Amnestie

Jednoho dne vyplavil Dunaj nečtitelný popsaný hajzlpapír. Naštěstí jej neobjevil třeba takový Dušan Pakoš a neudělal z toho Amnestii pro Vejmělkovou s Ibrahimem Maigou v roli nejhnusnějšího leopoldovského cigoše. Tenhle kreativní Jonáš z té stylistické hrůzy spatlal jeden z nejlepších maďarských filmů posledních let o dobách, kdy bezvýhradně platilo, že žádný disident prostě nikdy nemůže být amorální hrabivá kurva, protože je přece disident, a rudými zrůdami náhle uvolněná koryta se rozdělovala sviním z opačného konce spektra. Kdyby se tenkrát stal prezidentem Mejla Hlavsa, vyšlo by to nastejno, akorát bychom teď už měli psychicky natrénováno na tu současnou hradní oživlou mrtvolu. Řemeslně perfektní, dramatizačně i scénáristicky zcela bez výhrad, obsazením skoro taky (skvělý výtěr morgošů i bílé spodiny), jen místo toho pydlookého donchujaského homoše, co parodoval Kňažka, mohli vybrat nějakého skutečného herce. Gajslerka bravurně zmákla svou obvyklou polohu mrazivé dominy z BDSM salónu pro zoufale impotenty, dokonce i Vašut Čarnokurvský byl docela snesitelný, i když mluvil maďarsky jako mentálně zaostalý Papuánec, ovšem třešničkou na dortu byla jednoznačně Iridiová Natálka, která vystřihla tu morálně pokřivenou kurvu tak dokonale, že jsem měl místy chuť jednu vypálit monitoru. Doufám, že ji záhy potkají další pořádné role a nebude se muset ponižovat a plýtvat talentem v plagiátorských sračkopohádkách Prímy HNOOJ se slizce toporným buznohlavem. Dobře, Jonáši! Je rozhodně přínosem, že někdo tu, účelovou amnézií zastřenou, amnestii vytáhl ještě před Ódou na ráčkujícího pravdoláskaře z análů temných včerejšků zase na světlo ateistické, a navíc v takovéto exekučně excelentní a zábavné formě. (27.07.2020)

Havlův  projevu za doprovodu Vltavy byl dobrý nápad, kterých tady měli tvůrci vícero a pošmurná atmosféra  období přelomu mezi režimy  byla vytvořena skvěle. Filmů o předrevolučně  dobu vzniklo u nás mraky, tu porevoluční asi skoro ještě nikdo nezachytil a je dobře, že se i o tuto reflexi už konečně někdo pustil, takže v tomto ohledu má film svůj význam a je dobře, že vzniknul. Ale mohlo to být lepší. Já mám ty pohledy do normalizace rád, ale už jich vzniklo hodně, takže mě více bavila druhá půlka po svrhnutí. Dvě  přátelské debaty o delším vývoji, církvi a jestli Havel není až moc velký idealista o Vánocích  po protestech se mi z celého filmu líbily asi nejvíce, i když jsem měl trochu bordel v postávách ve stylu ,,kdo je kdo, kdo s kým spí a  kdo, je na čí straně.´´ , protože v tomhle byl film občas trochu zmatenej. Žel politickými otázkami se nakonec film až tolik nezabýval (a že by se určitě problémy po revoluci daly zpracovat),  a i když velkoryse trvá přes dvě hodiny, tak nakousává a dává dohromady tolik příběhu a postav, že často působí přeskakovaně a rozkouskovaně. Nemám paradoxně  pocit, že by se toho za ty dvě hodiny stihlo tolik stihlo. A je škoda, že  těch silnějších momentů (jako poslední rozhovor Geislerky a té Slovenky u stolu) tady tolik není.  Ve výsledku taky úplně nerozumím, jaký názor mi chtěli tvůrci sdělit, ale zase by se mohla ocenit objektivita  a že se zde nic nepodsouvá.  Tohle všechno potvrzuje i v titulcích puštěná píseň.  Říkal jsem si, že bude určitě od Kryla, ale v tom hlasu jsem nepoznával ani Kryla a naštěstí ani Landu (:D) a pak jsem si říkal, že najednou zpívá Muller (:D). Až po filmu si  zjistil, že (asi) pro film byla nazpívána přímo nová verze Krylova porevolučního protest songu  čtyřmi československými zpěváky a začátek zpívá Koller. Tento hudební příspěvek k výročí 17.listopadu z odvráceného pohledu mi před čtyřmi roky  utekl a to jsem toto výročí pasivně docela sledoval (:D). Třeba jsem celý večer sledoval Koncert pro budoucnost (:D), ale píseň jsem poprvé slyšel až dnes.  A povedla se, docela mrazivé. Film už je trochu rozporuplnější, ovšem neoznačil bych ho za výsloveně špatný. Gratuluji ale Marku Vašutovi, kterému se po bambilionu letech podařilo hrát tady v ČR zase v něčem seriózním. A nevím jestli existují nějaké dvě verze, ale v té na ČT, dneska mluvil normálně česky. (22.08.2023)

Velké a dobré překvapení. Málokdy vidí člověk zobrazený přelom 80 a 90s z více pohledů. Kromě hlavní linie s Lubkem a Leopoldovem, která funguje nejlíp, je to i politická a osobní. Politická tu má svou roli, osobní nejmíň, ale zase tomu dává příběh. Škoda, že dostalo tolik času dění kolem exmanżelky a Geislerové, zbytečně film zpomalují a mohlo jich tu být o 90 procent míň. To je asi jediná výtka... Jinak to funguje filmařsky dobře, kamera i treba soundtrack z dobové hudby (DM: To have and to hold!). A skvělé je i to zobrazení nově nastupující garnitury. Jsem spokojen. Dal bych asi i pět, kdyby sem nenacpali neherečku Aňu a kdyby Vašut parodoval slovenštinu o kousek líp. (21.02.2021)

Chvíli jsem váhal, jestli nedat o něco vyšší hodnocení, od toho jsem ale nakonec upustil. Některá místa by totiž i na tohle hodnocení nebyl nadhodnocena. A ten závěr to poslal do kytek úplně. To nemůžeme pouštět originálního Kryla? A nebudu mluvit o příběhu, buď měli natočit nějakou fikci nebo jet podle skutečné události. Tenhle kočkopes se nezdařil. (11.05.2020)

Dosti deprimující podívaná v kulisách období "sametové revoluce" a toho, co následovalo. Pokus o propojení skutečných dějů spojených se vzpourou vězňů v Leopoldově s fiktivními ději (ať už jde o postavu disidentky v podání Anny Geislerové, která touží získat zpět zabavené obrazy z dílny Josefa Čapka nebo její rivalku v lásce, jejíž manžel stál za krádeží těchto obrazů) určitě není nezajímavý. Když ale v tom závěrů vrcholí jak vzpoura vězňů (resp. dochází k jejímu potlačení), tak současně i střet manželky s milenkou, přišlo mi to až poněkud vykonstruované. Jinak musím říct, že celé to prostředí věznice na mě působilo dost autenticky, ač asi právě v tomto směru tento film "můj šálek kávy" rozhodně nebyl. (20.06.2022)