Hra se smrtí

Spike Lee je solidní režisér, ale strašně často si ve filmech omýlá černošskou kulturu, zvyky a hlavně muziku, kterou já teda nedokážu vystát. Zde je ještě toho nejvíc undergroundového ražení stejně jako celý film. Ten je zase klasicky o drogových dealerech, o zlých hoších a o tom, jak se to v životě dá snadno posrat a je těžké se z toho vyhrabat. Nic moc. (06.12.2009)

Clocker (slangový výraz): low level drug dealer, který pracuje („clockuje“) 24 hodin denně. Spiker (též slangový výraz): bojovník za práva barevných. ____ Největším americkým problémem je, vždycky byla (od chvíle, kdy jsme vystoupili z lodi) a vždycky bude rasa. Toliko Spike Lee. Popravdě se mu ani nedivím. Vskutku existují klasikové rasismu, kteří jsou s to načrtnout černocha s odulými rty, placatým širokým nosem, většíma ušima a zlovolnýma očima, z kterých číší lačnost, chlípnost a úskočný pigment. Po této stránce stačí uvést třeba Ludwiga Clausse, který dělí lidi na kulovité, parabolické, pyramidální a polygonální. Jen se divák musí srovnat s tím, že se Spike ve svých filmech nepokouší o subjektivní komentář k ději, který tu přece jen byl, ale bojuje za rasovou rovnoprávnost a pronáší obecné ideje, k nimž konstruuje děj až druhotně jako záminku. Z téhož důvodu ví divák po celý čas příběhu více než postavy, aniž to jakkoliv vadí; protože Clockers nejsou thrillerem, ani detektivkou, kde se musí uvážlivě promýšlet dávkování informací mezi postavy a diváky, ale důsledným propojením kinematografie s Black Panther Party a Amnesty International. Pokud se tedy na konci filmu ukáže vypravěč mírně nespolehlivým v otázce, kdo zabil Darryla Adamse, skutečnost je taková, že nespolehlivé jsou pouze postavy, skrz které nám je vyprávěno – to je postihla pod náporem bílých schizofrenie a už ani nevědí, čí jsou. V přesně nastaveným a odzkoušeným hierarchickým žebříčku vyjebává v ghetu každý s tím pod sebou a je vyjebáván tím nad ním. Je to jako domino, přičemž Spike se táže po tom, kdo uvádí do chodu první kostku (samozřejmě pro nás má připravenou odpověď – jsou to běloši v čele s Johnem Turturroem), takže i když se Spike věnuje převážně oněm padajícím kostkám, které ve filmu zastupuje černošský gheto - tzv. melting pot v melting plotu - se svými mikro příběhy, navrací se neustále k původní otázce, k původní příčině toho všeho. Jako detektiv propátrává a čenichá, kdo uvedl domino do chodu. Detektiv se převtělil z postav do osoby režiséra – odtud důvod, proč nejsou Clockers ani thrillerem, ani detektivkou. (14.05.2009)

Spike Lee zná svoje >ňjujorkhajmský< a ze zdánlivě banálního policejního vyšetřování tuctové vraždy drogového dealera dokázal vytvořit silné sociálněkritické drama, nahlížející na bezvýchodný život mladé - na ulici se flákající a drogy prodávající i beroucí - části černošské komunity, kdy vyhlídky snad má jen ten, do se včas dokáže odpoutat od vlivu >černejch bratrů< a za pomoci rodiny i ač cynického, v jádru však svým způsobem férového a protřelého bílého detektiva (skvělý H.K.) vydat se >na cestu< někam dál... Jojo, je dobré mít při všech těch sračkách koníčka, krom bouchačky i třeba zde až symbolické vláčky - a jednou do jednoho skutečného nasednout a jet... - - - - - (Poprvé viděno 11.2.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/, hodnocení 478., komentář zde jako osmatřicátý - 11.2.2013) (11.02.2013)

Solidní drama prosté patosu z prostředí pouličních drogových dealerů v černošském sídlišti s autentickou atmosférou a dobrou analýzou mechanismu ničícího životy lidí v okolí. Líbí se mi, jak se všichni výrazně inteligentnější černošstí herci dokázali herecky proměnit v podstatně jednodušší bytosti, aniž by to působilo nějak nevěrohodně. Závěrečná pointa mě dostala. (18.08.2017)

Na tento film jsem se chtěl kouknout jen kvůli tomu, že v televizi zrovna nic pořádného nedávali (jako obvykle :o)) a já se šíleně nudil. Takže jsem si vybral tohle. Naštěstí jsem neudělal chybu a neusnul jsem u toho, když to dávali tak pozdě. Spike Lee se asi v režírování filmů nezmění. Pokaždé když uvidím nějáký jeho film poznám, že to dělal zrovna on. Jeho barevnost obrazu a střihová práce je na první pohled poznat. Já toho nelituji a ani on nemusí. Díky tomu mám rád jeho filmy i samotného Spika. Jeho dramata prostě musí milovat každý, protože zobrazují život američanů v jakémkoliv světle a z jakéhokoliv úhlu. (18.08.2004)