Všechno nebo nic

Leighova metoda spočívá v tom, že vyjede s loďkou na rybník a spustí dolů kameru. Vidíme obrazy a jsme přesvědčeni: zrovna tak to v rybníku vypadá. V tomto případě u dna rybníku. Leigh nevypráví příběhy, on sonduje. Budiž, tentokrát se v závěru jakási dynamika dostaví. Dramatická událost lidi probere z jejich otupělosti, plamínek lidství zabliká. A je konec filmu. Všichni víme, že za pár dní se vše vrátí do starých beznadějných kolejí. --- Mně se zdá, že Leigh je do té míry objektivní, až je neosobní. V důsledku toho já coby divák rovněž jen neosobně pozoruji. Což je u dramatu málo, ne? (28.04.2014)

Další nášup nechutný autenticity, která je přesvědčivější než život sám. Leigh nemilosrdně pitvá své tuctové postavy v tuctových zápletkách a vyžívá se v analýze jejich pocitů, v celé jejich škále, kde najdeme ty základní životní (negativní především)pocity, který každý moc dobře zná, Leigh jen všechny tyto pocity zesiluje na hranici snesitelnosti, takže sledovat jeho filmy je pro diváka pěkná masáž, a Leigh diváka nešetří a pěkně ho v těch nepříjemných situacích vykoupe, Leigh si navíc ve svých filmech vybírá postavy, které jsou naprosto průměrné, obyčejné až primitivní, zde tuto roli hraje tupý přítel těhotné ženské postavy, když člověk sleduje jejich hádky, je mu trapně, že musí sledovat zrovna takové postavy. V Leighově filmovém mikrokosmu ale není místo pro nějaké intelektuály, v tom je dokonalým protikladem Woodyho Allena. Leigh nic nelakuje narůžovo, jako to občas dělává Allen, když už lakuje, tak spíš na černo. (16.07.2011)

Ďalšie depresárium bežného života od Mikea Leigha (Naked, Secrets a lies, Career Girls a . ...). Jeho typická sociálna dráma (vymyká sa z jeho tvorby snáď len Topsy-turvy) zasadená do prostredia obyčajných ľudí oprostená od akejkoĺvek americkej vyumelkovanej estetickosti. Práve vďaka tomu sú Leighovy filmy tak pôsobivé - bežní ľudia z bežnými starosťami a radosťami (tými pomenej) v úprimnom podaní akoby priamo z obývačky (ale zase nie ako reality show). Čo sa týka All or nothing výtku mám akurát k presentimentalizovanému finále inak by to tie 4* boli zase. Tak možno nabudúce. (12.04.2005)

Životní pasivita - citová prázdnota - duševní bída - bytostná marnost ... Takový můžete mít od počátku pocit z této syrové sondy do života jedné rodiny, která přežívá ze dne na den v boji o holou existenci, takový můžete mít pocit z pohledu do světa lidí ubitých životem v sociálním usazení těch, kteří zkrátka nepatří ke šťastným úspěšným... I prostředí a jejich sousedé a přátelé působí depresivně a krutě bezcitně, v zakletém kruhu života bez šance na změnu a smysluplnou budoucnost... Přesto však daří se jim kdesi v skrytu uchovat si potlačovanou lásku a potřebu rodinné sounáležitosti, která projeví se spásně ve chvíli krizového stavu a nakonec snad je tu i naděje... Výborný, velmi komorně snímaný a civilně hraný film, který svou výpovědí o lidech, kterých jsou vlastně spousty kolem nás, zanechá v divákovi vskutku hluboký i nadějný zážitek... Čtyři a půl hvězdičky, i přes tu naději však raději tentokráte zaokrouhlené dolů. - - - P.S. Marně zde přemýšlím nad tím, proč v žánrovém zařazení filmu je uvedeno komedie! Toť vskutku směšné... :-( (10.03.2006)

Tak to je další film, kde se Mike Leighovi podařilo navodit dokonale depresivní atmosféru i když ve filmu Naked byla o dost syrovější a studenější. Téměř nervydrásající pohled do života několika rodin z nižší sociální vrstvy mě zaujala svými bezútěšnými postavičkami, ale hlavně rodinkou Phila a Penny. Mimo jiné tam zazněla jedna věta : "Tam, kde chybí láska, je to, jako kdyby něco umřelo." A láska opravdu nemůže být nikdy tam, kde neexistuje téměř žádná komunikace. Jejich vnitřní vyprahlost byla až hmatatelná a hrozně smutná. Najít sílu něco s tím udělat v těch jejich podmínkách se může zdát být až nadlidským výkonem. Tentokrát jsem za závěr All or Nothing byla vděčná. 80% (30.12.2014)