Katka

Toto je velmi rozšafná budovatelská komedie. Katku už nebaví tahat krávy za cáky a smrdět hnojem. Taky představa, že ji vdají za nějakého slovenského ožrana jí dost děsí. Zblblá komunistickou propagandou uteče z domu a hurá do socialistické pančuchárně. Způsobuje všude rozruch a bezpečnost práce také dostává na prdel díky jejím dlouhým vlasům. Však končí jako zlepšovatelka a ještě se zamiluje. Vše je dlážděno jejím nesmírným úsilím a problémy. Kdybych nevěděl, co znamená jméno Kadár ve světové kinematografii, uvěřil bych, že je to skutečně slovenský agitační film. Spíš se přikláním k teorii, že Jan Kadár to točil jako frašku a u toho se usmíval, jak mu to ti komouši žerou i s navijákem. Dívky žijí v ženském domově v místnosti s mnoha postelemi. Místo masturbace a snění o mládencích však nespí a přemýšlí jak splnit plán... jedna scénka za všechny. (18.04.2013)

Poté, co jsem loni absolvoval na fakultě předmět o rodových studiích, začíná se mi u budovatelských agitek odkrývat jeden pozoruhodný aspekt navíc. A sice to, jak skoro pokaždé vykřeslují hlavní postavu mladé ženy jako (na těsně poválečnou dobu hodně nezvykle) emancipovanou až revoluční bytost symbolizující nové společenské ideály. Zdejší Katka si jde pevně za svým cílem i přes spoustu překážek (otec neuznávající žádný pokrok, přísný vrátný u fabriky, samá smůla během prvních kroků v práci). Není to samozřejmě nikdo jiný, než právě soutěživá a sebevědomá Katka, odhodlaná splnit zavedený plán klidně i na 120%, která přichází ve společnosti poněkud pasivních mužských autorit na zlepšovací návrh a sama se pouští za každou cenu do jeho zrealizování. Co se týče Katky jako filmu, dnes už tahle mírně vyčpělá komedie moc nenadchne (maximálně pamětníky a feministky :)), ale pokud jí bereme jako dokument o své době, díky svému nadhledu narozdíl od jiných agitek snad ani nikoho neurazí. Dá se zde prominout i to, že funkční humor po letech doplňují situace vtipné spíše nechtěně, ovšem stejně jako troufalce, i mne se neskorší tvorba Jána Kadára líbí mnohem víc. 55% (26.04.2020)

Upřímně mi vadí ta ne-jednoznačnost. Je to film o lásce, o pracujícím režimu alá konstruktivismus, nebo o feministickém marxistickém pojetí, které nás nutí uznat, že i ženy zde mají své místo a právo na solidní postavení? Film na to přímo neodpovídá a to je škoda. Herecké výkony jsou totiž docela obstojné, kamera sice místy zlobí, ale to lze odpustit vzhledem k tomu, že byla slovenská kinematografie ještě v plenkách, ale to, co nejde odpustit je režie. Na snímku je vidět, že režisér byl zatím nezkušený, a proto si nedokázal pohlídat všechny složky tak, aby výsledný dojem dával smysl. Například scénář samostatně není špatný, ale pro tento snímek je velice rozvleklý a matoucí, což podstatně škodí. Snímek by mohl být mnohem lepší, kdyby zde fungovala také lépe práce střihačů. Takhle bohužel průměrný snímek. Tři hvězdičky. (23.02.2015)

Veselohra Katka je dnes zábavná tým, aká je to kravina. Svojim spôsobom je to však aj fajn romantická komédia, len je trochu škoda, že tej romantiky tam nebolo viac a na jej úkor sledujeme niečo ako zápletku, týkajúcu sa nejakého technického zlepšováku, alebo niečo podobne nepodstatné. Najzaujímavejším dejovým zvratom tu pre mňa bola zmena vizáže hlavnej predstaviteľky. Tá sa chová v novom prostredí ako slon v porceláne, ja by som z nej chytal záchvaty, ale je pekná a tak sa muži o ňu zaujímajú. Po romantickej scéne v horách som čakal, že v tej nasledujúcej si bude párik bližší, no a oni si stále vykali! Ako hovorím, dnes je Katka zábavná z iných príčin, ako v 50. rokoch. (20.11.2014)

Agitační komedie Katka, jejíž titulní hrdinku sice lapila za pačesy až nemilosrdná mašina, zatímco její zapíranou duši si již dlouho předtím přisvojila – podobně jako v obludných cukrovarnických prózách Matěje Anastázie Šimáčka – sama fabrika, mě ani tak neoslovila jako spíše pobavila - tím, jak se v ní život a svět s nevídanou nežitou plynulostí rozpadají a skládají (jako by vše náleželo k nějakému stroji), aniž by tomu kdokoliv z pracujících věnoval pozornost. Jedna nekonečná halucinace socialistického štěstí (v níž chybí jen, aby tovární rozhlas vysílal živý přenos soudního přelíčení s Miladou Horákovou, k čemuž zřejmě došlo o rok později, kdy již asi Kadár chystal Únos...). (24.04.2014)