Je třeba zabít Sekala

Tento film by se stejně tak, jako Je třeba zabít Sekala, mohl jmenovat Je třeba zabít Sekala spolu s jeho věrným druhem Záprtkem a bandou "připosraných" pantátů. Česká produkce se rozhodla dát si pauzu od rodinných komedií pro celou rodinu a přišla s vážným tématem pana Sekala, terorizujícího malou vesničku, kdy tu každý zdejší jinoch má své vlastní políčko a i přes válečnou vřavu někde za humny se tu má každý dobře. Tvůrci se rozhodli do hlavních rolí obsadit polské představitele (z důvodu minima zdejších dobrých herců a přílišné okoukanosti našich "hvězd"), kteří film táhnou vcelku slušně, jen jsem pro takového grázlíka, jakým byl Sekal, čekal výraznější personu. Nicméně herec kováře Jury Barana (jméno, které se hodí spíše pro ukrajinského zastánce domácího násilí než pro kováře s dobrým srdcem) hraje velmi sympaticky a ikdyž skončí v pekle (narážka na jeho často zmiňovaný luteranizmus), svou práci odvedl dobře. Dalším výrazným hereckým výkonem byl Jiří Bartoška v roli kněze a za zmínku stojí i Záprtek (tentokrát ne z rodu Lannisterů). Film ale selhává už v prvotní logice celé věci, kdy banda starších myslitelů přemýšlí, jak se zbavit jednoho (obyčejného!!) muže a neumí si s takovouto otázkou poradit i přesto, že jeden z nich má doma brokolici (psal jsem brokovnici, ale tohle je lepší...) a polovina z nich mladé urostlé syny. Omlouvat jejich nerozhodné počínaní nějakou morálkou je vzhledem ke konci velký nesmysl a právě proto tento film spadá spíše do lehkého nadprůměru. Někdo má pro české filmy slabost a jeho "vlastenectví" zapříčiní nějakou tu hvězdičku navíc. Já jedním z nich nejsem a proto musím hodnotit "pouze" takhle. 60% (28.04.2015)

Nejvtipnější je, že se vám chce dodat, však oni vám to ty komouši pak také spočítali. Ostatně Sekal by se určitě stal předsedou stranické buňky ve vsi a zakládajícím členem JZD. A to by teprve byla jízda... Ale blahořečme Michálka, že si to takhle nezjednodušil a děj postavil na nehmatatelném nebezpečí zvenku v podobě německé okupační moci za druhé světové války, která však v ději působí pouze jako vzdálený strašák, zatímco konkrétní zlo je spojené především s obyvateli vesnice - ať již v podobě obou parchantů, tak i statkářů. Není z toho veselo a Je třeba zabít Sekala je určitě jedním z nejsyrovějších filmů české kinematografie. Respekt všem polským hercům a z tuzemských hlavně Jiřímu Bartoškovi. (07.08.2016)

Strnulá, nepřesvědčivá nuda a šeď bez nápadu a překvapení, se dvěma vyčpělými neherci v hlavních rolích. Skupina dohadujících se dědků u stolu, dva nesympatičtí sedláci, co vypadají jako bráchové a uspávací omáčka okolo nich. Radši bych koukala z okna, než abych se na to podívala znovu. (07.05.2017)

Velmi unikatna, spotena atmosfera moravskej dediny z WW2. Nabozenske spory svedcia o tom, ze stredovek v nasich dedinach trval o nejakych 150 rokov dlhsie ako v civilizovanych kutoch Europy. (26.02.2023)

Nadhera. Tohle by zaslouzilo Oskara a ne Obecna skola. (16.10.2004)

Krásná vesnická drama s westernovým schématem a (zdálo se to jenom mně?) s paralelou na Kristovu oběť? Kontrast mezi idilickou vesničkou (krásně vybranou) uprostřed nádherného léta a temnou hrozbou, která se vznáší nad všemi. Zdá se, že jsou do té ošklivisti kolem Sekala namočeni všichni a jestli nejsou, musí zaujmout nějaký postoj. Nádherně zbabělí a pragmatičtí sedláci mi hodně připomínali (ale z jiného úhlu) Všechny dobré rodáky. Někdo se musí obětovat. Alegorická smrt u kapličky mě vyrazila dech, kruh se uzavírá. Příběh vůbec není veselý, ale je jako tesaný do kamene. Věřím mu, předkládá perfektně poskládané archetypy zla, dobra, zbabělosti, oběti, viny. (23.08.2006)

Najvernejší obraz našej povahy zobrazený na jednoduchom príbehu. Hudba, kamera a výprava z tohto filmu nemajú v domácej kinematografii konkurenciu. Zážitok do konca života. (09.04.2009)

Lakotice, dedina zahalená v strachu z budúcnosti si hľadá k vykúpeniu obetného baránka ... poeticky sa ním jednohlasne stáva Jura Baran , .... 85% (26.09.2010)

No, mě zas až tak užasný tenhle film nepřipadá. Proslulosti filmů NČV ze šedesátých let, dle mého názoru, nedosahuje. Navíc nijak netoužím, na rozdíl třeba Jasného Všech dobrých rodáků, vidět tenhle film víckrát. Ano v tom úhoru, který v současném českém filmu panuje již 20 let, je jednookým králem a poněkud vyčnívá. (14.10.2010)

Silný příběh, přesvědčivé herecké výkony všech zúčastněných (včetně pantátů), kamera i exteriéry, hudba... Film jsem viděl po novotě v roce 1999 a znovu až nyní v roce 2011. U hodně filmů je to tak, že časem ztratí ze svého kouzla a už se vám prostě nelíbí tolik, jako v mládí. Tento ale k nim rozhodně nepatří. Témata kolektivní viny, pomsty za ústrky, relativnosti dobroty a spravedlnosti i konfliktu náboženství jsou stále živá. I zpracování je nutné oceňovat i po čase (Bartoška, oba Poláci, Chramostová, Michálek...). Poprávu deset lvů za možná nejlepší polistopadový český film. (09.01.2011)

Grunt děla sedláka tím čím je a běda tomu, kdo se mu na jeho půdu pokusí sáhnout. (01.03.2011)

Český eastern par exellence. (07.03.2011)

Proste dobre natoceny. (27.03.2011)

Celé je to takové...podivné...depresivní, podle mě dost přeceněný film. (31.05.2011)

Krásná ukázka zkaženého, prohnilého charakteru. Udavač Sekal ničil životy všem lidem z vesnice. Bohužel jsme ale také viděli, že ani ti, kteří stojí na druhé straně barikády, nemusí být vždy dobří lidé. Výborný film. (06.02.2012)

Z české tvorby posledních dvaceti let nadprůměrná podívaná. V půlce filmu už jsem ale začal být alergický na slovo parchant. (13.02.2013)

Bezesporu jeden z nejhodnotnějších českých filmů (90. let). (26.11.2013)

Řeči o nejlepším posametovém filmu nejsou nijak nadnesené. Takoví Všichni dobří rodáci za války, ale řekl bych, že tohle dílo je ještě převyšuje a jeho jedinou slabinou je nadužívání slova parchant. Stísňující atmosféra plná napětí, při kterém se svírá žaludek, odpor k jednání postav (nejen té hlavní z titulku), tajemství držená za zavřenými dveřmi gruntů a hlavně pocit, že takhle to všechno mohlo být. A to vše se děje uprostřed nádherné malebné romantické letní venkovské krajiny z časů starých sedláků, kdy z obrazovky úplně cítíte slunce a slyšíte, jak o sebe třou v mírném vánku klasy obilí a cítíte čerstvě pokosenou trávu. Je to paradox, že právě tento film je z vizuálního hlediska asi tím nejkrásnější, co u nás bylo natočeno. To je ta síla kontrastů. A zapomenout nesmím na skvělé neokoukané polské herce (hrozím se toho, jak by to vypadalo se všemi Trojany, Holubovými, Polívky, Donutily a Macháčky). (03.05.2014)

Jen v rychlosti. Nejlepší český porevoluční film. Pět hvězd naprosto zaslouženě a i když Bartošku moc nemusím a jsem nevěřící, tak bych se k němu šel z fleku vyzpovídat. Pánové z Polska taktéž excelentní. A jak tvrdí další diskutující, je to nejlepší český film devadesátých let. (23.05.2014)

Tíživé dusno malé moravské vesnice jako kolbiště dvou mužů, kam válka doléhá jen v nezřetelných ozvěnách. Možná až příliš pozvolný rozjezd nebrání k opulentnímu finále. Přesvědčivě zahrané postavy ukazují hlubiny lidské zbabělosti, krutosti a lhostejnosti v tomto neobvyklém "esternu". (03.12.2015)