opět jsem tuhle pohádku viděla v televizi. "To ti řekl tvůj princ? To má od svého otce, to je taky idiot." Pan Lukavský jako vládce moří měl grády. (27.08.2010)

Velmi kvalitní pohádkové drama o mlaďoučké mořské víle (Miroslava Šafránková), která zatoužila po jiném životě, než po tom, který jí byl předurčen. Z mladické nerozvážnosti, zvědavosti a touze po citu se zamiloval do prince Jižní říše (Petr Svojtka), který neváhal obětovat životy všech na lodi jen proto, aby uviděl tu, která tak nádherně zpívala. A i když byl zachráněn malou mořskou vílou, zamiloval se do princezny Sargasové říše (Libuše Šafránková), kterou jako první uviděl po svém probuzení z mdlob. Byl to rozmazlený floutek, který malou mořskou vílu vnímal jen jako náhražku, i když ta obětoval vše, aby s ním mohla být. Král všech moří (dobrý Radovan Lukavský) byl tvrdý a cynický mocný muž, který lidmi pohrdal. Když ho malá mořská víla poprosila o něco, čímž by zabránila nevyhnutelnému, dal jí mečík, aby oba zabila, až k nevyhnutelnému dojde. Ale ta nakonec obětovala svůj život, aby princ mohl žít se svojí pravou láskou. Je to nádherná ukázka pravého opaku, jak se láska většinou projevuje, a to majetnickými sklony na toho druhého. Musím také ocenit nádherné vlasy mořských obyvatel, Prachovské skály a zámek Veltrusy. Je to nádherně smutný příběh o neuvěřitelné sebeoběti a touze po skutečné lásce. (14.08.2010)

Zástupce výrazně minoritního proudu československé filmové pohádky (česká filmová pohádka je většinou laskavá a milá) je jeho typickou ukázkou - pohádka plná tragických až existenciálních pocitů, ponurých nálad a atmosféry smutku a patosu... Smutná doba vzniku se ještě více odráží v její existenci, i když, pravda, tato smutná doba plodila spíše díla (povinně) veselá. Za to zaslouží režisér Kachyňa rozhodně úctu a obdiv, cesta proti proudu v tom období jistě nebyla jednoduchá (možná je to i pohádka vyvzdorovaná, vždyť několik zákazů natočit vlastní látku si zažil i on sám), ale přesto se nemůžu zbavit pocitu, že pohádka NEMÁ mít takhle tragický rozměr. Pro dětského diváka (kterému je určena především) je její sledování kontraproduktivní...každopádně takový už je duch pohádek Hanse Christiana Andersena... (22.06.2007)

Ne, tahle pohádka mně opravdu nesedla. Nevím, jestli je to kvůli samotnému Andersenovi, ale občas film přecházel z pohádky do dramatického filmu (o vtipu se tu samozřejmě nedá mluvit). Z herců mě zaujal pouze pan Lukavský, zvlášť postavou prince jsem byl dost znechucen. No a konec by měl u pohádek končit dobře, popř. s morálním ponaučením a tady se hlavní hrdinka rozpustí v moři, což neberu za nejšťastněji zvolené (ale to bude asi tím Andersenem). 3*, víc z toho nevykřesám. (17.12.2007)