Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Josef Abrhám, Marián Labuda st., Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Jan Hartl, Jan Hrušínský, Jiří Adamíra, Josef Somr, Chantal Poullain, Alice Šnirychová (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Film Jiřího Menzela podle stejnojmenného románu Vladislava Vančury je úsměvným vyprávěním, které nás přenese do doby prvních let samostatné republiky. Novými majiteli šlechtických sídel se tehdy stávali zbohatlíci, kteří sice měli peníze, neměli však noblesu starých zámeckých pánů. Jednoho dne se u poválečného regenta Stoklasy na zámku Kratochvíle objeví domnělý ruský kníže Alexej Megalrogov. Galantním chováním okouzlí celou společnost a do přízemní reality přinese romantiku starých časů, která však má své dny už sečtené... Humorný a melancholický žánrový obrázek je – podobně jako svého času Rozmarné léto – hereckým koncertem hlavních představitelů – Josefa Abrháma, Mariána Labudy, Rudolfa Hrušínského a Jaromíra Hanzlíka, umocněný Menzelovým režijním mistrovstvím a poetickou kamerou Jaromíra Šofra. (Česká televize)
(více)Recenze (229)
Skvělá adaptace jedné z nejlepších knih české literatury. ()
Vrátila jsem se k tomuto snímku po dvaceti letech a dobře jsem udělala, teprve dnes večer jsem jej dokázala ocenit a naplno užít.. Naladěno jsem měla ihned, podmanivá atmosféra 1. republiky mě zcela okouzlila a Josef Abrhám je v roli „knížete“ k zulíbání i na pěst, má ohromné charisma a přesvědčivost.. Po pravdě všichni zúčastnění se mi líbili, Marián Labuda, Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, no a Jan Hartl, ten tu skvostně perlí.. U mě filmová spokojenost, jedná se o úsměvnou záležitost, krásně napsanou, výborně zahranou.. ()
Všechny tři hvězdy si zaslouží jednoznačně Josef Abrhám. Jakmile je na scéně je to ON kdo film zvedá. ()
Kdo mě zná (jakože vůbec nikdo), ví, že nemám ve zvyku klást si životní cíle: "Kde se vidíš za deset let, bobánku, čeho chceš dosáhnout?", už z pouhé vidiny, že by se mě na to mohl někdo neironicky zeptat (tj. nečekat, že v odpověď neplácnu totální bejkovinu), se mi otevírá kudla v kapse. I když! Musím přiznat, že ještě jako švarný junák jsem si myslel, že takový životní sen přeci jen mám, po vzoru Diogena ze Sinópé jsem chtěl bydlet v sudu... pak však přišla krize mladého středního věku (btw. stále trvající; to je však na jiné povídání), během které jsem si uvědomil, že by mně byla zima, načež bylo po snu, a to i bez insomnie. Proč vám to však říkám právě zde? Bo jsem si na základě zkouknutí Menzelova Konce starých časů vytyčil ŽIVOTNÍ CÍL. Bez obav, nemusíte se bát, že se chystám, skryt pod falešnou identitou aristokrata-vojenského vysloužilce, vyžrat Matěje Stropnického, mé úmysly jsou prozaičtější, ba ušlechtilejší. Budu se učit mluvit! Pardon, to samozřejmě není celé: budu se učit mluvit ve stylu postav Vančurových románů. Zřete: „Jezme a pijme. Dejte sem večeři! Tučný sýr, zvěřinu, ptáky, jehňata, vše, co se líhne živé, a vše, co se líhne z vejce. Dejte sem vše, co zraje jedlého, vše, co je oploutveno, a všechny druhy plžů, kteří se požívají ve vzdělaných zemích. Dejte to sem! Je večer, země se otočila a tu je obyčej jísti.“ Geniální, není-liž pravda? A že na konci snažení očividně čeká tučná hostina, taktéž není k zahození! 75% ()
Abrhám parádní a jeho herečtí kolegové za ním nijak nezaostávají. Tenhle film mi dokáže zvednout náladu. ()
Josef Abrhám byl jako kníže Alexej Nikolajevič Megalrogov vynikající. Tenhle novodobý Baron Prášil jim ale pěkně zatápěl. Abych byla upřimná, tak jsem jim to přála. Možná si to i svým chování zasloužili. Bez jeho příjezdu by se zřemě nudili. Název filmu je více než výstižný. ()
Menzel skutečně zachytil konec starých časů tak, jak si tu kouzelnou dobu představuji. Uvolněná atmosféra vyšší společenské vrstvy, mezi níž exceluje Josef Abrhám, je obohacena o květnatou češtinu, která (narozdíl od Rozmarného léta) není překážkou, ale ozdobou. 8/10 ()
Optimistický snímek, který svou pohodovou atmosférou a brilantním výkonem Josefa Abrháma člověka nahodí do pohody. Vítejte na koncertu Dona Quijota, Barona Prášila a Casanovy v podání skvělého Abrháma pod taktovkou Menzelovou. 95% ()
Z tohodle filmu mám trochu rozporuplný pocit. Chvílemi mě skoro nudil, ale je to Vančura s tím už to tak je a pak famózní výkon Abrháma zaslouží vysoké ocenění. ()
Krásně obsazený film plný hereckých es, kterým kraluje Josef Abrhám v roli knížete Megalrogova. Poetiku začátku první republiky režisér Menzel nádherně zachytil a natočil. Vančura a Hrabal mu zkrátka jdou nejlépe. ()
Krása ČEŠTINY vcelé její ryzosti a vančurovské poetice. ()
Skvělý herecký výkon Josefa Abrháma. Občas je film na můj vkus až moc uřvaný, ale jinak je to parádní kousek, který se panu Menzelovi opravdu podařil. ()
Přestože hlavní roli ztvárnil jeden z mých nejoblíbenějších českých herců, film pro mě nebyl žádným speciálním zážitkem. Kromě hereckých výkonů, několika vtipných hlášek a zvláštní snové atmosféry aristokratické první republiky působil Konec starých časů matným až mdlým dojmem. Postrádal jsem více vtipných scének, emoce nebo dramatické momenty zůstaly stranou úplně, na čtyři hvězdy mě film nepřesvědčil. ()
Budu asi trochu osobní, ale tenhle film mám moc rád, je to pro mě jeden z nejlepších českých filmů vůbec. Ať žije kníže Alexej a jemu podobný :-))! ()
Chápu, že košatý strom Vančurovy epiky, a lyriky zároveň - je potřeba pro film trochu ořezat. Nevhodné větve odstranit, aby vynikl - jak říkají zahrádkáři - habitus příslušného taxonu. Pokud se to nezdaří, pak strom nekvete a nerodí, nebo je z něj prostě zmetek. Nejhorší je ale, když se na něj začne něco roubovat: pak třeba z epického romantického rozjímání vznikne česká komedie sedmdesátých nebo osmdesátých let. A to by nebylo správné, protože Vančurovi není nic cizejšího než komedie; Vančura je decentní, uvážlivý a jeho humor je zakotven v českém jazyce a jeho mudrosloví: nezná pobíhání, zakopávání a padání, výskání, pískání a ječení, ani házení věcmi (jako v před-závěrečné scéně, kterou lze nazvat "Hry s nočníkem šálivé"). A tak kmen filmu tvoří pár Vančurových maxim (občas dobově modifikovaných), na jehož přistřižených větvích roste ovoce povadlé estetiky konce osmdesátých let. A výkvět českého herectví? Snad Hanzlík, Abrahám hraje někoho jiného než Vančurova knížete Alexeje; domnívám se, že na přečtení jeho knihy si nenašel čas (není to také jednoduché). Pozn. 1: Jako alternativu doporučuji knihu nebo četbu na pokračování z roku 2012 (čte Ladislav Mrkvička). Pozn. 2: Vančura by si nejspíš vybral jiného režiséra než toho, jehož "Staré časy" jsou již předzvěstí propadáku "Anglického krále". ()
Jednou mi to stačilo, průměr. ()
ocenenia : Montréal World Film Festival 1989 - Najlepšia réžia ()
"Sbohem, hlupci z rozumu, předstírající vášně starých časů." Sbohem, osazenstvo zámecké, teď do podzámčí kroky mé vedou. Jiskrné touhy zůstaly v prachovém peří. Nedbalý bonton ulpěl na prahu hostitelových dveří. Pověstný duch doby půvabem svým dál hýří. Putuji dál tímto rejem karnevalovým. Upsati se kratochvílím jiným. Shoďte své masky, lidé mocní, hosté bezmocně pošetilosti. ()
.....zrejme posledný dobrý film J.M. .......tak trocha symbolický názov.....ano koniec dobrých časov nielen pre filmových hrdinov,ale i pre režiséra.... ()
pro mě slabé i 2 hvězdičky. Nelíbila se mi filmařina ani zpracovaný příběh. Snad stylizace byla zajímavá, ale ta to nezachrání. ()
Reklama