Červená ještěrka

Tady se nám Vlasta (opět) projevila jako česká Zarah Leander. Taky se tu jmenuje uměleckým jménem Erna di Garmo. Jinak oceňuju různou kolekci marginálií, jako je zmínění Žebrácké opery Johna Gaye, ale jsem lehce roztrpčená z toho, jak rok 1948 zachycuje rok 1928 - však ono to vypadá ještě jako secese. "Pánové, vaše znalosti dramatického umění mě opravdu udivují. Poroučím se vám." (24.02.2009)

Nadmiru povedena komedie s JIndrichem Plachtou ne sice v uplne hlavni roli, ale presto se mu podarilo vetsinu ostatnich v pohode prehrat. (31.07.2002)

Na to, že se jedná o komedii natočenou těsně po únoru 1948, můžeme si být jisti, že zde nebude žádná zmínka o dělnících ani budovatelích komunismu. Autoři zasadili děj do roku 1928 a my si tak můžeme vychutnat poklidnou atmosféru městečka Pěnice, kterou až příliš rozvíří Červená ještěrka, a to hned několikrát. Velmi spolehlivě opět zahrál Jindřich Plachta, který dal vzpomenout svému Matulkovi z Cesta do hlubin študákovy duše, když si opět zahrál profesora přírodopisu. A rozhodně se vyplatí podívat se na krásnou Vlastu Fabiánovou. (10.05.2009)

JEŠTĚRKA představuje ve vývojové typologii československého filmu přechodný typ. Satirický námět s úspěchem zastřel vlastně tradiční mravoličný ráz filmu a la Slavínský a současně ho překonal výletem do skutečného umění (prostřihy do představení ŽEBRÁCKÉ OPERY). Neobvyklý byl i způsob, jakým se naložilo s hvězdou Plachtovy proslulosti; zde našel rovnocenné protihráče v tehdy mladých, ale již vyzrálých hercích nové generace, jak je ve svých úlohách již tenkrát ztělesnili Vlasta Fabiánová a elegán světové úrovně Václav Voska. Satirický záměr navíc nebyl jen předstírán a opravdu směřoval k pohledu za nadýchané kulisy první Československé republiky. Kultura drbu i planého veršotepectví se kvalitou svého zachycení blíží k nadprůměru a vyluzuje v divákovi upřímný, nezastíraný smích. JEŠTĚRKA je - a ve své době byla pochopitelně o to víc - pro naše předky jedním z posledních závanů svobody a hravé radosti před nástupem drsných padesátých let. Pro skutečné milovníky starých českých filmů je jedním z nejchutnějších a nejvábivějších soust. (29.10.2011)

Príbeh o strate profesora botaniky, ženskej hereckej hviezde prichádzajúcej hosťovať do mestského divadla a o pokrytecky chlípnej honorácii mesta. Pán profesor pri prechádzke prírodou zhliadne unikátny živočíšny druh, a vo vášnivom zaujatí si nevšimne skalný previs. Zraneného, otraseného a s miernou dezorientáciou sa ho ujímajú opodiaľ žijúci manželia. V meste samotnom sa zatiaľ rozšíri správa o jeho samovražde, údajne kvôli nešťastnej láske na staré kolená. Zaujímavo sa rozvíjajúci úvod ústi do pomerne topornej, nezaujímavej a po dlhšom odstupe ťažšie zapamätateľnej komédie, pranierujúcej najmä faloš bohatých mestských vrstiev. (28.10.2004)

Je velice poučné přečíst si Mařánkovu knihu Ještěrka v červeném bludišti (1928), kterou je tento film volně inspirován, a sledovat posun, ke kterému došlo (mimo jiné) v pojetí hlavní ženské postavy. V předloze to není žádná Eva aka Erna, nýbrž pouze Erna, jejíž lehké mravy oceníme v několika poměrně odvážných erotických pasážích (doplněných lascívními ilustracemi Adolfa Hoffmeistera). Eva Gazdová v podání Vlasty Fabianové je naproti tomu ve své době ojedinělým typem ctnostné hrdinky s tváří vampa, čímž se pro mě stává jednou z nejzajímavějších filmových postav naší kinematografie budovatelského období. (11.08.2012)

Ještěrka v červeném bludišti, původní kratochvilná humoreska z pera Jiřího Mařánka (1891 – 1959), vzniknuvší již na sklonku dvacátých let, stylem vyprávění odkazuje na minulost, na dobu, která vzývala jiné hodnoty i jiné hrdiny. A protože Mařánek v poválečném kvasu zastával vlivný post na nejvyšších místech, bylo nasnadě, že světlo světa brzy spatří právě jeho odlehčené dílko, v tomto případě scénář s názvem Červená ještěrka. Realizace pod vedením Františka Sádka, talentovaného režiséra, který se s neobyčejnou vervou pouštěl do nových filmařských projektů, neměla v zásadě čím zklamat – v rozverném, lehce pikantním příběhu o záletech ctihodných měšťanů se objevuje jak vůně prken a šminek, tak postava popleteného středoškolského profesora v podání Jindřicha Plachty, jehož záhadné zmizení vyvolá nebývalý rozruch. Po napjatě očekávané premiéře si ovšem kritika řádně přisadila a na nevinné filmové hříčce, vracející diváka do bezstarostných okamžiků první republiky, nenechala nit suchou. Sádek upadl v nemilost a do filmových ateliérů se vrátil až po velmi strastiplných událostech v druhé polovině šedesátých let. Osud bývá, žel, nevlídný. (05.10.2008)

Když ještě před únorem '48 začali tvůrci natáčet tenhle film, ve kterém se nejdřív zakazuje v divadlu hrát jistá komedie anglického autora a pak se povolí časem jen jako důsledek výhodného kompromisu při vydírání, patrně ani netušili, jakým cenzurním zásahům a zákazům budou muset někteří z nich čelit v nové době. Jaké symbolické... Vedle komedie Parohy (vzniklé o rok dříve ještě ve spolupráci s Alfrédem Radokem) se jedná o jediný samostatní celovečerní film režiséra Františka Sádka, který se už víckrát z politických důvodů k vlastní tvorbě nedostal. V obou filmech nám nabídl velice zdařilé "labutí písně" žánru lidové filmové veselohry, typického pro prvorepublikové období. Zápletka úředního prohlašení nezvěstného člověka za mrtvého se nám sice už v tvorbě prvních poválečných let opakuje minimálně potřetí (Řeka čaruje, Varúj!), nicméně opět s originálním vyústěním, tentokrát v podobě odlehčené komedie z prostředí školského a kulturního. Klasik Plachta nezklamal, ale hlavní filmové sólo zde odvádí půvabná Vlasta Fabiánová, která určitě mnohé okouzlila nejen jako ta Červená ještěrka, ale i jako Erna di Garmo. Za pozornost stojí i v jedné ze svých prvních rolích velice mladý Václav Voska. Koukněte se, zasmějete se a třeba i nostalgicky zavzpomínáte na něco ze (středo)školních let... 80% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (14.01.2018)

Sádkova komedie ještě stále čerpá z tradic prvorepublikového filmu, ale nejen díky modernímu herectví Fabiánové a Vosky zahajuje éru novou. Na jedné straně schematické maloměstské postavičky bezskrupulózních charakterů připomínající marionety spolehlivě sehrávající své tradiční úlohy, jimž kraluje vrcholně stylizovaná postava profesora přírodopisu, kolem níž se skoro celé vyprávění točí. Na druhé pak realisticky vystavěný svár konzervativního maloměstského publika a divadelní společnosti s vyššími uměleckými cíli než „bavit“ maloměšťáky operetkami. Dialogy výše jmenovaného páru současně vstřebávají soudobou americkou inspiraci: Sádek v nich nechal rozeznít charakteristické, a přitom čímsi výjimečné hlasy rozdílných prostředí a jen vyloženě komornímu rozsahu lze vyčítat, že se právě prostřednictvím tohoto stýkání a potýkání celý příběh nezproblematizoval a nenabyl ještě živější dynamiku, která by s sebou strhla i ty ostatní duté masky. (26.12.2023)

Prostě nádhera. Plachta je borec. (23.06.2013)

Příjemňoučká komedie jak ze třicátých let, u které se člověk celou dobu příjemně usmívá - na nějaké salvy smíchu ale může zapomenout. Jemný humor a krásná atmosféra jihočeského maloměsta příjemně sedly také hereckému obsazení, jemuž dominují překrásná a talentovaná Vlasta Fabianová a úžasně kultivovaný švihák Václav Voska. Jindřich Plachta nemá velký prostor (většinu doby je ztracen), ale i tak zanechá svůj otisk, a zbytek obsazení taktéž nezaostává. Vřele doporučuji! (03.01.2009)

Mýma očima úsměvná záležitost, když se čeří hladina pokrytecké morálky a maloměšťáckých klepů, dobře se bavím.. Příjezd herečky do městečka, zmizení pana profesora, zakázané divadelní představení - to vše jsem sledovala se zájmem.. Půvabná Vlasta Fabianová, sympatický Jindřich Plachta, charismatický Václav Voska, zábavný František Filipovský a v podstatě i všichni ostatní naplnili mou představu o trefném společenském rýpnutí.. Smutným dovětkem je osud Františka Sádka.. (04.05.2022)

Městská honorace v čele s panem velkostatkářem, panem hejtmanem a panem lékárníkem to slízli za svou chlípnost a pokrytectví. Stejně jako jejich paničky manželky. Pan profesor v honbě za červenou ještěrkou sklouzne ze skály a ve městě mu připravují pohřeb. Do města též přijíždí kočovné divadlo se slavnou herečkou, zdejší rodačkou v čele. Všechno se splete dohromady a nakonec i dobře dopadne. (27.05.2020)

Celkem vystizna satira na " dulezite " pany v jednom mestecku. Uz to sice trochu postrada tu noblesu predvalecne ery, ale porad hezky film, ktery tahne predevsim trio hercu. Charismaticky Voska, krasna Fabianova a jako vzdy vyborny Plachta ( trochu me zarazila jeho vizaz, nevim jak moc zapracovali maskeri, ale na 49 let moc nevypadal ). (11.03.2010)

Prostinkej kousek... (26.03.2015)

Velmi svěží komedie v duchu prvorepublikových filmů, u které je člověku tak nějak povšechně veselo na mysli i na duchu. Velmi mě pobavila ona trefná satira na maloměšťácké pokrytectví a pomlouvačství, užil jsem si herectví nejen Jindřicha Plachty, ale možná ještě víc Vlasty Fabiánové působící zde dojmem jakési femme fatale a byl jsem překvapen, že se do tohoto jinak lehčího žánru vešly i takové nebývalé prvky jako prostřihy do představení Žebrácké opery nebo animované záběry na pravěké ještěry. (04.05.2022)

Nic pro milovníky legrace, neboť film je humoruprostý, nic pro milovníky zvířat, protože chudák ještěrka strávila ve svém plechovém vězení bez much a vody skoro polovinu snímku, nic pro milovníky krásných mladých lidí, páč Fabiánové bylo už šestatřicet a Voska by svůj zlý kukuč lépe využil v roli padoucha nebo čerta... ale příběh mi připadal pěkně zahraný, byť jsem se znovu ujistil, že jsem kulturní barbar, protože se mi rozhodně víc líbilo představení o ještěrce než žebrácká opera. (11.04.2015)

Tento film se stal pro mě milým překvapením, zdejší hodnocení mě trochu od shlédnutí filmu odrazovalo, ale na to, že premiéra filmu byla v roce 1949 (kdy už do kin vcházely budovatelské agitky), si film udržel příjemnou atmosféru předválečných filmů, navíc k tomu mírnou dávku komediálnosti, nějaká ta romantika, především se zde však objevili výteční herci v čele s půvabnou Vlastou Fabiánovou (která zde působí dojmem femme fatale). (13.01.2013)

Pokus o cestu do hlubin študákovy duše 2 se jaksi nezdařil. (26.03.2012)

Vybornej Voska, hezka Vlasta. Film neni nutno videt, prislo mi to trosku jako mix napadu z jinych filmu smichany dohromady, navic s prilis kostrbatou zapletkou... 3- (27.02.2014)