Utøya 22. juli
U: July 22
Utøya, 22. júla
Utøya: July 22
Režie:
Erik PoppeKamera:
Martin OtterbeckHudba:
Wolfgang PlaggeHrají:
Andrea Berntzen, Aleksander Holmen, Brede Fristad, Elli Rhiannon Müller Osbourne, Sorosh Sadat, Hang Tran, Solveig Koløen Birkeland, Jenny Svennevig (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Norský snímek Utøya, 22. července zachycuje masakr na letním táboře Svazu dělnické mládeže na ostrůvku u Osla v létě 2011. Skutečnou tragédii, při níž přišlo o život sedm desítek převážně mladých lidí, režisér Erik Poppe zpracoval jako drama natočené v reálném čase bez hudby a střihu – vytrvale sleduje mladou Kaju, která se snaží bezhlavé střílení přežít a zároveň najít v chaosu a panice svou mladší sestru. Snímek vznikl na základě reálných svědectví, scénář filmu je založen na hloubkových rozhovorech s přeživšími a snaží se co nejvěrněji zachytit pocity mladých, kteří byli v moment útoku na ostrově. Popisuje události z jejich perspektivy a skládá hold jejich odvaze. (Film Europe)
(více)Recenze (246)
Jsem názoru, že tento film vzniknout neměl, neboť jen jitří staré rány pozůstalým, přiživuje Breivikovu nechvalnou proslulost, a může inspirovat další choré mozky, aby udělaly něco podobného. A pokud už vzniknul, mělo se tak dít jinou formou. Toto zpracování, kdy v celém filmu není ukázán ani Breivik a v podstatě ani jeho oběti (ono tam není vlastně ukázáno téměř nic a zastřelených těl i krve je ve filmu naprosté minimum), a namísto toho sledujeme celou dobu v reálném čase jednu postavu, která se buď někde schovává nebo někoho zachraňuje (tak trochu Mirek Dušín v ženském podání), je podle mě hodně nešťastné a filmařsky i divácky nezajímavé. Očekával jsem krvavá jatka, psychický teror a šíleného střelce, zkrátka film, který by mě nechal prožít tu hrůzu, která se tam tehdy stala - místo toho jsem dostal nejnudnější film pod sluncem o holce, která se věčně válí někde v jehličí - aby ji - SPOILER alert - Breivik v samotném závěru nakonec zastřelil - takový konec považuji téměř za podvod na divákovi. Souhlasím s Mattym, že je to zbytečný film - nechápu, proč vlastně vzniknul. ()
Dne 22. července 2011 si pravicový extrémista Anders Behring Breivik ( v roce 2017 přejmenovaný na Fjotolf Hansen ) rozhodl na ostrově Utøya zahrát Call of Duty naživo. Útok trval 72 minut, zemřelo 77 lidí, 99 lidí bylo vážně raněno a přes 300 lidí utrpělo vážnou psychickou újmu. Breivik u soudu prohlásil, že by neváhal svůj čin zopakovat. Pro všechny zúčastněné "táborníky" to muselo být peklo. O tom nepochybuju. Do filmu se ale nepodařilo přenést emoce a tak jde spíš o pobíhání z místa na místo, bez atmosféry a většího napětí. Myslím že forma vyprávění tohoto snímku nebyla zrovna nejšťastnější. Událost to byla alarmující ale převedení na plátno se prostě moc nepovedlo. ()
Další z neveselých snímků ukazujících, že pocit bezpečí je jen iluze. V Utøye hraje hlavní roli autentičnost. Dokážu si představit, že u tohoto filmu bude hodně diváků tvrdit, že forma převládá nad obsahem. Mně to tak však rozhodně nepřišlo, i když rozumím všem, kterým Utøya, 22. července nesedne, je to totiž dílo velmi náročné na sledování. Tvůrcům patří velké uznání hlavně za natočení příběhu v poměrně náročném terénu a s nevyzpytatelnými dětskými herci na pouhý jeden záběr! Působivé a emocionálně velmi nepříjemné a znepokojivé. [KVIFF 2018] ()
Připomíná to táborovou bojovku, ale tentokrát na ostro, v panice a s desítkami mrtvých. Ocitáme se uprostřed kempu na norském ostrově Utøya. Od prvního výstřelu prožíváme společně s postavami více než hodinu vyhroceného boje o život, plnou zmatku, strachu a nejistoty. Netušíme, co se děje, odkud přijde výstřel, kolik útočníků je a kam utéct. Každá minuta je nekonečná a pomoc nepřichází. Vidíme umírat mladé lidi a to, že jakékoliv neuvážené rozhodnutí se nemusí vyplatit. Na Utøye došlo k mnoha chybám, zejména ze strany policie, která reagovala příliš pomalu, a následky byly fatální. Snímek, bolí a nenechá nikoho se nadechnout. Divákům však nepřináší jen další drastický biják, ale hlavně zprávu, že je sice chyba žít stále ve strachu, ale nebýt na rizika připraven, je chybou mnohem větší. ()
Vynikajúca expozícia, ktorá napína a napína, kedy to už dojde a aké peklo nastane. Prvých 10 minút tohoto pekla je skutočné peklo a očakával som, ako bude stupňované a čím ma dokáže prekvapiť vývin situácie. Lenže až do konca hlavná hrdinka s občasnými spolusediacimi, spoluležiacimi a spoluutekajúcimi väčšinou leží a sedí a rozpráva sa s ďalšími ľuďmi v šoku. Film tak nijak negraduje, pričom nám Poppe jasne naznačuje, že motiváciou dievčaťa je nájsť sestru. Ale príde len k ďalšiemu vysedávaniu s ostatnými a dialógom občas ako z maturitného večierku. Nakoniec film pôsobí najlepšie ako upútavký na Greengrassov plnohodnotne filmový príspevok k téme, aspoň v to dúfame. No a záver je podľa mňa slušný podraz na diváka. Film rozhodne nebudem hodnotiť podľa aktuálnosti témy, pretože si myslím, že si táto udalosť zaslúži informatívnejšie bohatšie spracovanie. Kombinácia príprava-realizácia-vyšetrovanie-súd by mi sadla viac. ()
Tento film nie je o Brejvikovi. Jeho postava sa za celý film v zábere mihne iba raz, aj to z diaľky. Príbeh je podaný z pohľadu detí, ktoré nórske peklo, ktoré sa odohralo 22. júla 2011 na ostrove Utoya, buď vôbec neprežili alebo utrpeli minimálne fatálne psychické následky. V tento deň Anders Brejvik zabil 69 detí zo Zväzu robotníckej mládeže za krátkych 72 minút. Naozaj silný príbeh, natočený na jeden jediný záber, ktorý s vami otrasie. *Videné na MFF Cinematik, 2018. ()
Drama, které vás vtáhne do děje na 100%! ()
Docela silný příběh o tom, co se stalo v Norsku před 10-ti lety. Je to celé natočené FF a působí to neskutečně autenticky. Zachycuje celou událost z pohledu dívky jménem Kaja. S ní prožijeme celé víc než hodinové běsnění toho vraždícího maniaka na ostrově plném dětí. Místy je to super a místy zas nuda. Občas to dost zvolní tempo. I tak je ale neskutečné, co si tam ty děti musely prožít... "Sundej si bundu!" ()
Rozhodně, ne zcela dokonalý film, ale příběh je tolik silný, že to celé přebije. Takže ta čtvrtá hvězda je spíš jako vzpomínka na tu strašnou událost a nebo spíš memento. Doufám, že se už nic podobného, nejen v Evropě nebude opakovat.... ()
Myslím si, že tvůrci zvolili opravdu ideální formu k natočení filmu o masakru na ostrově Utøya. Navíc mám rád filmy využívající dlouhé záběry a obdivuji snahu každého, jenž natočí film v jednom záběru. Ono se tomuto filmu těžko něco vytýká. Je asi dobře, že vznikl, a že byl natočen tak, jak byl. Jsem rád, že tvůrci zvolili neotřelý způsob zobrazení skutečné události a nenatočili nějaký klasický biopic o Breivikovi, nebo něco podobného. Filmů o masových vrazích a dalších pomatencích bylo už habaděj a je lepší se taky jednou pořádně zaměřit na opačnou stranu barikády – tedy na lidi postižené těmito činy. Ze všech těchto důvodů bych tvůrcům dal palec nahoru, tak proč ale dávám filmu 2*? Prostě mě to nechytlo za srdce a neponořil jsem se do 72 minut zmatku a beznaděje – v čemž shledávám obrovský problém. Rozhodně nejsem divák, který potřebuje k prožitku z filmu neustálou akci, ale některé scény se tady tak neuvěřitelně táhnou, že jsem prostě byl většinu děje myšlenkami někde jinde a ne s mladými studenty bojujícími o přežití. Film začal skvěle a když se na ostrově začala ozývat střelba, tak mě opravdu zamrazilo. První minuty jsou tedy velmi silné a působivé. Film mě ale ztratil záhy při snad 10 minutové scéně, kdy se několik děti společně s hlavní hrdinkou schovávají u jednoho stromu a řeší, co se asi děje. Od té doby mě to začalo extrémně nudit, nedokázalo mě to přesvědčivě vtáhnout do jejich pocitů. Ačkoliv většinou bývám dosti empatický, zde to prostě na mě ze záhadných důvodů nepůsobilo. Nijak znatelně mě nepoložila ani dlouhá scéna s umírající holčičkou. Nejzajimávější mi přišly poslední minuty s vyústěním příběhu hlavní hrdinky – když ale nad tím přemýšlím, tak vlastně ani to mě zpětně nějak extra nedostalo, jen v ten daný moment jsem to moc nečekal. Utøya, 22. července je vcelku úctyhodný počin, který ale nejsem schopen patřičně ocenit. Ještě si to budu muset nechat trochu projít hlavou – rád bych tomu dal alespoň 3*, ale něco mi to nedovolí. Nevím... jsem z toho trošku rozpačitý. BTW: Jednoznačně nejlepší rekonstrukcí útoku masového vraha stále zůstává chirurgicky přesná a šokézně chladná Polytechnika od Denise Villeneuvea. ()
Co se stalo je smutné a tragické, to je věc, co bych chtel zmínit především. Ale z hlediska filmu jsem byl zklamaný. Schovávající lidi v lese nebo za skálou.. atmosféra dobrá, ten strach a obava přežít je jediné co diváka dokáže chytnout, ale jinak to dobrý film moc není. Kdyz to srovnám s filmem hotel Mumbai, tak se to vůbec nedá srovnávat. Vic než 3* dát nemohu. Ty 3 hvězdy za tu atmosféru, která nebyla špatná a i přes to, co jsem psal, tak me atmosféra, strach a obava ve filmu vtáhla a soucítil jsem s přeživšími a to film zachránilo. Ale i tak jsem čekal od tohoto snímku víc. ()
Hraná rekonstrukce masakru s kamerou nalepenou na hlavní hrdinku. Její příběh byl sice vymyšlen za použití snad všech obvyklých scenáristických pouček, ale i tak je to dost silná podívaná, která se nemá divákům nějak líbit. ()
Pocitovo príšerné .. uf. Neviem si predstaviť ten strach, zúfalstvo ... ťažobu na hrudi. Mne osobne toto spracovanie sadlo, som zvedavá s čím príde Greengrass. ()
Příjemně nepříjemnej zážitek. Psycho. ()
Film, kde forma vítězí nad obsahem a kde prvotní nadšení z působivého zpracování, přechází do monotónnosti. Efekt jednoho dlouhého nepřetržitého záběru je výborný a celé dění, kdy ví divák to co ví postavy je působivé, problém je pouze v tom, že se toho člověk rychle přejí a divákova pozornost a soucítění s postavami, začne nepříjemně rychle upadat. Jsem zvědav jak dané téma zpracuje Greengrass, který to pojme přeci jen jinak a věřím, že to v jeho podání dopadne přeci jen lépe a pro diváka atraktivněji. Utøya, 22. července není film, je to zážitek, nepříjemný, mrazivý ale lehce zapomenutelný a to se určitě nedá říct o situaci, kterou zpracovává. ()
Objavil sa tu trefný koment a to: Keby som bol slepý, odnesiem si rovnaký zážitok. To je presné. Veď v tom filme je celá hutná atmosféra vsadená len na dialógoch niekde v skrýši, v kroví, v lese pri pníku, no proste o samotnom incidente veľa nevieme (hoci situácia v stane bola napínavá). Keby nešlo o tak známy teroristický čin, tak do záverečných titulkov nevieme, o čo ide. Vraha ani nezbadáme, namiesto vraždenia len počujeme výstrely. Z takéhoto potenciálu sa podarilo filmovo spracovať tak 20%. Toto vôbec nie je rekonštrukcia udalostí. A ak malo to celé byť postavené len na prinesenie toho pocitu strachu, ktorí mali mladí ľudia na Utoyi, tak to mohli kľudne natočiť ako partia mladíkov uteká pre hladným vlkom. Účinok takmer ten istý. Očakávam, že sa o tomto ešte len natočí lepší a 5-hviezdičkový film. Z úcty k obetiam dávam tomuto dve. ()
Snímek je jen a pouze o strachu. Snímání v nepřetržitém záběru to umocňuje. Z některých záběrů až mrazí. Buduje se také portrét slušné studentky s politickými ambicemi. S ohledem na pozůstalé obětí a jejich památku je zde Breivik bezejmená postava v pozadí. ()
Asi zhruba pred mesiacom a pol dozadu som videl Angličanovu verziu, alebo ak chcete, rekonštrukciu z júla 2011 na malom ostrovčeku Utøya s poetickým názvom- 22 JULY, keď tento mrazivý snímok bol spracovaný z viacerých uhľov pohľadu, a taktiež sa nekompromisným spôsobom priblížil na centimetre do mysle masového vraha A.B.B. _ Jeho originálny nórsky kolega Erik Poppe tiež veľmi účinným, realistickým, a strašne bravúrnym štýlom pracuje s touto desivou víziou, ktorá sa odohrala v 72. minútach, kedy sa táto mládež v hojnom počte nachádzala v pozícii „škodnej zveri” , ktorú prišiel brutálne vystrielať jeden človek, ktorého identita ostáva utajená... Vezmite si, že títo študenti nemali ani tušenia, čo sa tu vlastne KURVA deje, síce začuli častú streľbu, ale sprvoti si mysleli, že sa jedná o cvičenie, alebo neskôr zase, že páli do nich samotná polícia. Utekali, schovávali sa všade, kde sa dalo, a ja sa na tento film pozerám prostredníctvom Kaji, ktorá tu je so sestrou Emíliou, keď hlavným motorom snímku je- nájsť ju, a k tomu- vydržať a prežiť ? ! . _ Už som načrtol, že teroristický útok trval vyše niečo nad hodinou, kedy sa všetko sníma, pozoruje v naprosto REÁLNOM ČASE, keď pohotová, ručná kamera Martina Otterbecka je doslova nalepená na ksichte herečky Andrey Berntzen, ktorú v surových, krutých, neprerušovaných záberoch sprevádzam po miestach, kde počuť samé kriky, náreky, bolesť, utrpenie. Pristúpilo sa na to, že film sa nakrútil na jeden, jediný, nikdy neprerušovaný, dlhý záber bez akéhokoľvek strihu a hudby, akoby ste tam priamo boli, a zažívali to na vlastnej koži !!!!! Skrátka, predstavte si, že niekto tam vtedy mal, malú, ručnú kameru, batéria bola nabitá na maximum, keď nakrúcal úplne všetko z pohľadu študentov, ktorí boli vo najnevhodnejšom čase na najhoršom mieste ich doterajšieho života. _ Bezpečnostným zložkám trvalo extrémne dlho, pokiaľ sem konečne dorazili, trvalo im to aj preto, lebo boli zamestnaní prvým teroristickým útokom, t.j. bombovej explózii vo vládnej štvrti v hlavnom meste Oslo, a to len podtrhuje, zdôrazňuje, ako dokonale odpútal od seba pozornosť, aby mohol i naďalej vyčínať na ostrove, kam prišiel za jedným CIELOM- vykonať MASAKER, z ktorého ma bude ešte dlho mraziť_ Erik Poppe mi na milimetre priblížil, čo sa vtedy uskutočnilo... ()
To, že režisér nechtěl oslavovat magora se samopalem a tak se rozhodl jej po celou dobu neukázat mi ani nevadí, díky perfektním hereckým výkonům a počátečnímu chaosu a strachu má film výtečnou atmosféru. Člověk měl pocit, jako by tam s nimi opravdu byl a ta tíha z neznámého nebezpečí šla z plátna až k vám do obýváku, navíc jsem jezdil deset let na tábory jako děcko a pak několik let i jako vedoucí, takže o to mi byl děj a postavy blíž. Jenže režisér tuhle laťku drží jen do chvíle, kdy postavy lehnou na mech a pak je cca deset minut úplně zbytečných a zdlouhavých a poprvé se začnete ošívat a tahle nevyrovnanost vás provede celým filmem. Deset minut nedýcháte a pak se deset minut nudíte u bezvýznamně dlouhých dialogů při kterých nefunguje ten strach z blížící se smrti v podobě šíleného střelce. Když se děj rozjede a nabídne emoce v podobě umírající dívky, zase to trvá pár minut a hlavní hrdinka se sekne s podivným klukem u skály a nastane patnáct minut dlouhý dialog opět úplně o ničem. V tu chvíli jsem byl na 3*,ale konec mi to vynahradil. To jsem upřímně nečekal i když se to možná pro někoho zdálo jasné, já z tý rány (doslova) byl příjemně v šoku, jaký způsob si režisér vybral, jelikož hlavní představitelka si opravdu získá vaše srdce svojí lidskostí. O patnáct minut bych to zkrátil a střelce ukázal aspoň v jediném záběru na konci, aby zlo dostalo svoji tvář. Místy nevyrovnané, ale díky efektivnímu konci přeci jen nadprůměrně udělaný film podle skutečnosti. Slabších 70%. ()
Související novinky
Be2Can hlásí rekordní počet zapojených kin
Be2Can: rekordní počet zapojených kin, Zlatá palma, současný německý film, čínská senzace ve 3D a čerstvá cena Fipresci z Benátek pro maďarský film Be2Can – přehlídka soutěžních a oceněných filmů… (více)
Nebudu tu hodnotit nic navíc než film. Vystřílet ostrov bezbranných dospívajících dětí je brutální zvěrstvo. Trochu ale stojí za zamyšlení co se některým dětem od mala ve školách a na takových táborech vtlouká do hlav, třeba právě ve Svazu dělnické mládeže. Neměli by se věnovat jiným věcem a zájmům úměrným k jejich věku ? Sám jsem si nejen u novinového článku o jedné copaté ošklivé švédské holčičce jménem Greta Thunbergová, která sezením před parlamentem vyžadovala po vládě snížení emisí, uvědomil, že s evropskou mládeží dlouhodobě není něco v pořádku. A problém s emisemi má už chudák Grétka od svých 9 let ! Což o to emise jsou svinstvo, ale copatá byť ošklivá pubescentka má myslím ve svém věku dělat jiné věci (třeba zjišťovat jak u kluků funguje pindík) než zachraňovat planetu a blízký vesmír... Nebo ta také švédská děva Elin Erssonová jak zastavila odlet letadla aby nemohl být migráček z Iráku deportován do vlasti... Když tyhle divné aktivistky jimž je dnes dáván dospělými velký prostor ( téměř jako dospělým ) dorostou, máme tu něco jako Angely Merkelové, a když je jich víc pak začnou zavádět následně všechny ty geniální nápady v rámci EU jak něco snížit, čímž se něco rapidně zvýší, takže efekt je v nejlepším případě nula. Člověk pak i s podprůměrným IQ si se svým obyčejným selským rozumeme ťuká u všech těch zlepšováků na čelo... U tohohle filmu jsem od prvních minut cítil to co u United 93. Napětí, emoce, chvění z bezmoci těch v lese... Filmaři stáli před velmi těžkým úkolem. Natočit film o události o níž skoro každý ví. Už to není jednoduché. Druhou rovinou je etická stránka. Na tom ostrově zařvalo opravdu dost mladých lidí. Tragédie postihla mnoho rodin a tak asi nebylo snadné vyptávat se na zážitky přeživších. Ten kdo přežil asi na tento letní tábor do smrti nezapomene a určitě se mu o něm dobře nevyprávělo. Viděl jsem i rozhovor s režisérem Poppem, který věděl do jak obtížného projektu se pouští. Někteří pozůstalí prý dokonce protestovali, jiní chtěli aby film vznikl... Velký respekt před kameramanem a výkonem Andrei Berntzen, kdy na jeden zátah táhnou většinu filmu. Další respekt je před zpracováním, protože si tvůrci vystačili až na těch pár posledních minut s minimem prostředků. Stačil jim jen les, nahodilé tu vzdálené, tu blízké výstřely a sem tam pobíhající mladé lidi. Občas z dálky bolestný výkřik po výstřelu. Kamera tisknoucí se spolu s prchajícími do mokrého jehličí a s nimi se zimou a strachem třesoucí dodala divákovi dojem, že je tam také. Vrah sám se ve filmu jen mihne. Velikost ostrova, chladná voda kolem a velký počet lidí udělal z ostrova doslova smrtící past ze které skoro nešlo uniknout. O přežití rozhodovalo jako v mnoha jiných případech často jen štěstí a drobné náhody. Byl jsem zvědav i jak se tvůrci poperou se základními údaji, zda budou mít potřebu nějak dodávat filmu subjektivní zabarvení. Nic z toho jsem tam necítil, film byl byť s fiktivními postavami maximálně autentický, stroze věcný, v závěru zhodnocující jen základní data, přičemž pokud jsem si všiml Breivikovo jméno ani jednou nepadlo. Jak jsem psal výše, nehodnotím tábor mladých socialistů ani co tam dělali a o čem diskutovali, hodnotím film. A ten mi opravdu několikrát těžce zvednul tep... Muselo to tam být opravdu čiré peklo. Vidět to v kině asi by mi dlouho hučelo v hlavě... Dávám tedy za 5 hvězd. * * * * * () (méně) (více)