Pásky z Nagana

Naprosto bombasticky ztvárněný dokument na hokejové vítězství v Naganu, které celému českému národu natolik pozvedlo sebevědomí, že z toho těžíme ještě dnes. Krásné vyprávění snad všech, včetně tehdejších protivníků. Obrovský respekt jak hokejistům, panu Hlinkovi do nebe, tak i tvůrcům tohoto dokumentu v popředí s panem Hudečkem. Během těchto 73ti minut mi bylo neuvěřitelně krásně a to i přesto, že mi tenkrát bylo osm let, když jsem sledoval, jak Petr Freedom vystřelil celému národu svobodu. A ano...vím přesně, kde jsem v tu chvíli byl. Stejně jako celé moje okolí, kterého jsem se po shlédnutí tohoto dokumentu musel zeptat. Tohle totíž ví celý národ, kde v té době byl, když se hrálo finále se, záměrně uvádím, Rusáky. (03.01.2019)

Největší sportovní vítězství naší země si k dvacátému výročí zasloužilo řádně kvalitní dokument. A tady ho máte. Zápasy proti USA, Kanadě nebo Rusům jsem viděl častěji než kdejaký film, tudíž jsem si myslel, že už mě nemá šanci nic překvapit, ale režisér, nevím odkud, vytáhl záběry, které tu snad do teď nikdy nebyly. Navíc doprovodné rozhovory bývalých hokejistů, velkých hvězd, tomu dodávají punc světového formátu (a poslouchat, jak Kanaďany semifinálová prohra bolí i po dvaceti letech... rajská hudba pro moje uši). A nikdo mi nevymluví, že tenhle turnaj, nejlepší v historii hokejové i olympijské, byl napsán tím nejlepším dramatikem- vyřadit postupně nejsilnější týmy- USA, Kanada a Rusko, čtvrtfinálový proslov o první přestávce, semifinálové nájezdy, a finále, jenž rozhodne emigrant se jménem Svoboda, navíc proti prašivým Rusům? Priceless. Aneb každý Čech ví, co dělal v neděli 22. února 1998 po páté hodině ranní... (12.03.2018)

Sledování hokeje je zbytečná a nudná činnost, které mě bavila akorát tak když mi bylo dvanáct. Co čert ale nechtěl, zrovna tou dobou jsme vyhráli v Naganu, a já si dodnes vzpomínám jak jsem jako malý capart u dědy na vesnici nadšeně sledoval přímý přenos. Takový zážitek rozhodně při sledování Nagano Tapes pomáhá - ale kupodivu, ten na něm ani náhodou nestojí. Nehraje na vlnu nostalgie, kterou nepochybně cítí každý kdo tu olympiádu zažil, ale rozumně dokumentárním, a zároveň velmi dramaticky uchvacujícím stylem pro nezúčastněného člověka zkoumá veškeré pozadí, které kolem tehdejšího vyvrcholení hokejového klání rozhodně nebylo jednoduché. Včetně věcí, které jsem tehdy jako dítě ani nedokázal pořádně vnímat, a současní cizinci je vůbec neznají, tedy hlavně "osudovost" setkání čechů s rusy, s backgroundem dlouhé okupace a revoluce. A ještě důležitěji včetně pohledů, které se značně vymykají běžným sportovním dokumentům - pohledy opačných stran, vzpomínání poražených soupeřů tu má víc prostoru než čeští hráči. A že mnohdy ty jejich emoce nejsou slabé ani po těch dvaceti letech. Je vidět že film vznikl v americké produkci, a že Ondřej Hudeček svými kvalitami český filmařský rybníček daleko převyšuje - doufám že za mořem už zůstane, protože u nás by se jeho talent jen dusil rigidním producentským prostředím a nedostatkem jak prostředků, tak i dostatečně nekonzervativních diváků. 9/10 (23.06.2018)

Pro mně osobně je strašně těžký oprostit se od emocí, které vě mně vyvolává slovo Nagano a okomentovat práci Ondry Hudečka, protože jak to řekl kanadský komentátor v tomto dokumentu "Jestli tohle s Vámi nic nedělá, tak nejste naživu". O Naganu jsem toho viděl tolik, vlastně snažím se vidět všechno, i zápasy si čas od času pustím, ale tady musím říct že Ondra odvedl výbornou práci, skvěle sestřihaný dokument, doplněn o mnoho rozhovorů/ postřehů a pohledu z "druhé strany". Možná kdyby bylo víc našich zlatých kluků a škoda, že se nepodařilo sehnat Great One, ale i tak příjemné zavzpomínání na něco, co už se nikdy nebude opakovat, nejde jen o to zlato, ale o celou to dobu do které to vítězství patří, ono se nám co jsme Nagano zažili to těžko vysvětluje těm, co o něm jen slyšeli, jak to řekl Robert Záruba, těžko se to dá popsat. Nagano je prostě takový rodinný známénko štěstí v srdci každýho Čecha, co s těma klukama prožil celou olympijskou zlatou cestu. V tomhle dokumentu mně došlo, že po první třetině z USA odcházeli z ledu outsideři a na druhou třetinu nastoupili šampioni. (03.03.2018)

Dokument sa najmä v úvode nesie v politickom duchu. Dalo sa to inak? Určite nie. Fandil som vtedy Čechom? Určite áno, i keď toho dementa Hašeka v dobe terajšej, nemôžem ani cítiť. Presne pre tieto dôvody, by sa športovci nemali jebať do politiky, lebo potom vyzerajú ako totálni kokoti. A teda rovnako ako teraz Hašek. (06.11.2022)