Malá mořská víla

"...takové to bylo smutné milování." A právě ta hořkost příběhu je fantastická! Vyhýbá se klišé, nebalamutí, že život je jedna velká výhra, ba naopak mě tohle zasáhlo mnohem víc, než každoroční louskání Tří oříšků - jejich kvalitě navzdory. Ten omamný lesk mě už začal uspávat, a proto Vílu beru jako odklon od zajetého stereotypu. Navíc ji Kachyňa obohatil o výtvarno, což je super, a se závěrem ji nasměroval k mým oblíbeným filmovým věcem. Jak vidno; i pesimismus může být v určitých aspektech prospěšný! (02.01.2012)

50% — Pokud jsem dobře koukal, je to jediná pohádka ve filmografii Karla Kachyni. Řekl bych, že dobře odráží duch předlohy H. Ch. Andersena a tím pádem je nutně ponurá. Chvílemi mi přišla až příliš rozvláčná (scény z oslav na „dvoře“ mořského krále) a tragický konec samozřejmě koresponduje s předlohou a má logiku, ale kvůli tomu nebude patřit mezi ty nejoblíbenější pohádky. Trochu bych ji atmosférou srovnal s pohádkou J. Valáška Tři zlaté vlasy děda Vševěda, která ale na mě působila o mnoho více depresívním dojmem (a teď koukám, že hudbu v obou případech složil Zdeněk Liška). (10.10.2017)

V dětství zneklidňovalo a vypálilo se do paměti (hudba, kostýmy, zpomaleně vlající řízy, král všech moří se svým ironickým odstupem od lidského světa, absolutní mocí nad národy a živly a zároveň bezmocností vůči nejbližším, vílí zmatek tváří v tvář intenzitě citů, ježibabina vědoucnost v „ženských otázkách“, nedostupná mateřská socha, nemožnost komunikace před i po ztrátě řeči, osudovost toho všeho), v dospělosti pořád detaily k vyzobávání. V té stylizované tragice je vystiženo cosi neúprosně (a závratně) reálného, tak jako v původních Andersenových pohádkách. (03.05.2015)

Zhlédnuto znova po letech a teprve nyní pořádně doceněno. Nádherné zpracování drsné Andersenovy pohádky, krásná výprava, kostýmy, podmořský svět... (nechápu narážky na "otřesné" paruky - takto přece vypadají vznášející se vlasy ve vodě, je to geniální), výborně zvolení herci (a ano, až na toho prince), a přenádherná  hudba Zdeňka Lišky.  Akorát to teda není moc pro děcka. (17.04.2022)

Zvláštní snímek (záměrně ho nenazývám pohádkou), v němž se klasický "dětský" příběh odehrává v ponuré melancholické atmosféře, je asi nejblíž původnímu zpracování od Andersena, ale paradoxně mu právě tahle neobvyklá kombinace příliš nesedí. Radovan Lukavský to jako mořský král zabíjí spoustu (neplánovaných) hlášek ("Jeho otec byl taky idiot") a nad princem, který vypráví přítelkyni o svém ideálu, který až najde, vykašle se na ní, jsem se musela také smát, to už ale stoprocentně nebylo úmyslné. (31.03.2014)