Režie:
Christopher McQuarrieKamera:
Fraser TaggartHudba:
Lorne BalfeHrají:
Tom Cruise, Hayley Atwell, Simon Pegg, Ving Rhames, Rebecca Ferguson, Vanessa Kirby, Esai Morales, Pom Klementieff, Henry Czerny, Shea Whigham (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Ethan Hunt (Tom Cruise) se s týmem Impossible Mission Force tentokrát vydává po stopách děsivé zbraně, jež má potenciál zničit celé lidstvo, aby ji zajistil dřív, než se dostane do rukou nějakého šílence. Při svém zběsilém a nebezpečném pátrání se však musí neustále ohlížet přes rameno, protože z jeho dávné minulosti se vynořil až příliš živý přízrak. Gabriel (Esai Morales) znal Ethana v dobách, kdy ještě nebyl elitním agentem, a ví o každé jeho slabině. Ethan, pro kterého bylo vždy zdraví a bezpečí jeho blízkých a členů týmu víc než úspěšně splněná mise, možná bude tentokrát muset své priority přehodnotit. (Cinemart)
(více)Videa (14)
Recenze (608)
Co začne jako Hon na ponorku se v italských ulicích přepne do Malérů pana účetního a poté přijde Oko dravce, rámované prázdnými dialogy jak z druhého a třetího Matrixu, a podtržené vykradeným Zimmerovým batmanovským soundtrackem. A k tomu řada wtf momentů, ať už obecně zbytečných (infiltrace do velína, ze které Hunt nic nezíská a tudíž ji nemusel podnikat), nebo jen dramaturgicky mizerně vystavěných a tedy bez funkčního napětí (letiště, kde se nebojíme, protože logicky víme, že s Huntem uvnitř neexploduje, honička s Fiatem, kde nefunguje návaznost ani pocit rychlosti a v trailerech propagovaný seskok z motorky aneb největší oslí můstek filmové historie). Scéna ve vlaku už pak byla ryzí parodie. Atwell, ta jediná obhajuje existenci sedmičky. A minimálně zajímavé mi přijde, že už jde po Mumii o Cruiseův druhý film, který okatě vykrádá herní Uncharted. Každopádně dobře pro ty, co si Odplatu užili. Pro mě podivnou atmosférou, matným záporákem a nedotažeností scénáře na úrovni dvojky. 50% ()
Dokud bude existovat možnost shlédnout tyto mohykány velkofilmu na velkém plátně, budu tam. A možná to je právě jediný způsob, jak nenechat vymřít tento žánr. --- Christopher McQuarrie a Tom Cruise po loňském epickém letu Maverick porcují další plnokrevní filmovou jízdu, s naprosto revoluční kamerou Frasera Taggarta a kouletrhající hudbou Lorna Balfea. Obsazení ženských rol je neuvěřitelně silné, a Hayley Atwell místy válcuje i Cruise. Závěrečná sekvence mi vyrazila dech, a to já miluji: když mi umělecké dílo sáhne do biorytmu. Nejspíš to budu vidět znovu. --- IMAX Praha, 17.7.2023. ()
Obvykle píšem dlhšie recenzie, no tu ani nebude treba, pretože je to proste skvelé, brilantné. Príbeh nie je úplne strhujúci, ale to čo predvedú v akčných scénach Cruise, režisér McQuarrie alebo kameraman je oku lahodiaca záležitosť. Hayley Atwell ako nováčik skvelo zapadla, no na každom rohu je cítiť, že si to všetci zúčastnení a veľmi užívali (obzvlášť Cruise, ktorý si zabehol ďalší maratón). Teším sa na pokračovanie. Záverečné mega finále je proste bombastické, jeden s najlepších dielov. 95% - 5* ()
Všechno v čem má prsty Cruise baví a většina toho v čem má prsty McQuarrie nebavila. Minimálně takový je první dojem po shlédnutí MI7. V případě Toma je vidět extrémní nasazení, píle, snaha udělat pro diváka všechno jen aby se bavil. O kaskadérských kouscích, včetně dnes již legendárního skoku z útesu ani nemluvě. Ovšem obsahově to nebaví. Devadesátkový děj, dialogová vata a většina postav nedostatečně prokreslených a tedy emocionálně plochých a to včetně hlavního "megazáporáka" o kterém se dozvíme onen osudový moment historie přes pěti vteřinový flashback, který nám tvůrci pro jistotu v průběhu trvání filmu zopakují tak třikrát. Extrémně nabobtnalá stopáž je při feelingu filmu ala Tomorrow Never Dies těžko ospravedlnitelná. Fyzická akce sice nějaká je, ale Cruise se v tomhle těžko může rovnat s Craigem, nebo s řezníkem Hemsworthem. Na to nemá věk a hlavně fyzické parametry. Tolik diskutované vlakové finále je uspokojivé, ale určitě ne to nej, co kdy MI nabídla. Šestka, která je formální stylizací podobně střižená špiónská jízda je lepší. A ty hřmotné "darknightovské" syntezátory jako by vypadly z dílny Hanse Zimmera tomu pomáhají jen trochu a vykrádají hodně. ()
Mission: Impossible Odplata – První část ještě názorněji než předchozí epizody zpřítomňuje obavu související s budoucností lidstva a Hollywoodu. Film, jehož hlavním padouchem je mimořádně mocná umělá inteligence, vstoupil do kin v době dvojité stávky hollywoodských herců a scenáristů, kteří kromě důstojného ohodnocení žádali také záruku, že nebudou nahrazeni moderními technologiemi. Počítačem vytvářené iluze ve filmu ohrožují přístup k pravdě a relativizují etické kategorie dobra a zla. Ethan Hunt/Tom Cruise je pochopitelně jedinou pojistkou proti tomu, aby stroje ovládly svět, posledním článkem držícím pohromadě lidské společenství (v závěrečné akční scéně, kdy jej jeho parťačka využije jako žebřík, to platí doslova). Čeká jej konfrontace se zatím nejmocnějším nepřítelem, který shromažďuje naše nejskrytější tajemství, přetváří realitu a nachází se všude a nikde. Jinými slovy se bude muset utkat rovnou s (falešným) bohem... jehož zájmy reprezentuje zlosyn s biblickým jménem Gabriel a klíč k jeho ovládnutí má tvar kříže.___ Ačkoliv málokdo dnes v Hollywoodu dokáže tak účinně navodit závratný pocit z pohybu vpřed jako běžící Tom Cruise, Odplata je do značné míry filmem návratů. Ke starým tvářím a analogovým technologiím z dob studené války. Do protagonistovy minulosti i k vychýleným úhlům De Palmovy paranoidní jedničky. A ještě hloub do minulosti. K Frigovi na mašině, Hitchcockovým komediálně špionážním thrillerům nebo na ně navazujícím caper komediím ze sedmdesátých let typu Co dál, doktore? McQuarrie kombinuje stavební principy kinematografie atrakcí a klasického Hollywoodu, ale situace zintenzivňuje a dovádí do takové krajnosti, že se nad jejich nemožností občas rezignovaně uchechtnou i postavy. Vzniká pnutí mezi (neviditelným) klasickým a (sebereflexivním) postmoderním přístupem ke stylu a vyprávění, kdy film střídavě naplňuje a zrazuje naše očekávání, je chvíli hravě ironický, pak tragicko-romantický. Podobně jako se Hunt vzpírá algoritmu. A podobně jako si hrdinové vypomáhají maskami a pokročilými sledovacími technologiemi, které ale opakovaně selhávají. Nakonec se mohou spolehnout jen na lidská těla, důvtip a týmovou souhru. ___ Nedůvěru a podezřívavost postav vůči tomu, co vidí a slyší, vyjadřuje v dialogových scénách nakloněná kamera, zabírající zblízka a v decentrovaných kompozicích tváře herců. Někdy bez ustavujících záběrů, což spolu s překotným střihem (zahrnujícím i skoky přes osu) zesiluje pocit dezorientace, nemožnosti určit, co je pravda a kdo řídí hru. Jindy, obvykle při plánování dalšího postupu, kamera zas neklidně krouží kolem postav. I upovídané vysvětlující sekvence jsou díky tomu strhující a ve filmu prakticky není statický okamžik. K téměř kubistickému rozložení obrazu dochází zhruba v půlce vyprávění během setkání většiny klíčových aktérů na párty v benátském Dóžecím paláci. Dialog postav snažících se rozklíčovat motivace protihráčů je stříhán v rytmu diegetické hudby hrající v pozadí. Jejich slovní přestřelka, při které je každý pohyb kamery synchronizovaný se soundtrackem, připomíná scénický tanec. Také v jiných scénách, byť ne tak nápadně, jsou zprostředkovávané informace srovnatelně významné jako estetická potěcha ze souhry tvarů a linií. Například během honičky úzkými a temnými benátskými uličkami a kanály není pořadí záběrů dané jen kontinuitou probíhající akce, ale také rytmickým střídáním kontrastujících nebo doplňujících se úhlů a pohybů. ___ Epizodicky vystavěný film je tradičně tvořen několika masivními akčními sekvencemi, z nichž každá má vlastní cíl, překážky a vývojový vzorec. Zároveň jsou do sebe pevně zaklesnuté. Každá nás připravuje na to, co se bude dít dál (a co ne vždy probíhá podle předestřeného plánu), a uvádí do pohybu další pomyslné kolo bezchybně seštelovaného mechanismu. Doplňují se také vybrané lokace, poskytující postavám stále menší manévrovací prostor (od rozlehlého několikaúrovňového letiště po uzavřený vlak). Skoro každá sekvence pracuje s těsným deadlinem a nutností přesného načasování, a jak napříč sekvencí, tak v dílčích úsecích (v závěru římské sekvence např. nutnost uprchnout z auta dřív, než jej smete přijíždějící souprava metra). ___ Přestřelky a výbuchy zde narozdíl od těžkotonážních komiksových adaptací nebo vysokooktanové, díl od dílu pitomější série Rychle a zběsile nikdy nezastiňují lidský element. Naopak jsou dvojnásob napínavé díky chemii mezi uvěřitelnými postavami. Jejich charakterizace, probíhající bez pauz rovnou během akce nebo přípravy na další úkol, je navrch šikovně navázána na určité navracející se motivy a rekvizity (např. Huntův zapalovač, jehož putování mezi postavami odráží vývoj vztahu mezi Grace a protagonistou). Právě o tom je celá série. Cruise v ní neváhá s maniakálním odhodláním zas a znovu nasazovat život, aby nás přesvědčil, že sebeinteligentnější stroj nikdy nedokáže něco tak velkolepého jako člověk (resp. tým lidí). V nejnovějším filmu, který je vypravěčsky nejharmoničtější a stylisticky nejvíc experimentální, tak poprvé nečiní jen v podtextu, ale v prvním plánu. Čas na subtilnost už vypršel. 95% () (méně) (více)
Galerie (85)
Zajímavosti (34)
- Biely mejkap Pom Klementieff s čiernou slzou bol vlastný nápad herečky. (Arsenal83)
- Rebecca Ferguson odhalila, že jej postava Ilsa Faust má vo filme pásku cez oko nie preto, že vyzerá "cool", ale preto, že nevie žmurkať. (drake31)
- Když si Grace (Hayley Atwell) propůjčí přes masku identitu Bílé vdovy (Vanessa Kirby), její oči zůstanou hnědé (namísto modrých). Je zvláštní, že to nikdo, zejména její vlastní bratr, nepozná. (Guilemot)
Reklama