Dunkerk

Po Interstellar som sa stal definitívne Nolanovým fanúšikom, to bol skutočne prvotriedny film po všetkých stránkach, kedy konečne fungovali aj prvky, ktoré mu predtým moc nešli a keďže vojnový žáner patrí medzi moje obľúbené, neodradilo ma to a Dunkirk bol mojim veľmi očakávaným filmom a aj keď mu kvalitu uprieť nemôžem, predsa len som celkom sklamaný. V prvom rade musím určite pochváliť prvotriednu vizuálnu stránku a technické prevedenie, ktoré len ťažko hľadajú konkurenciu, plno skvelých netradičných záberov, pôsobí to úplne realisticky, takže to dokáže bez problémov vtiahnuť a čo je veľkým kladom v týchto veľkolepých, nielen vojnových filmoch, keď nielen každý výbuch, ale aj výstrel pôsobí skutočne nebezpečne, toto je už hlavne v dnešných časoch veľmi zriadkavé a pritom ani Dunkirk nepotreboval eRkový rating, aj keď s ním by to bol ešte intenzívnejší zážitok. A tiež musím pochváliť mimoriadnu dynamiku filmu, tu sa film už po prvej minúte rozbehne a prakticky až do konca nepoľaví, tu sa skutočne stále niečo deje. Ale inak mi to dejovo neprišlo zase tak moc zaujímavé, napätie síce funguje, aj táto operácia, ktorá bola založená viac na čakaní, než na skutočnom boji musela byť pre vojakov tiež mimoriadne psychicky náročná, čo sa tu aj podarilo a to napätie tu cítiť neustále, len tu film nemá vôbec čím prekvapiť, vojaci čelia náletom, občas sa potopí loď alebo zostrelí lietadlo a to je vlastne všetko. A ani ten nápad s trojicou línií rôznych časových dĺžok ma nakoniec ani zďaleka tak nepotešil, ako som čakal. Myslel som, že sa s tým Nolan pohrá, aby sa pritom muselo aj premýšľať, ale to vôbec netreba, film je stále prehľadný a navyše mu to podľa mňa skôr škodí, lebo takto sa niektoré sekvencie opakujú, len sú z iného pohľadu. A tak hlavným problémom filmu je, že aj keď si celkovo neustále drží svoju nadpriemernú úroveň, nenájde sa tu ani jediný moment, ktorý ma skutočne nadchol a emocionálne ma to opäť minulo. A Zimmer ma tiež tentokrát skôr sklamal, hudba a všetky zvuky síce pôsobia znepokojivo, ale to je tak všetko, inak si ma hudba nezískala. Po akčnej stránke som v rámci možností veľmi spokojný, akcia očakávane nie je moc rozmanitá, ale všetky tie letecké súboje sú veľmi dobre natočené a hlavne realistické a ako som spomínal, paľba a výbuchy pôsobia nadmieru efektne. S obsadením tiež nemám problém, najviac vyniká pilot Tom Hardy, ale skvelý je aj kapitán Kenneth Branagh, ale aj tí neznámi herci sú sympatickí a dobre zahraní, či už hlavný hrdina z línie na pláži alebo aj celé osadenstvo malej lode. Takže Nolan si svoju reputáciu nepokazil a aj Dunkirk natočil stále prvotriedne, bavilo ma to a kladov je tu nespočet, ale aj tak som čakal podstatne viac, z tohto sa teda pre mňa žánrová klasika nestane. 73% (01.08.2017)

Tik. Velkolepé válečné drama. Ťak. Intenzivní podívaná pro diváka sledujícího zoufalý boj o vlastní (občas i cizí) život. Tik. Technicky dokonalá práce, precizně natočená a sestříhaná dle nejvyšších požadavků pana režiséra. Ťak. Díky IMAX kamerám je nutné vidět tento film v IMAX kině, televize i vše ostatní bude poloviční zážitek. Tik. Struktura filmu a tři příběhové linie jsou na můj vkus až moc okatě v popředí. Ťak. Nejsem si jist, zda Nolan směřuje ke své vlastní exhibici nebo svým perfekcionismem se naopak snaží film vyladit do detailu. Tik. Díky svému stylu vyprávění a zprostředkování pocitů z pobytu v Dunkirku, jsou herci jen postavami (bohužel bez jakéhokoliv pozadí). Ťak. Emocionální dopad tam prostě není tak silný a chvílemi opakování scén zdržuje. Tik. Hudební složka, podkres, všechno perfektní. Ťak. Jsem velice zvědav, do jaké míry hype okolo filmu v budoucnu přejde ve skutečnou úctu i mimo IMAX kino. Tik. Za mě Nolan natočil opět do puntíku to, co chtěl, bohužel tentokrát pro mě nepřekonal sám sebe. Ťak. PS: všimněte si, kdy skončí tikání ve filmu PPS: kolik by jste řekli, že těch vojáků na pláži bylo, kdyby to ve filmu nezaznělo?;) (21.07.2017)

Studie bezvýchodnosti podle Nolana. Přelom května a června roku 1940 na francouzském pobřeží, lodě likvidované německými bombardéry, přitom ve strachu z ohrožené evakuace se ocitá zhruba 400 000 vojáků anglické a spojenecké armády v německém obklíčení. Pláž plná vojáků, civilní záchranná loď, podpora ze vzduchu. Sebejistý Nolan si vybírá tři dějství, mezi kterými poctivě pendluje, přitom se každé z nich odehrává v jiném časovém horizontu, aby to celé trochu vypravěčsky ozvláštnil. Gró hraje atmosféra, radikální změť zvuků, intenzita, bezprostřednost, nejistota, strach.. a pak i soudržnost jednotlivých položek, řemeslná jistota. Osobní příběhy chybí, což je ovšem potíž. Nepotřebuji romanci, ale úplně osekat jednotlivé protagonisty není úplně optimální cestou. Film dělají emoce, zajímavé vztahy a postavy. Tady to jednoduše chybí. A Nolanova honba za absolutní precizností prostě (stejně jako dřív) vede k neosobním scénám a absenci emocí. Co na tom, že to všechno vypadá dokonale přirozeně a nepočítačově a že se naprosto geniálně pracuje se zvukovou složkou? Ve výsledku výtečná rekonstrukce, já ovšem hledám tak trochu něco jiného. (05.08.2017)

Čas, čas, čas. Fascinace časem se přelévá i do Nolanova vyobrazení operace Dynamo. Ten tak trochu v Mannovském stylu natočil válečné inferno po svém a znovu originálním způsobem. Sladění linií země, moře, vzduch je kumšt, ale už jednou jsme to viděli. Strukturálně postupuje prakticky jako v Počátku. Vizuálně jde o pastvu pro oči. Hoytema sází na prostředí ve své přirozené kráse, ať jde o pláže Dunkerku nebo Severní moře. Zimmer tentokrát především doplňuje obraz. Strhne kde má, ale samostatně nebude fungovat tak dobře. Herecky není co vytknout. Minimum dialogů. Hardy je i na tak malém prostoru největší kápo. Dobré odpoledne... (20.07.2017)

Těšil jsem se na dobrý válečný film, dostal jsem něco ještě lepšího. Dunkerk je totiž především velmi mazaný válečný film, vyprávěný stylem, který z už tak napínavého příběhu dělá ještě napínavější a od začátku do konce velmi vypjatou podívanou. Je ambiciózní a působivý a přitom není tak zbytečně nafoukaný jako třeba Interstellar. Také střídmá stopáž mu sluší. Melancholická nálada ve stylu Tenké červené linie se tu mísí s vyzněním Příliš vzdáleného mostu, každá epizoda má svůj smysl a divák má radost, když se střípky toho malého velkého dramatu jeden po druhém postupně skládají k sobě. Po nějakém čase se mi opravdu líbila i takřka nepřetržitě hrající a velmi netradiční hudba Hanse Zimmera. (19.07.2017)