Po čem muži touží

Našinec je měňavec. Z Langoše je Polívka, tedy Anna Polívková, přesněji řečeno, tentokrát ovšem můžeme klidně zůstat u Polívky, neb v mnoha momentech je to celý její tatínek. Pro nafoukaného šéfredaktora pánského magazínu je proměna v ženu velkým trestem a vyloženě si za svůj šovinistický postoj o takový malér koledoval. Naštěstí mu i v ženském těle bylo zachováno jeho vědomí, ne už tak jeho svědomí, načež se jeho lapáliemi můžeme prosmát. Prostřední část patří Polívkové a ta jede s velkou komediální chutí. Nevyhýbá se i teatrálnímu přehrávání, její kreaci to vyloženě neubírá na bodech, je od počátku sympatická a typickou nešikovnost muže, co bojuje s každodenní ženskou rutinou, má v malíku. Má kolem sebe zdatné sekundanty, zejména se svým nejlepším kamarádem Matějem Hádkem dali vzniknout množství legrácek. Elegantní ráz se dostavoval s Táňou Pauhofovou, která po Langošově vyhazovu zaujala jeho místo. A náš hrdina pro změnu zaujme v nové podobě místo v redakční recepci a zlehka kuje pomstu. Námět samozřejmě není vůbec originální, v tuzemsku to ale originální a osvěžující je. Prsty v tom má režisér Rudolf Havlík, který se obešel bez nánosu humoru na jedno použití a servíruje bláznivinku, co má na boj s předvídatelným klišé inteligentní medicínu. Jiří Langmajer jeho film v podstatě rámuje, hlavní hvězdou, která nese humorný tác, je Polívková. Proč se tedy v nekonečném moři nekonečných seriálů a krimi přehršlí zase jednou nepodívat, kterak muž trpí v ženském těle a coby žena šmajdá na podpatcích a absolvuje martyrium s mejkapem. 10/10 (09.06.2019)

Okey... tak niekedy asi je dôležité si zhodnotiť pár faktov. Človek sa nestane recepčnou po tom, čo ju šéfka uvidí za recepčným stolom. Noc talentov sa neodohráva sa počas dňa. A je tu ešte pár ďalších blbostí, ktoré sa stali v tomto svete realitou. Ale keď sa od toho všetkého odtrhnem, tak si myslím, že sa tu dá nájsť celkom energická a vtipná komédia s myšlienkou. Fakt je aj ten, že sú to klišé a videli sme to miliónkrát v každom inom filme, ktorý má rovnaký alebo podobný scenár. Vieme kam to dospeje, vieme čo sa bude diať, aj ako sa hlavný hrdina zmení. Alebo hrdinka. Toľko teda k mínusom filmu. Teraz poďme na tie plusy. "Po Čem Muži Touží" spracoval a režíroval Rudolf Havlík, ktorý natočil pár rokov dozadu jeden z mojich top českých filmov za posledné roky. Tak ako ide kinematografia našich susedov dole vodou, tak "Pohádky Pro Emu" bol pre mňa skvelý film, ku ktorému sa rád vrátim počas Vianoc. Takže som mu veril. A myslím si, že právom. Jiří Langmajer bol skvele zvolený do svojej role a pôsobí uveriteľne. Táňa Pauhofová mi bola tiež sympatická. A celkom som dúfal, že sa jej podarí niečo zmeniť. Hoci som mal najprv pocit, že chce spraviť časopisu Playboy časopis Evita. Ale ukáže sa, že v nej je o niečo viac. A potom je tu Anna Polívková. Ja jej fandím už nejaký ten čas, no jej posledné filmy na mňa buď neurobili moc veľký dojem, ale bo v nich mala moc malú rolu na to, aby dokázala niečo ukázať. Tu je to presne to čo som od nej chcel. Buď to neberie absolútne seriózne, alebo každým milimetrom svojej hereckej duše to berie seriózne. Tak či tak, nasmial som sa na nej poriadne. Pri každom páde z opätkov som si hovoril, koľkokrát sa na tom ešte zasmejem... a pravda je taká, že vždy. Okrem toho je ale super vidieť ako sa Karel čoraz viac stáva lepším človekom po tom, čo žije ako Karla. A funguje to. Celkovo to ako ľahkú komédiu dokážem odporúčať. Nie je to sprosté, nemá to blbý humor, no po technickej stránke je ten scenár miestami poriadne odfláknutý. Vôbec si nedali pozor na tie detaily, čo som spomenul vyššie a ako aj iní spomenuli. Lebo to sú dosť podstatné fakty. Ale myslím si, že film za jedno pozretie stojí ako pohodová ľahká komédia. Hodnotenie: B (11.03.2019)

Jak se dalo čekat, podobnost s "Po čem ženy touží" netkví pouze v názvu. Seladon a blbec v jedné osobě, který pracuje v časopise, je sesazen osobou opačného pohlaví, díky čemuž neuváženě pronese, že by chtěl být ženou / myslet jako žena, protože ženy mají všechno jednodušší a bla bla bla. To se mu naneštěstí splní (i když tentokrát za to nemůže blesk, ale kartářka), a tak se musí poprat s typickými ženskými věcmi, které jsou pro něj španělskou vesnicí, sblížit se se svou teenage dcerou a nakonec pochopit, že to ženy zas tak lehké nemají... Ač nemám tyhle vykrádačky 2x v lásce, "Po čem muži touží" je překvapivě příjemná oddechovka, u které se člověk pobaví, i když zná americký "originál".;-) (Čtvrtou hvězdu si přičtěte za obsazení, protože Langmajer, Polívková, Pauhofová a Hádek jsou moji oblíbenci.) (11.10.2020)

Na to už fakt skoro není slov. Totální everyday patriarchy bullshit každou půlminutu. Polovina jakože vtipů pointovaná větami "To nemůžeš pochopit, protože jsi chlap/jsi ženská". ________ Svět, ve kterém v časopise Playboy nemají HR oddělení a na recepci může ze dne na den pracovat kdokoli, s kým ani nikdo nepodepsal smlouvu; film, kde se finální Noc talentů odehrává ve dne; svět, v němž majitel časopisu je větší šupák než vyhozený šéfredaktor; mediální prostředí, kde úplně neschopný blbec dostává novinářské ceny; fantasmagorie, v níž údajný feminista okouzluje ženy neustálým "mainsplainingem", což je přesně to, co by dělat neměl. __________ Film, co vypadá, jako by ho napsal Michal Viewegh po mrtvici (viz slavný sloupek, kdy se proměnil ve svou ženu a pak si sahal na prsa a do kalhotek), ale napsali ho Radka Třeštíková a Rudolf Havlík po opici nebo lobotomii. Ani Po čem ženy touží s Gibsonem nebyl žádný zázrak, ale aspoň nějak držel scenáristicky pohromadě. Tento film drží asi jako pochroumaná záda Jiřího Langmajera a má inteligenci Dominiky Myslivcové. ________ Chcete-li to ve zkratce: Je to podobná romantická komedie jako Mechanický pomeranč. Čiré utrpení. (19.09.2018)

Je mi fakt smutno, jak u nás vypadá rutina. Protože Po čem muži touží není film extrémní svým šovinismem a tupostí (vlastně je skoro bezpředmětné řešit šovinismus - postavy se jako svině chovají vždy vůči všem a vytýkat z toho zrovna tento typ špatnosti je skoro redundantní), protože jiné české komedie poslední doby zašly ještě dál. Špatný je tím, že je sám o sobě přesvědčený, že je "střední cestou" a ve skutečnosti je moudrý a pokrokový - představa, že si autoři myslí, že nastavují laťku, je k pláči. (25.09.2018)