Duna

Můj nejsilnější pocit z Duny lze shrnout do jednoho slova - nevěrohodné. Celý film oplývá asi tak stejně "hutnou" atmosférou (a i jinak jsou si dost podobní) jako Strážci vesmíru. Jenže, tady to neni zdaleka tak zábavné. Největší slabiny vidím především v režii, scénáři a hudbě. K hudbě se vyjádřím podrobněji. Ta, až na hlavní motiv (bohužel opakovaný do zblbnutí) a jednom vedlejším, je naprosto příšerná. Elektrická kytara se prostě do sci-fi nehodí (nebo na to nejsem minimálně zvyklý). Každopádně celý příběh tato "rocková" hudba degraduje a tvoří z něj frašku. Stejně tak rušivým elementem působily nekonečně šeptající monology všech postav. Ano, chvílemi to je zajímavé, ale tady to pan scenárista taky přehnal. "Skvostné" obsazení rovněž nepředvádí kdovíjak oslnivý výkon, a tak největším plusem je postava Paulovy sestry, která je neuvěřitelně temná, působivá a jde z ní opravdu strach. (27.04.2006)

Jsem trochu kacíř Duny, protože mě svět této přeslavné knižní série nikdy moc neoslovil. Nicméně americko-české televizní zpracování se mi docela líbilo. Zato Lynch by si asi musel uříznout ruku, aby dokázal jakýkoli příběh natočit přehledně. Z Duny je chaos, hlas vypravěčky často vůbec nekoresponduje s tím, co se právě děje a jediné, co asi slovutného "mistra" na příběhu zajímalo, byla úchylnost Harkonenů. Viděno jednou a navždy. (30.04.2009)

Od Davida Lynche skutečně přežiju s čistou kůži jenom Sloního muže, a to jsem si myslel, že Duna by taky nemusel být žádný problém. Byl. Už když si vzpomenu na ty souboje, to zpracování (krom toho že příběh planety Arakis zfilmovat prostě nejde) se mi taky nemůže z palice vymazat fakt, že ten mini-seriál co jsem tehdá viděl v televizi mě bavil daleko víc, neměl ten Lynchovskej původ. Pravda je, že ten film je zase, jako obvykle, zvláštní, ale rozhodně na něm není nic natolik zajímavého, že by stálo za to to dokoukat, nedejbože si pustit speciální přestříhodinovou verzi. To bych asi upad do bezvědomí a probral se na planetě s halucinogením kořením. Tak nějak mi došlo, že halucinogení planeta je pro Lynche jako stvořená...Ten příběh má myšlenku a tenhle film je trikově tak nějak, na jednu stranu geniálně, na druhou stranu hrozně dementně ztvárněný. Chtěl jsem to vidět, a tak jsem se dočkal, každopádně vím, že když Dunu, tak hlavně knížku, nebo něco, co dokáže alespoň příběh knihy rozvrhnout do přijatelnější podoby a ne tolik umělecké jako to Lynch udělal s tímto kusem. (12.10.2009)

Ano ano, dá se vzdechnout nad rozdíly mezi filmem a předlohou a technickou stránkou filmu, zalomit rukama nad zježeným Stingem a vyvrátit zraky nad tím, že při pohledu na obočí mentatů by Brežněv zařval a letěl by se schovat. Jenže na to, že tenhle snímek má více než dva křížky na krku, si holt musíme zvyknout a akceptovat, že digitální animace tu nebyla odjakživa. Pak se ta jízda na červu snese víc než dobře a když šaj-hulúda kočíruje David Lynch, hned je všechno jinak. Frank Herbert byl blázen v tom nejlepším slova smyslu a nikdo jiný než blázen podobného formátu by Dunu nemohl natočit a zachovat když ne přesnou předlohu, tak jejího ducha. Tahle dávka koření byla ďábelsky silná. (25.07.2007)

(Viděla jsem klasickou verzi, tj. stopáž 137 minut.) Na jednu stranu bych si přála, aby knihy převáděli na filmové plátno pouze jejich fanoušci, na druhou stranu by to mohlo pokaždé dopadnout jako "Duna". Nenechte se zmást, i přes negativně vyznívající úvod nepatřím mezi hatery a striktně odmítám tvrzení, že Lynchova "Duna" nemá hlavu ani patu. Vyznat se ve jménech planet, ras, rodů a postav, které na nás scénář od začátku do konce chrlí, sice může dát neznalcům knižní předlohy pořádně zabrat, příběh a motivy jednotlivých postav jsou ale neustále (do)vysvětlovány. A tady nastává první kámen úrazu. Uvědomuji si, že narvat 600 nabušených stran do dvou hodin, je takřka nadlidský úkol, jen škoda, že si to neuvědomuje i sám Lynch. Ten se bohužel řídí heslem "všechno nebo nic", a tak se často stává, že na důležitý knižní moment zbývá sotva minuta. A protože by to za minutu nikdo nepochopil, jsou postavám opakovaně vkládány do úst (do)vysvětlující věty, které jsou mnohdy otravné a téměř vždy nucené. S tím souvisí druhý kámen úrazu, a to postavy. Je trošku ironie, že "Duna" selhává tam, kde bude o pár let později excelovat "Twin Peaks", ale minimum času znamená nulový prostor pro jakýkoli vývoj a nulový prostor pro sžití se s postavami. Jinými slovy, pokud postava zemře, je vám to vlastně fuk, protože jste ji viděli cca. dvě minuty / ve dvou scénách. A tím se dostávám k hercům, ke třetímu a poslednímu kameni úrazu, kteří (opět z nedostatku prostoru) nemají co hrát, a tak to málo v podstatě jen odříkávají... Ale abych obhájila ty 4*, tak Kyle MacLachlan je zlatíčko, líbí se mi hudba, MILUJU PÍSEČNÉ ČERVY a obdivuju věrnost předloze (ač místy hodně zrychlenou a zkratkovitou). Nechápu odpady!, za mě "Duna" je a vždycky byla typické osmdesátkové sci-fi. (08.03.2021)