Lví král

Remake jako pokus vylepšit něco co je dokonalé. Naštěstí bez ekologických agitek i falešného změkčování zásad potravinového řetězce. Osvětový podtext je vůči dětskému vnímání možná dokonce vstřícnější než nepřehledný závěrečný souboj.Kdyby šlo o historicky první setkání se Lvím králem, zasloužilo by si jistou shovívavost. Jenomže navzdory čtvrtstoletí technického pokroku je nová předělávka chudší o podstatnou přísadu, totiž o představivost. (04.10.2019)

Tam, kde jsem se měla smát, jsem se smála, tam kde jsem měla klepat nohou do rytmu jsem klepala, když se pakoníci hnali údolím, měla jsem o Simbu strach a když táta Mufasa umřel, tak jsem brečela. Všechno to funguje a přitom mám v puse zvláštní pachuť (naštěstí ne od toho svinskýho popcornu). Animace se mi líbila, byla fantasticky reálná, až jsem tomu nevěřila, hudba byla taky fajn a vlastně vůbec s celým filmem nemám žádný problém, ale nemám ten hřejivý pocit, který jsem měla u původního lvího krále, takový ten klasický disney pocit, že tohle je ta kouzelná pohádka, u které co chvíli ukníknu. A pravda, je to tak trochu (hodně) vykrádačka. (17.07.2019)

Jako hejtr, který používání CGI v kinematografii kritizuje snad všude, kde to je možné, jsem paradoxně naprosto nadšený. Od Války o planetu opic jsem neviděl film, kde by využití fotorealistické animace dávalo výtvarný smysl. Vypadá to opravdu nádherně, chvílemi téměř dokonale. Příběh funguje stejně dobře jako v původní verzi (nicméně chápu ty, kteří tuhle novou verzi vidí jen jako naprosto zbytečný klon originálu) a v mnoha místech to dává funkční smysl i jako komedie pro dospělé. Za mě ideální rodinný film pro 21. století, který perfektně spojuje vizuální nároky doby, s archetypální potřebou prožít si a užít si příběh. 8/10 (18.07.2019)

Když přišla do kina Favreauova Kniha džunglí, sbírala podstatně pozitivnější recenze, bylo to zase totiž něco úplně jiného a člověka to z hlediska vizuálu dokázalo ohromit. Remake Lvího krále jde stejnou cestou (označení hraného remaku bych vynechal, na rozdíl od Knihy džunglí tu chybí jediná skutečná postava), vypadá dechberoucně, ne-li přímo fotorealisticky a neinformovaný člověk by si při nevyhnutelné repríze v televizi mohl myslet, že se jedná o přírodopisný dokument, pochopitelně do té doby, než začnou zvířata mluvit. Samozřemostí je, že i tentokrát Disney těží z ikonických, leč přezpívaných písniček letitého animovaného muzikálu a příběh v podstatě úplně kopíruje ten původní. I proto jsem byl rád a doporučuji i ostatním, že jsem klasiku z roku 1994 už hezkých pár let neviděl a nepamatoval si všechny detaily, o to více na mne ono připomínání fungovalo. Taktéž pomůže, pokud nejste úplně fanatickými fanoušky této série (navíc jsem viděl už jen dvojku), ti totiž budou, hádám, o něco rezervovanější. Pamatuji si, že jsem takhle před pár měsíci brblal u Aladina, kterého jsem viděl snad 100x...jsou to však pouze drobnosti, které Disneyho nijak neohrozí v honbě za další utrženou miliardou v kinech. Nová cílovka je zkrátka obrovská a další CGI/hrané adaptace známých animovaných klasik setsakra lákavé. (18.07.2019)

Při sledování (staro)nového Lvího krále jsem si připadal trochu jako při návštěvě zoologické zahrady. I tam se mě obyčejně zmocňují krajně rozporuplné pocity - na jedné straně radost z toho, že mohu být nablízku zvířatům, která pravděpodobně ve volné přírodě na vlastní oči nikdy nespatřím, na straně druhé smutek z toho, že většina zvířat je jen matným stínem svých volně žijících příbuzných (byť jsem si vědom, že život v zoologické zahradě, jakkoli neúplný a omezený, nabízí mnoha živáčkům nesrovnatelně větší šance na přežití a může být dokonce jedinou pojistkou pro záchranu druhu v případě, že mu bezprostředně hrozí vymření). Zde podobné pocity vyrůstají z rozporu mezi tím, jaké astronomické výdaje a enormní úsilí se vynakládá na fotorealistické ztvárnění barvitého afrického života, který však ve skutečném světě pomalu a jistě mizí před očima. Jako by zde působila jakási nepřímá úměra - čím méně živáčků na světě zůstává, tím více jejich uměleckých (a spotřebních) simulaker vzniká. Nechávám na jiných, ať rozhodnou, zda jde spíše o projev kajícnosti, či naopak snahu bránit se před narůstajícím pocitem druhového osamění... (Malá poznámka ke stylu: Když Disney začal na konci čtyřicátých let produkovat tehdy průkopnickou přírodopisnou sérii True-Life Adventures, pracovali na těchto filmech stejní lidé, kteří zároveň stáli za Disneyho animovanou produkcí, což se samozřejmě promítalo i do jejich stylu. Tady je ale situace přesně opačná a film přebírá ledacos z výrazového slovníku moderních přírodopisných filmů - od způsobu rámování přes volbu objektivů po užívání zpomaleného pohybu v dramatických scénách. Kruh se uzavřel.) (12.12.2019)