Hodinářův učeň

Na rozdíl od uživatele Douglase si nemyslím, že by byl Hodinářův učeň mnohem chytřejší film, než by se na první pohled zdálo. Spíš film, který vypadá jako chytřejší, než ve skutečnosti je. Ano, konečně po letech se objevila záslužná snaha v žánru pohádka vyzkoušet i něco nového - nevystupuje tu žádný nesnesitelně popletený čert, žádný král nemá tři syny, které by posílal do světa... Oproti tomu je tu hodinář a hrátky s časem tu mají své místo. Pohádka je natočena na podzim, což jí dodává hezké barvy a atmosféru. Hudba není durově skotačivá, jako třeba písničky dua Svěrák - Uhlíř, spíš příjemně melancholická. To je moc fajn. Jenže nic z toho tak nějak není dotažené. Každý bod má své ALE. Není tu přehrávající čert nebo vodník, zato nechybí zlá sudička v podání Plodkově, co poulí očima, skřehotá a "diblíkuje", div se nepřetrhne. Proč, když všichni ostatní hrají uměřeně a citlivě? Prostředí lesů na podzim je krásné, ale počítačové triky ubohé, jako dvacet let staré. Píseň je moc pěkná, ale zazní jen jednou v podivně vytrženém, klipovitém čísle. Hrátky s časem jsou zajímavé, ale když se Urban chytí do časové smyčky v hospodě U Kukačky, jakto že si jako jediný uvědomuje, že v té smyčce je? Proč o ní ostatní neví? A proč hospodský v té smyčce není taky? Snad ve snaze o originalitu se objevuje celá řada otázek, podivností, nelogičností... Proč se hlavní hrdina křestním jménem jmenuje Urban? Proč jsou hodné sudičky dvě, zatímco zlá jen jedna? Jsou to jediné sudičky na světě, nebo jich je víc? Proč už hodné sudičky dávno majiteli hospody neprozradily, jak kletbu prolomit? Proč Urbanovi hodinky rovnou nepřinesly, když věděly, kde jsou? Kde vzaly v uzamčené kleci vojenské mundúry? Proč se hodinky jmenují "hodinky, co varují před smrtí" a ne "hodinky, co chrání před smrtí", když samotné varování by bylo k ničemu? Proč zlá sudička hodinky rovnou nerozbila, ale vyhodila na skálu? Postavy nemají vlastní vůli, jsou vláčené osudem. Jaký smysl pak ale taková pohádka má? Ať se rozhodnu jakkoli, nemůžu za to, protože mě do toho jen vmanipulovaly buď dobré nebo zlé síly. Vkrádá se na mysl, že pohádka vlastně nemá nosné téma. Snad kromě potrestané lakoty hodináře tu není žádné poselství mířené k dětskému divákovi. (V jednom momentě je tu dokonce jakési "antiposelství" - když se Urban rozhodne jít za ošklivou paní v odrbaných hadrech místo aby následoval dva hezké pány v ozdobných šatech, je zvláštní, že je za tento morálně správný krok nakonec potrestán.) Pohádce se rozhodně daří hezky (a trochu strašidelně) vykreslit prostředí cirkusů, hospod, pavilonů zrůd 19. století a činí tak originálním způsobem, bez pitvoření a rokokových paruk. Jen tomu tak nějak chybí pointa. Češi, samozvaní odborníci na pohádky, se to tentokrát rozhodli udělat jinak. Nedopadlo to průšvihem (jako třeba většina vánočních pohádek ČT, o Troškovi nemluvě), ale S čerty nejsou žerty nebo Byl jednou jeden král se bohužel zase nekonají. (03.12.2019)

Žánrová nevyváženost, nevyjasněné pohlaví sudiček, neuměle natahovaný děj sice pohádce nemohou ublížit, ale kromě herecky zajímavé Plodkové film vlastně nabízí nudu spojenou s některými dobrými nápady scénáře i režie. Je škoda, že Preiss od první třetiny vlastně nemá co hrát. Snaha natočit nápaditou a strhující pohádku zůstává místy patrná a brání tomu, aby dílo spadlo do podprůměru. Preiss není jediný, kdo zápasí s obtížnou hratelností konstrukce autorského týmu. (01.01.2023)

Padme potěšena, jedná se o milou a příjemnou pohádku, ve které je možné vše a to se právě jen v pohádkách smí. Velice si cením kreativity tvůrců s neokoukanými nápady, ať už jsou to kukačky, motýlci, hodinky atd. Místa natáčení, mně důvěrně známá, vyloudila úsměv na rtu a hřejivý pocit u srdíčka nad krásou naší země. Po herecké stránce bez výhrad, pan Viktor Preiss v kvalitě A+, dvojka Plesl-Neužil pobavila parádně, k tomu zajímavá a nepřehlédnutelná Pavlína Štorková. (21.12.2019)

Začátek mě docela zaujal, pak mě to začalo nudit a začátkem druhé poloviny mě to zase začalo bavit. Částečně. Ono to na české poměry není špatné, jen je to nedotažené. Třeba to strašně moderní a "originální" téma časové smyčky sice není úplně blbý nápad, ale není domyšlený. Dále se to snaží být jiné od ostatních českých pohádek, ale že by to byla výhra se říct nedá. Taky nechápu, proč se ten film zrovna jmenuje Hodinářův učeň, když jde hlavně o sázku sudiček (dvě hodné, jedna zlá - btw Plodková tady hraje tu zlou a neskutečně přehrává, že to až leze na nervy), přičemž příběh lásky Urbana a Laury je takový "podhlavní" (jakože je sice hlavní, ale ne dominující, nevím, jak to líp popsat) a taky je tady ne zrovna malý počet nelogičností (ti dva se znají už 10 let, mají mezi sebou dost dobrý vztah, ale že se oba milují si řeknou těsně před domluveným sňatkem? po 10 letech, co se už znají? ale no tak... - a těch nelogičností je tady víc. Jinak to ale celkem jde a na české poměry to ujde, je tu dobrá animace motýlů a líbila se mi i ta část s pavilonem zrůd, která ale jako by vypadla ze Sloního muže, jenom se tu osvobozuje chlap, co má srst jak zvíře (teď mi vypadlo, jak se tomu říká, lykantropie?). Na slabé 3* to je, ale nic extra od toho nečekejte. EDIT: Po čase shazuju hvězdičku, už si z toho skoro nic nepamatuju a co jsem teď viděl kousek v televizi, za moc to nestálo. Asi bych se i nudil ještě víc, než po prvním zhlédnutí. (21.01.2020)

Nové české pohádky mají u diváků vždycky těžkou pozici, protože je automaticky srovnáváme s klenoty, které byly natočeny od 50. do 80. let. Většina nových titulů bohužel neobstojí (o štědrovečerních televizních pohádkách ani nemluvím), najdou se ale světlé výjimky - Strachův "Anděl Páně" nebo "Sedmero krkavců" Alice Nellis. Jsem moc ráda, že "Hodinářova učně" můžeme zařadit k těm lepším kouskům. Funguje v něm totiž skvěle vážná i komediální rovina, romantickou dvojici ztvárňují dvě neznámé, přesto sympatické tváře, mnohem důležitější roli ale mají vedlejší postavy: trojice sourozenců - sudiček a zlý hodinář v podání dokonalého Viktora Preisse. Základní zápletka není složitá - mladík musí do světa, aby si zasloužil svou milou - nabalují se na ni ale originální motivy spočívající hlavně v hrátkách s časem a s tenkou hranicí mezi životem a smrtí. Velmi pěkná je i výprava a hudba. Budu se těšit na televizní reprízy. (25.08.2019)