Quills - Perem markýze de Sade

Připrav se, můj milý diváku, na příběh plný sexu, perverze, porna, zvrhlosti a pokušení. Ochutnej tu vůni zakázaného a přesto tak lákavého, ponoř se do hlubin erotických představ, poznej doposud nepoznané a uč se od samotného mistra - markýze de Sade. Geoffrey Rush je snad Sadeho potomek, jinak si jeho téměř dokonalé splynutí s postavou nedokážu vysvětlit. Nebojí se dokonce ani vlastní nahoty, kterou bez ostychu divákovi předvádí s grácií, s jakou se později předvede i Kate Winslet. Film překvapivě není spisovatelovým "životopisem", avšak z jeho života je odhaleno mnohé. Více mne však zaujala část s Royer-Collardem a jeho nastávající, která potají Sadeho obdivovala. Všichni hrají své role přirozeně a o každém jedinci se dá říci, že podává jeden ze svých nejlepších (ne-li vůbec nejlepší) výkonů. (11.04.2008)

"Věřím, že se v našem skromném blázinci budete cítit jako doma."                                                                                 Nehodlám zde řešit zda byl markýz de Sade zábavný či zvrhlý. Film o něm zábavný je. Uchopí vás od prvních minut, vtáhne do děje a už nepustí. Naprosto rozboří vaše představy, pošlape vaše zábrany, odbourá vaše tabu, rozpoutá vaše emoce a vysměje se vašim předsudkům. Markýz de Sade je zde představen jako neskutečně živá a plnokrevná postava, inteligentní, plná humoru, pohotového sarkasmu a duchaplné ironie, který je oproštěn od konvencí a uhlazenosti. I ve své zvrácenosti je pozoruhodnou osobností, která fascinuje a přitahuje všechny kolem. Figury jsou nejen šikovně napsány, ale i typově vybrány a zahány, což je dalším kladem této skvělé podívané. Obě dvorní dámy, jak Madeleine LeClerc tak i Simone jsou zahrány s citem. Rovněž postava abbého du Coulmier učaruje rozporuplností a především svým přerodem. Byť srovnávám velice narada nedá mi, abych nezmínila jiného chlípníka. Lid versus Larry Flynt Miloše Formana také popisuje osudy muže, který pobouřil veřejnost, ovšem na rozdíl od markýze neměl jeho fluidum ani jeho inteligenci, grácii a šarm. I když vnímám pohnutky díla jako boj za svobodu tisku, Larry si moje sympatie nikdy nezískal. Ale u markýze se nám nabízí vytříbená podívaná ve všech směrech. Takhle má vypadat brilantně vystavěný příběh s pointou. Není divu, když je scénaristou nositelem Pulitzerovy ceny Doug Wright.                                                                                                                                      "Já jsem tenhle svět nestvořil, zaznamenávám ho."                                                                                                          Velmi výstižný komentář: Faidra (01.03.2015)

Skvěle zvládnutá filmařina, která si drží hodně dobré tempo a když nepočítám konec tak ani jednou neupadne do trapnosti či kýčovitosti. Atmosféra blázince a zvrácenosti je hodně dobře vystihnutá a podporují ji opravu BRILANTNÍ herecké výkony všech zůčastněných. Připočtěte hodící se hudbu a máte fajn zážitek. Ovšem nedoporučuju se na film koukat s malejma dětma. (26.05.2006)

I když je tahle verze oproti francouzský nápaditější, celkovým vyzněním spíše pokulhává za svým bratrem. Ta zcela evropská je totiž vážnější a charismatičtější především díky hlavní roli Daniela Auteuila, nehledě na dokonalejší filmový prostředí, větší reálnost příběhu, nebo i mnohem peprnější scény. Vzhledem k účasti Kate Winslet jsem čekal víc než, že si jen sedne na koleno Geoffreyho Rushe. Zde tvůrci vyloženě alternovali a chvílema spíš film připomínal komedii Terryho Gilliama ovšem s následky tragédie. Oba markýzové se tedy zhruba vyrovnávají, ale přesto za o něco kvalitnější považuju toho s Auteuilem. (16.04.2014)

Ze zastrčené linky šedivého filmového průmyslu se vynořil hříšně provokující snímek s křehce romantickou rozinkou uvnitř. Z šedi věku rozumu se vynořil Donatien Alphonse-Francois de Sade s tváří excelujícího Geoffreyho Rushe, aby nás usvědčil z pokrytectví, zbabělosti a zapírání své skutečné podstaty. Pohledná pradlenka Kate Winsletová pašuje v běli naškrobených prostěradel markýzova nejnovější díla a způsobuje, že Joaquin Phoenix (kde jsou ty časy, kdy jsem za nejvíc sexy kněze před kamerou považovala Richarda Chamberlaina) tiše proklíná čerň kněžské sutany na svém těle. A Michael Caine má díky všem, kteří nerespektují zavedená pravidla, natolik rudo před očima, že je odhodlán zatnout markýzovi tipec jednou provždy. Z toho všeho plyne, že se jedná o film vskutku barvitý. Nebudu-li brát zřetel na to, že skutečný de Sade byl zřejmě spíš než co jiného politováníhodný cvok, nikoli sarkastický démon pronikající ostřím svého vtipu i jiných nástrojů až k nervům blazeovaně se tvářící společnosti, a že Quills je vším možným, jen ne historicky věrným portrétem posledních let této nejednoduché osobnosti, našla jsem v něm fascinující a zábavnou společnost, která mi dala poměrně dost námětů k zamyšlení a svým pojetím ne/morálnosti, ne/normality a ne/průměrnosti mi příjemně připomněla některá Formanova díla, hravě mě přinutivší držet palce lidem, kteří by ve mně v reálném životě asi moc velké sympatie nebudili. A dočkala jsem se k tomu i překvapení v podobě romantické linky, kterou bych tady vskutku nečekala a nedožadovala se jí, ale Coulmierovi a Madeleine to bylo srdečně jedno a přiměli mě prohlásit, že svým velmi osobitým způsobem je Quills jedním z nejsilnějších a nejdojemnějších milostných příběhů, které znám. Honem zpátky k markýzovi, než se začne dožadovat mé krve (té se bude dožadovat tak jako tak, ale abych u toho netrpěla až tak moc): díky Rushovi, dalším skvěle obsazeným hercům, zmáknutému scénáři a důsledné režii je Quills filmem napínavým, strhujícím, zábavným a přes všechny ty koity post mortem, exkrementální řešení nedostatku psacích potřeb a vyříznuté jazyky také subtilním a dojemným příběhem citů skrytých pod nejrůznějšími typy masek. Jak jsem si to teď po sobě přečetla, zní to pěkně zvrhle - ale kdyby nic jiného, jsem v dobré společnosti. (26.11.2007)