Bažináč

Z kraje nejsem typický komixový nerd a před spaním si čtu spíš knížky než DC wikipedii. Postavu Swamp Thinga však znám a mám o ní celkem slušné povědomí a především, Ságu o Bažináčovi od Alana Moora považuju za snad nejzásadnější dílo odrostlého komixu a vlajkovou loď nakladatelství Vertigo. Po startu internetové kabelovky DCU pro mě byl blížící se Bažináč velmi očekávanou událostí. Za druhé: slabá místa v scénáristické kostře samozřejmě nehodlám přehlížet, ale jinak seriál vyloženě naplnil moje očekávání, takže ač moje pětihvězda není úplně objektivní, mám to tak v povaze a stojím si za ní. Nekonzistentnost vypravěčského přístupu vážně občas zamrzí. Na to, jak je dílo temné a nekompromisní, je někdy zbytečně polopatické a moc často sahá do zásoby scénáristických berliček a deus ex machina. Možná že se snaží násilně smáznout co nejvíc havěti co nejmenším počtem úderů, stejně jako si myslím, že celá záležitost je tak trochu experiment, která nemá adekvátní mustr, protože vlastně nemá obdoby. Ale to je právě největší klad seriálu. Každou vteřinu přichází s něčím novým. A protože postrádá tu drzou vypravěčskou suverenitu, může to paradoxně spoustu lidí odradit. Titans pokryl potřebu po zábavně drsné a krvavé akci, což je něco, co se hodí k nedospělým hrdinům. Doom Patrol pokryl zas touhu po metahříčkách, co se ani na chvíli neberou vážně. Swamp Thing je dospělý a bere se velmi vážně. Konflikt hromady disfunkčních pseudoantagonistů a hrstky protagonistů (které by spočítal na jedné ruce i nešikovný tesař) zaplní hlavní fokus čočky kamery, ať se vám to líbí nebo ne. Atmosféra, která vztyčený varovný ekologický ukazováček zasazuje do bažiny emoční lability, starých traumat, nedorozumění, chamtivosti a ješitnosti ředěné sem tam kapkou empatie a lásky – no prostě do velmi lidského koktejlu, ta jako by vypadla ze stránek komixů. Do toho je existenciální konflikt proměny Aleca Hollanda/Bažináče katalyzátorem, nikoli hybatelem děje, což by měl být nový kánon pro komiksové originy. Horor, který není prvoplánová přehlídka lekaček a gore efektů, ale temně zelený, plíživý a znepokojivý pocit někde v zadní části páteře. Postavy, které jednají nelogicky, ale ne vinou scénáře (teda většinou), ale prostě protože jsou iracionální, emocionální a komplexní. A mohl bych jet dál. Herecké výkony, Citace předlohy - ať už vizuálními obrazy, názvy epizod, drobnými odkazy, do očí bijícími odkazy nebo vyloženě šířkou univerza (která zahrnuje i tak "céčkové" postavy, jako je Blue Devil), Dunící audio, Digitální i praktické efekty, Znělka (bože jak ta je dobrá) a tak dál. I ten koncept, že každá epizoda měla svůj mirkopříběh, který se sléval do přemostění celé série, je parádní, jen nedobroušený. Zkrátka a dobře první série Swamp Thing je ještě neusazená, ale stříká z ní velmi svěží a tak potřebný přístup ke komiksové látce i k hororovému žánru, stejně jako hmatatelná píle tvůrčího týmu. Jen to potřebuje další prostor. A ne! Odmítám se smířit s tím, že tohle jen tak vyšumí do prázdna z nějakých doteď ještě ne zcela uspokojivě vysvětlených důvodů. Tohle musí mít pokračování. Jakékoli. HEŠTEK SEJF KURVA SWOMFINK! (12.08.2019) (méně) (více)