Eighth Grade
8. trieda
Eighth Grade
Eighth Grade
Eighth Grade
Režie:
Bo BurnhamScénář:
Bo BurnhamKamera:
Andrew WehdeHudba:
Anna MeredithHrají:
Elsie Fisher, Josh Hamilton, Emily Robinson, Missy Yager, Daniel Zolghadri, Imani Lewis, Jake Ryan, Frank Deal, Natalie Carter, Luke Prael, Fred Hechinger (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Přežije introvertka poslední týden katastrofální osmé třídy před odchodem na střední školu? ... Kayla (Elsie Fisherová) je teenagerka, která se potýká s úzkostí, ale snaží se získat společenské uznání svých vrstevníků a první lásku během posledního týdne osmé třídy. Aby se vyrovnala sama se sebou, publikuje videoblogy jako samozvaná poskytovatelka motivačních rad, ačkoli většinu času tráví posedlostí sociálními sítěmi. To frustruje Kaylina jinak podporujícího otce (Josh Hamilton), kterému se odcizuje, přestože si jako její jediný rodič přeje být přítomen v jejím životě... Hořká komedie Osmá třída byla pro Bo Burnhama celovečerním debutem. Scénář začal psát v roce 2014, chtěl jím reflektovat vlastní úzkostné stavy a záchvaty paniky během své kariéry komika. Rozhodl se zprostředkovat své zkušenosti prostřednictvím postavy školačky Kayly a chtěl také prozkoumat, jak se její generace vyrovnává s duševními nemocemi, jak vyrůstá za přítomnosti sociálních médií, jak se orientuje v sexualitě, jaký má vztah ke svým rodičům a jak přijímá sama sebe. Burnham se snažil o realističnost a obsadil skutečné žáky osmých tříd – včetně hlavní herečky Fisherové –, kteří se rovněž podíleli na scénáři i režii. (Česká televize)
(více)Recenze (78)
8. třída nejlépe ukazuje můj celoživotní problém s "awkward"/"second-hand embarassment"/"cringe" komediemi - nepřijde mi nic z toho vtipné, rozhodně se ale nedá říct, že by to ve mně nevyvolávalo emoce. Naopak. Emocí jsem si zde za tu zhruba hodinu a půl užil dost. Viděl jsem lidi vychvalovat zvukový doprovod, já bych vypíchnul práci s kamerou - nevypadá nikterak umělecky, spíše než k artovému filmu to má blízko k domácímu videu nebo dokumentárním záběrům, což ale rozhodně nemusí být na škodu, filmů sledujících život v tomto věku pomocí růžových brýlí, líbivých lidí, událostí a záběrů je dostatek. Tento aspekt se mi nejvíce líbil ve chvílích, které jsou možná nedůležité pro děj jako takový, ale jsou nedílnou součástí každodenního života - přemisťování z místa na místo, kdy má člověk čas přemýšlet a přemítat nad možnými scénáři toho, co se bude dít dál. Zkrátka je sám se svými myšlenkami. A kamera věrně v těchto chvílích šla s hlavní hrdinkou. U ní a jejích spolužáků musím dát filmu velkou jedničku s hvězdičkou za věrnou reprezentaci věkové skupiny, ať už co do věku nebo podoby. A v 99% filmu to samé mohu napsat i pro zážitky hlavní hrdinky (alespoň co soudím podle těch svých) - jsem rád, že se točí i filmy o lidech jako je Kayla a ne jen o "výjimečných" lidech (ať už z toho či onoho důvodu). ()
To bylo utrpení na ten film koukat. Film mě donutil se cítit tak trapně a nepříjemně, jako ta hlavní postava. A o to asi šlo. Bo Burnham to režijně zvládnul dobře. Bylo to až bolestivě opravdové. Bohužel to běželo pomalým tempem a Kayla byla šíleně nesympatická. Mám z tohoto snímku smíšené postavy. Vše, co se mi na to nelíbilo z toho dělá originální "coming of age" film. 3* ()
Pomalu jsem se na to nemohla ani dívat... Bylo mi za postavu Kayle tak neskutečně trapně jak už dlouho u žádného snímku ne. Trapně mi bylo, protože jako asi polovina populace, jsem v jejím věku zažívala také řadu trapných situací, a tak jsem se dokázala vcítit do jejích pocitů. Každopádně zásadní problém filmu je, že hlavní hrdinka je nesympatická. Neskutečně. Líbí se mi myšlenka obsadit do role filmu o dospívání "normální" holku s akné, obyčejnou postavou s bříškem, lehce křivými zuby. Protože sorry, ale většina puberťáků takových je :D Ne ty cool děcka, které hrají dvacetiletí krásní herci bez chyb jako ve většině adolescentních filmů. Ale prostě mi postava, nebo herečka, jak ji podala, byla krajně nesympatická. Jo a pak taky fakt, jak film absolutně nikam neplynul a že je hlavní hrdinka v podstatě fakan, který po svém otci dokáže řvát... udělat to v jejím věku mým rodičům, tak dostanu takovou přes hubu, že to svět neviděl :D ()
SPOILERY Zase 3,5 a zase nevím, co s tím. Mám dát víc za to, že je to jeden z velmi mála filmů, který skutečně ukazuje realitu na střední/základní škole a nesnaží se přitom zalíbit cílovce (jako třeba Ten, kdo stojí v koutě nebo Umění zapadnout), nebo dát míň za to, že to má sice uvěřitelné dialogy, ale nezvládnutý scénář? On je celý film jako úvodní záběr - veskrze přirozeně působící, než vám dojde, že to má opravdu být video mladé teenagerky, která natáčí motivační vlogy na YouTube tím způsobem, že jen zapne kameru na počítači a mluví. Takové video se ale samo od sebe nebude zoomovat od hlavní hrdinky a ona edity nedělá, takže je efekt "jejího skutečného videa" viditelně umělý. Celé to realisticky pojednává o současné generaci teenagerů i starších dětí, spousta scén je naprosto trefně vedená a napsaná (nákupák, narozeninová oslava především...), ale jako celek nefunguje, jelikož všechna načrtnutá témata a hlavně Kaylinina situace jsou urychleně ukončené. Zpočátku jsem náhlé a nepředvídatelné ukončení dějových linií, které se zdály důležité, bral jako momentální fáze, přes které se Kayla musí dostat, jenže v závěru celá situace okolo ní skončí taktéž naprosto náhlým přívalem sebevědomí, které sice ano, vzniklo na základě toho, co jí říkal táta, ale opravdu jen na základě toho dostala sílu otevřeně kritizovat povrchní spolužačky, jít s Gabem na rande, rozpovídat se a nahradit zničený vzkaz od matky? Usmíření se s tátou do toho nepočítám, to bylo jasné a ze situace vzešlo naprosto přirozeně. Zbytek ale přijde jen tak, nic víc k němu nevede a přitom by mohlo a autentická atmosféra, při které jen vnímáme svět, by zůstala naprosto stejná. Zpětně mi to dělení na "fáze" (nebo třeba levely, to zní víc cool, když to je hlavně o tom, že introvertka chce být cool) tedy nesedí, jelikož nesouzní se závěrem a naopak, takže jedno z toho prostě mělo být jinak. Momentální happy end (s dvěma krátkými záběry z budoucnosti) je fajn, přerod z holky, která točí videa o tom, jak být sebevědomý, ale sama tomu nerozumí, na holku, která tomu už rozumí, je jasný už od začátku, ale osobně mě potěšil (protože to taky mohlo skončit ve stylu Welcome to the Dollhouse, což je film, který mám hodně rád, ale sem by se to prostě nehodilo) a hlavně se mi líbí veškerá ta jednotlivá autenticita. Ale celková autenticita tu je jen hrou na ní a já se s tím doposud nevypořádal. A teď jsem napsal dlouhý komentář, aby mi pomohl ujasnit si dojmy a já pořád nevím, jak hodnotit. Vyspal bych se na to, ale to už jsem udělal a nepomohlo to. Zatím u mě rozhodnou skvěle civilní herecké výkony a jedna skladba od Enyi, takže se přikloním, byť ne úplně rád, k vyššímu hodnocení a uvidím, jestli si to časem nerozmyslím. Jak rád píšu u těchto rozporuplných filmových zážitků - změnit hodnocení mi bude trvat jen pár vteřin. Slabé 4* ()
Filmy zo školského prostredia s tématikou dospievania dokážu byť skutočne pútavé a kvalitné. Toto už podľa popisu malo veľký potenciál, ale prekvapenie sa nekonalo, skôr veľké sklamanie. Toto malo od "satirickej komédie" poriadne ďaleko. Skôr to bola čistá tragédia, hlavne pri pohľade na Kayle, ktorej mi bolo skutočne úprimne ľúto. To jej afektované správanie bolo fakt zvláštne, a neviem, v ktorom paralelnom vesmíre by si takým niečim získala akúkoľvek popularitu. Dialógy hrozné, dej biedny, a postavy detto. Potenciál tam bol aspoň 10-krát väčší... ()
Realistické vyobrazení dospívajících dívek, kteří nemají největší sebevědomí na světě na rozdíl od ostatních úspěšnějších spolužáků. Kayla mi hodně připomínala mě, byla jsem taky outsider na základní škole a stejně jako hlavní postava, tak i já, jsem se chovala jinak ve škole a jinak doma, až na to, že já přátele měla. V dnešní době je to horší, existují sociální média, která dnešní mládež pohlcují a tím pádem už neexistuje komunikace z očí do očí. Snímek nemá žádnou gradaci, žádný pořádný příběh, ani vlastně poučení, jen je to realistický život outsidera, který moc touží po tom být oblíbeným. Škoda, že to je tak nezajímavě natočené. ()
Osahat si má. Sebe samu. Koktejl háčků, tápání, "řádění," tříbení lapálií zátiší zasaženého nitra. Bytí bludiště člověka malinových let. Dospívání je hlavolam. Nenalinkovaná cesta. Neználkovské lapání existenciálních "marionet." ()
Pokud z mé dcery vyroste fakan jako Kayle, tak mě asi klepne. Kayle trpí na akné a demenci, což nejvíce odnáší její snaživý otec. Kayle prahne po lásce, ale přitom nemá ani tucha, že v lásce jde i o fyzično, o kterém neví zhola nic. A proto je frustrovaná, frustrovaná jako prase. 58 % Celosvětový příjem k 28. 5. 2019: $13,539,709, což je 6,77 násobek rozpočtu ()
Teen indie filmeček, který vsází na autentičnost dnešní omladiny.. Většinou se v podobných snímcích řeší přerod puberťáka na dospělého, ale tady jde o transformaci dětství právě v puberťáka.. Asi to bude mít daleko hlubší význam pro mladší ročníky a jejich rodiče, já jsem byla dost mimo místu a spíše nudilo.. ()
Eight Grade je absolútny cringe fest a len s ťažkosťou som dokázal tento film dopozerať. Hlavným dôvodom je, že film hral proti všetkým mojim vnútorným pocitom, neistotám či úzkostiam. Áno, Kaylu a jej boj proti týmto útrapám obdivujem, a takisto pomohlo, že Bo Burham to všetko dokázal s citom zachytiť na kameru. Avšak, z môjho uhla pohľadu, Eight Grade len prehĺbil moje vnútorné presvedčenia, že za nič na svete sa nevystavím podobným situáciám ku ktorým sa Kayla odhodlala. Nebyť takto priamočiaro konfrontovaný mojimi najhoršími pocitmi a nočnými morami, tak s potešením hodnotím vyššie, lebo film si to zaslúži. No dokým sa sám neodhodlám postaviť realite ako urobila Kayla v podaní famóznej Elsie Fisher, tento film bude pre mňa tou najnepríjemnejšiu a najpravdivejšou filmovou konfrontáciou s mojimi vlastnými iracionálnymi démonmi - čomu sa s radosťou vyhnem. 3* (4.5* je však férovejšie hodnotenie). ()
Eighth Grade přináší ten hezký pocit, že obyčejný malý indii film nás dokáže zasáhnout mnohem více, než kdejaké velké drama. Je to hodně moc upřímné a dojemné, ale ne tím vlezlým způsobem. Film vypráví o běžných věcech, ale dokáže to krásně prodat a ten výsledek je mnohem sympatičtější a opravdovější, než by se zprvu zdálo. Velkou zásluhu na tom má i styl vyprávění, kdy mi bylo hlavní hrdinky místy dost líto, na druhou stranu se taky chová tak jak se chová(tedy tak jak se chovají všichni v jejím věku). Režisér Bo Burnham krásně vystihuje jaké to je být svůj, a jak je dneska těžké si zatím stát. Jak je těžké s někým mluvit, když jsou všichni přilepený ke svým mobilům a počítačům. Burnham nekritizuje dobu, ale to jak jsme se tomu přizpůsobily a stalo se to pro nás běžnou součástí života. Elsie Fisher podala výborný výkon a je opravdu moc talentovaná, a rozhodně ještě něco v budoucnu předvede. Josh Hamilton je zde velmi dobrý a za ten rozhovor na konci má mé velké uznání, jelikož to je opravdu moc silná scéna. Emily Robinson vletí na scénu jako uragán a je fakt příjemný oživením pro příběh a i pro postavy. O filmu jsem si nic nezjišťoval a nepouštěl jsem si ani trailer. Místy jsem pak byl příjemně překvapený co jsem dostal. Neříkám, že mě sedlo úplně všechno, ale ve výsledku jsem dost spokojený. Eighth Grade je povedený film, jenž má co říci a velmi příjemně mě překvapil svojí opravdovostí. ()
Je až k neuvěření jak Bo Burnham, dvaceti-osmiletý muž, dokázal napsat a natočit takhle trefnou sondu do života třináctileté dívky. Eighth Grade má kvality, které se určitě nedají zapřít a na prvotinu, je to až překvapivě kvalitní film, dle mého názoru však trochu nadhodnocený. Nejspíš je to tím, že se na rozdíl od Burnhama nedokážu vcítit do role 13 leté studentky základní školy a Eighth Grade je tak pro mě pouze oknem do jiného světa a až na pár výjimek ve mně film příliš mnoho emocí nevyvolal. Po příběhové stránce je Eight Grade strohý film, který je spíš empatickým nástrojem, který pokud nezafunguje, nemá vlastně nic moc co jiného nabídnout. Samozřejmě má své kvality po technické stránce a Burnham se ukazuje jako zdatný režisér, ale pro mě to bylo prostě málo. Eighth Grade sází vše na jednu kartu a pokud vám tahle karta nesedne, budete mít z filmu nejspíš podobně smíšené pocity jako já. Co je ovšem hlavní, při sledování jsem se nenudil, film má velmi přijatelnou stopáž a celkově velmi vtahující strukturu vyprávění (Burnham ukazuje svoje kvality i jako zdatný scenárista). Spolu se svojí hvězdou v hlavní roli Elsie Fisher, opravdu vytvářejí uvěřitelně skutečný obraz života mladé dívky na konci osmé třídy, která je ztracena ve svém životě a sužují jí potíže, jaké jsou dívkám v tomhle věku nejspíš velmi blízké, obzvlášť v dnešní době sociálních sítí, na které je Eight Grade naprosto skvostným komentářem. Zároveň je tenhle film slušná „cringe“ mašina, je zde jen málo scén, kdy by se divák necítil trapně za to co se na plátně odehrává a tady se zase musím vrátit k Burnhamovi, který skvěle využívá práce kamery, herců, ale hlavně hudby, aby těchto pocitů u diváků dosáhl. Hlavním hrdinou filmu je pro mě Josh Hamilton, který vystřihl starostlivého otce, který sám vychovává dospívající dceru úplně skvěle a kdyby se Burnham rozhodl natočit pokračování z jeho pohledu, nejspíš bych byl s tímhle filmem trochu víc „on board“. Eighth Grade je buď a nebo, pokud se vám film dokáže trefit do noty budete ho milovat, pokud vás ale jeho téma mine jako mě, nejspíš dokážete uznat jeho filmařské kvality, ale nic víc si z něho bohužel neodnesete. 72% ()
Dalo by sa povedať... až nepríjemné autentický film o dospievaní v súčasnej americkej spoločnosti. Mladučká Elsie Fisher podala v tejto veľmi náročnej úlohe, absolútne fantastický výkon, pričom počas celého filmu nezliezla z obrazovky ani na sekundu!!! Neuveriteľný talent. Eighth Grade je film miestami tak odpudivý a depresívne realistický, až vám z toho bude doslova fyzicky zle. Chvíľami som sa hanbil ako pes aj za malú Kaylu. Ale neočakávajte nič drastické!! Tento snímok netlačí zbytočne na pílu a nehrá na efekt. A už vôbec to nie je komédia, nemá to s komédiou vôbec nič spoločné. Eighth Grade je čistokrvná sociálna dráma, technicky veľmi pekne spracovaná, skvelo vyrozprávaná a mimoriadne múdro zakončená. A aj keď som vekovo aj mentálne niekde úplne inde, dokázal ma tento "nezávislák" vtiahnuť do deja a môžem ho smelo odporúčať. 75 %!! ()
Tolik malých rovin, generačních, o dospívání, o dospívání v Americe, o úzkosti, trapnosti, divnosti a mizérií které přináší věk a tak trochu vás přimějí prožívat určité situace a emoce znovu. Je důležité, že filmy jako tyhle vznikají, proto jak se na ně dá dívat, jaké rozměry evokují, vyvolávají. Bo Burnham bere svoji cestu na další level tím, že se pouští do filmu a opravdu to stojí za to. A ty ovace filmu přeju, projelo to jako smršť přes festivaly. Velmi dospělý film. Těžká párada, kterou si někdy dám znovu, pro tu inspirující rovinu. 8/10 ()
Čtrnáctiletá Kayla je tichou, ostýchavou studentkou, která natáčí na YouTube svá videa, v nichž mluví o tom, jak by měli ostatní být trochu sebevědomí, překonávat společensky úzkostlivé situace, nebát se vyjádřit a bavit se s ostatními, byť je to pro ně psychicky nesmírně náročné. Videa však nikdo nesleduje, jsou spíše návodem pro ni samotnou, a i když se jimi snaží řídit, většinou to nedopadne nejlépe. Hlavní herečka Elsie Fisherová podává jako chytrá introvertka věrohodný výkon. Ve světě instagramu (facebook už dnes přece nikdo nepoužívá) se marně snaží najít kamarády a lehké to nemá ani doma. Bydlí jen s otcem (Josh Hamilton), který se snaží svou dceru pochopit a pomoci jí, jak nejvíce to jde, většinu jeho snah však Kayla odpálkuje. Ať se snaží sebevíc. Všudypřítomná snaha překonat svůj strach a kamera silně se soustředící na pocity hlavní hrdinky nabízí opravdu uvěřitelný, utrápený pohled do světa mladistvých, kteří v dnešní nekompromisní digitální době nejsou dostatečně "cool". ()
Každej jsme jednou byli na základce. Pro někoho to bylo super období, pro někoho zas tolik ne. A o vyčleňování ze společnosti, zároveň kvůli vlivu sociálních sítí, tenhle snímek je. Eighth Grade je film však bohužel postaven do velmi konkrétní situace, tudíž se úplně všechny "trendy" nedají brát za slovo - některý už jsou prostě passé. Myšlenka, kterou se snaží tvůrce vyjádřit, je naprosto úžasná a pokud jste nad tímto tématem "internet" už někdy více do hloubky přemýšleli, splní to vaše očekávání. Z hlediska filmového, tedy ze zpracování těchto myšlenek, avšak o takovou nádheru už nejde. Originální koncept není zcela dotažen do konce, tudíž se ze snímku vytrácí ta pozitivní energie, kterou by nás filmy měli naplňovat. Ničím specifickým nás tvůrci neoslní. Hudba, herci, scénografie, prostředí, meh.. takovej dobrej průměr. ()
Uzivatel squawk se asi zasekl na Days of Our Lives...nebo mu jeste nesestoupily varlata... Tohle je moc fajn. indie jako svine samozrerjme, ale nejde tady ani o pribeh, spis jen o male nahlednuti do teenage komunity v USA. U nas c CR by to nevypadalo o tolik jinak ve vysledku asi. Krasny herecky vykony, Cela ta prirozenost a nenucenost je dost vtahujici. Plus nesmely bod navic, je to rezini a scenaristicky debut velmil, velmi skveleho standup komika... ()
Trochu rozporuplné pocity. Momenty pobavení, uznání a snad i lehkého okouzlení se střídaly s momenty znechucení a obzvláště pak toho, čemu, pokud vím, dnešní mladí říkají "Cringe". Jenže z toho už asi nejde vinit film samotný, protože takhle to prostě dneska chodí. Holky jsou asi fakt unešený z filtrů na Snapchatu nebo kluků, co se fotí, zatínajíce bicáky, které nemají...Já si ji chtěl oblíbit, ale neulehčovala mi to! Na konci se aspoň ukázalo, že má ráda Ricka a Mortyho, i když u té scény mě opět napadlo slovíčko "Cringe". Vím, že když je někdo introvert, neznamená to, že ve skutečnosti nemůže být cool a zajímavý, jenže taky to rozhodně neznamená, že je cool a zajímavý automaticky prostě kvůli tomu, že je introvert... Můžu aspoň říct, že když už se jí dělo něco trapného, bylo mi ji líto. Na druhou stranu, škodolibé potěšení by se aspoň dalo brát jako nějaký pozitivní pocit, takhle tam nebylo fakt nic... Možná něco málo na konci, ale to mi fakt nestačilo. Aspoň, že ten táta byl celkem sympaťák... Možná teď zním trochu hateful, ale celkově musím hodnotit vlastně i celkem pozitivně, má to skvělé aspekty a spoustu vtipných momentů a tak... Určitě je tam vidět potenciál. Snad ho Bo využije příště naplno... Gucci! (To mě asi sralo nejvíc) 7/10 ()
Pseudo-oduševnělina. Ani to nešlo dokoukat. ()
Komentár obsahuje spoilery. Pre mňa celkom ťažko stráviteľný film, hlavne z toho dôvodu, že je v ňom až nechutne presne znázornené, aké ťažké je žiť s panickou úzkosťou alebo sociálnou fóbiou. Úplne najdokonalejšie to je zobrazené v scéne, kedy sa hlavná postava ocitne na narodeninovej oslave svojej spolužiačky a nasleduje dlhý kamerový záber na to, ako si to pomaly a neisto mieri z prahu dverí až k prvému schodíku do bazéna, v ktorom sa už nachádzajú a zabávajú všetci spolužiaci. Okrem toho, že je scéna audiovizuálne perfektne spracovaná (ten úzky prienik medzi pokojom a absolútnym tichom, z ktorého ruší maximálne silný tlkot srdca spôsobený obavou z budúcnosti, a neskutočným chaosom a rozruchom, kedy sa z obávanej budúcnosti záhy stáva prítomnosť a vy musíte čeliť svojim osobným démonom) dodnes ma z nej neskutočne mrazí najmä preto, že sa ma to intenzívne dotýka, nakoľko sám trpím sociálnou úzkosťou a podobným situáciám musím čeliť prakticky dennodenne. To je však téma na samotnú úvahu, preto radšej túto časť opatrne preskočím a vyjadrím sa k samotnému filmu: Eighth Grade ma veľmi nebavil. Môj problém nespočíva ani tak v tom, že by ten film bol zlý (už to, čo som opísal vyššie značí, že rozhodne zlý nie je), ako skôr v tom, že som sa veľmi nevedel stotožniť s osobnosťou hlavnej hrdinky. Nie, že by som ju nemal rád, tak to vôbec nie je, ale skôr som sa nejako nevedel napojiť na jej vlnu myšlienok. Nepáčila sa mi jej snaha sa silou mocou začleniť do kolektívu (pocit samoty a nepochopenia je bolestivý, ale čas strávený s nesprávnymi ľuďmi môže poznačiť ešte viac a v konečnom dôsledku sa aj tak budeš cítiť sám), nepáčil sa mi jej crush (viem, že sa často platonicky zamilujeme do zlých ľudí, but what the fuck?), nepáčil sa mi tón, ktorým rozprávala s otcom, nepáčila sa mi ani jej naivná túžba po zidealizovanej láske- aj keď to vlastne zas až tak nie. Všetky tieto veci vlastne majú hlavu a pätu a počas toho, ako film graduje sú všetky postupne opodstatnené a väčšinou slúžia len ako pobavenie (síce nie veľmi vydarené, nakoľko humor tohto filmu je neskutočne cringe, ale pointa ostáva). Čo mi však na hlavnej hrdinke vadilo najviac je paradoxne jej hlavná predstaviteľka. Tá sa síce snaží a nehrá vyložene zle, ale presvedčivo taktiež nie a ja som jej tú úzkosť vôbec neveril. Vlastne veľmi dobre nehrá ani zvyšok hereckého ansámblu, s výnimkou výborného Josha Hamiltona, ktorý ma na filme bavil zďaleka najviac. Ďalším záporom je prílišná priamočiarosť. Tvorcovia skrátka akoby od začiatku išli rovno na vec, mnoho vecí podali veľmi zjednodušene a skratkovito, postavy pôsobili len ako karikatúry, ktoré išli v prospech hlavnej hrdinky a z toho dôvodu filmu chýbala akási prirodzenosť - kúzlo, ktoré poznáme z iných podobne ladených malých nezávislých filmov. Aby som však neostal len pri negatívach, dovolím si ešte vyzdvihnúť tri scény, vďaka ktorým môžem bez akýchkoľvek zábran povedať, že sa mi film navzdory všetkým svojim nedostatkom celkom páčil a že stojí za pozornosť. Začnem prvou scénou, a teda tou, ktorá je svojou intenzitou veľmi podobná tej, ktorú som spomínal v úvode. Akurát s tým rozdielom, zatiaľčo tá vo mne vzbudzovala prevažne úzkostlivé, negatívne pocity, táto na mňa pre zmenu zapôsobila veľmi pozitívnym dojmom. Ide o ten moment, kedy sa hlavná hrdinka ide pozrieť na jej vyhliadnutú strednú školu a počas prehliadky sa zoznámi s jednou milou dievčinou, s ktorou sa nakoniec skamaráti a dostane jej číslo. Keď nasleduje scéna, ako hlavná hrdinka celá natešená príde domov, pozrie sa na mobil a nevie sa rozhodnúť či dievčine napísať alebo nie, na tvári sa mi vykúzlil úsmev a ten nezmizol ani po dobu ďalších zhruba 15 minút, pretože presne niečo také, čo sa za ten čas odohralo, som zažil aj ja a bolo veľmi potešujúce to vidieť vo filme. Bolo to veľmi stotožňujúce. Druhá cena je zo všetkých tá najemotívnejšia a herecky aj myšlienkovo najsilnejšia - dojemný dialóg medzi otcom a dcérou, kedy naplno zažiaril ľudský Josh Hamilton a svojimi sladkými slovami zahrial na srdci jak hlavnú hrdinku, tak aj mňa. Od tej chvíle sa už film nesie len v dobrom duchu a všetko je zavŕšené tou najprirodzenejšou scénou, kedy hlavná hrdinka večeria s kamarátom a začnú sa spolu baviť o Rickovi a Mortym, čo považujem za taký menší 'highlight' filmu, ktorým rovno ukončím celú túto úvahu, lebo naďalej sa o niečom rozpisovať by bolo úplne zbytočné a namáhavé. () (méně) (více)