Lék pro Lorenza

Hodně jsem se bála, že to bude primitivní doják, ale jsem příjemně překvapena. Miller netlačil na pilu a snažil se v mezích možností na dané téma natočit co nejcivilnější snímek. Jen škoda, že v hlavní mužské roli nedostala bezchybná Suzan Sarandon někoho, kdo by alespoň částečně byl na její úrovni. Nolte je o několik tříd horší, než Sarandon, a když předstíral citové rozpoložení, nevěřila jsem mu ani ň. Kdyby Lorenzova taťku hrál někdo lepší, mohl být film perfektní. (03.12.2011)

Málo známé drama je poměrně příjemnou, i když náročnější podívanou. George Miller v ní znovu dokazuje, jak všestranným filmařem je a oproti dřívějším i pozdějším počinům tu nejde moc poznat. Od začátku nikam nespěchá a nastavuje až extrémně pomalé tempo, v němž je prostor pro každý detail a ne úplně jednoduché téma představuje dost podrobně. Zaměřuje se též na totální zoufalost obou rodičů, kteří záchraně dítěte obětují úplně všechno, která je naprosto hmatatelná. V neposlední řadě rozehrává i zajímavý a nerovný boj mezi laiky, kteří možná našli způsob jak z nemoci alespoň částečně ven a lékaři, kteří pochopitelně něco takového nehodlají připustit. Možná právě pro tuto preciznost a přílišnou snahu o co největší podrobnosti je film těžko stravitelný, protože se v něm není moc čeho chytit a ono pomalé tempo je někdy ubíjející. Hodně toho ale zachraňuje výtečné obsazení, jemuž dominují skvělí Susan Sarandon a Nick Nolte, pro kterého asi šlo o nejlepší roli kariéry, za zmínku stojí i malý Noah Banks, který je naprosto fenomenální. Stopáž je ale zbytečně přetažená a zejména ve druhé polovině už se snímek hodně táhne a některá témata zůstávají nedořečena a nedořešena. I když nejde o úplně jednoduchou podívanou, která vyžaduje diváckou soustředěnost a spolupráci, je škoda, že se o Lorenzo’s Oil moc neví a nepřipomíná se, protože velmi dobře zachycuje, že lidská vůle je někdy nezdolná, jen musí mít tu správnou motivaci. 70 % (02.10.2021)

"Lék pro Lorenza" jsem viděla v době, kdy pro mě jména jako Nick Nolte či Susan Sarandon neměla skoro žádný význam, jejich ksichty byly jen lehce povědomé a celou moji pozornost sežralo trpící dítě. A byl to právě tenhle film, u kterého jsem si uvědomila, v jak šťastné rodině žiju, když se nám tragédie vyhýbají (protože už tehdy ve mně bylo cynické já, co odmítalo úmrtí dědečků a babičků brát jako neštěstí, však si své užili). Také mi s naprostou jistotou docvaklo, že nám ta klidná rodinná spokojenost nevydrží navždy. Od toho večera jsem s obavami vyhlížela den, kdy se k nám štěstí otočí prdelí... a nemusela jsem čekat dlouho. Proto nemám ráda "Lék pro Lorenza": byl předzvěstí nejhorších okamžiků mého dosavadního života. Podruhé jsem se na hnusnou nemocí týraného kloučka odmítla dívat, přesto filmu naperu čtyři usmrkané hvězdičky za tu sugestivnost a krutě drtivý dopad, co na mě zanechal. 80% (02.01.2013)

Skutečný příběh boje o život svého dítěte a upřímně nevím, a nechci vědět, jak moc bych dokázal bojovat já sám tváří tvář tomuhle. To si tady nebudu lhát do kapsy. A tím nemyslím to studium podkladů a hledání cesty a terapie. "Krásný" tu byl ale střet "charity rezignovaných" a  skutečně bojujících rodičů. (14.03.2024)

Na začátku jsem si říkala o co tady jde? (nečetla jsem si do předu příběh filmu) Děj strašně rychle ubíhal a přišlo mi to zmatené, ale pak už se dostal film do "normálního" tempa a já jsem už jen lapala po dechu ať už při scénách s malým Lorenzem, nebo při vytrvalém boji rodičů za záchranu svého syna. Tyhle filmy většinou nemám ráda, spousta z nich je natočená uměle s prvotním záměrem vyvolat v divákovi lítost a tak ho udržet u obrazovky. Díky bohu že Susan Sarandon a Nick Nolte udrželi herecky vše v takové míře, že jste jim prostě museli fandit, aby to nevzdali. (18.07.2010)