Richard III
Richard III.
Režie:
Laurence OlivierKamera:
Otto HellerHudba:
William WaltonHrají:
Laurence Olivier, Cedric Hardwicke, Ralph Richardson, John Gielgud, Mary Kerridge, Claire Bloom, Pamela Brown, Russell Thorndike, Laurence Naismith (více)Obsahy(1)
Příběh Anglie jako jiných zemí tvoří historie a legendy. Zbaveny svých legend by dějiny světa byly suchopárné jako slova bez poezie, květy bez vůně, mysl bez imaginace. Děj této legendy, jedné z nejslavnějších i nejhanebnějších zároveň, vížících se k anglické koruně, zavádí svého diváka do druhé poloviny 15. století. Do doby, které předcházela stoletá válka mezi dvěma nejmocnějšími feudálními rody, usilujícími o získání dědičného práva na anglický trůn. V bojích mezi přívrženci Lancasterů (kteří měli ve znaku červenou růži) a Yorků (bílá růže), se stará nejvyšší šlechta Anglie téměř zlikvidovala. Zvítězil Edward IV. (1461-83) z rodu Yorků. Opíral se v duchu raného kapitalismu o města a snažil se vybudovat moc po vzoru renesančních vládců. Po jeho smrti se však na scéně objevuje jeho bratr Richard, muž s duší znetvořenou stejně jako jeho tělo, který se neštítil k dosažení osobních cílů nejodpornějších zločinů... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
14. Zlatý Glóbus za rok 1956 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Velká Británie ()
Je fascinující sledovat Oliviera, jak divákovi s neskrývanou radostí odkrývá v monolozích záměry a výsledky svých intrik a lží, jak se hadím hlasem vemlouvá do přízně žen, dětí, bratrů, aby pak jako král sedící na trůnu uprostřed sálu pokračoval šeptem a ve skrytu v intrikách na místě, kde předchozí králové hrdě a silným hlasem pronášeli svá rozhodnutí. Ovšem ač je Richard hlavní postava, je tu velký prostor i pro ty ostatní, takže divák díky Olivierově režii přesně v každém okamžiku ví, kdo je s kým a proti komu, kdo je čí bratr, kdo patří ke královně... Snad je Olivier producent nedokázal sehnat více komparsu pro závěrečnou bitvu a herecky ho proškolit, takže těch pár postávajících statistů vypadá nedomrle, ale to je jen smítko na jinak skvělé filmové adaptaci. Zatímco v Romeovi a Julii stmelila dva rody tragická láska, Yorky a Lancastery musela spojit nenávist ke krvavému tyranovi. ()
Kto má rád divadlo, teatrálne výkony, mdlé interiérové kulisy a kvanta slov, nielen s inými, ale aj sám so sebou, a to aj do kamery, tomu sa tá divadelná hra bude asi páčiť. Pre mňa ale toto nie je film, ale divadlo na filmovom plátne. Záverečné scény v exteriéri nemôžu zachrániť celý film, ktorý je veľmi uťahaný, nesúrodý. Musím však priznať, že som sa tiež strácal v tých menách, tituloch, príbuzných a pod. Možno viac znalý histórie...ale nie, to spracovanie išlo mimo mňa. Hodnotenie: 40% ()
Výborná klasická verze klasiky, režijním pojetím i výpravou víc divadelní než filmová, ale s dynamickou kamerou a pár hezky rozehranými ryze filmovými postupy (stínohry, detaily na královskou korunu). Hudba na můj vkus i na svou dobu moc tlačí na pilu (až k legračnímu mikymauzování v umírací scéně). Hilského překlad úpravou pro titulky trochu ztratil švih. Myslel jsem si, že Olivier byl v té době už starší; jeho energie je opravdu strhující. Na druhou stranu ženské postavy jsou zahrané poněkud nevýrazně a taky pánové ve vedlejších rolích občas viditelně brzdí (jsou brzděni?), aby „nepřehráli principála“. Na divadle to musela být naprostá bomba. ()
Další prvotřídní adaptace jedné z vůbec nejlepších her Williama Shakespeara. Richard III. v podání geniálního Laurence Oliviera sice není ani z poloviny tak ďábelský, jako ten Cumberbatchův (tzn. tento je ďábelský tak na 500%), a to je v zásadě jediná věc, kterou bych této adaptaci řekněme "vytkl." Na tomhle prostě není špatně vůbec, ale vůbec nic. Některé kulisy sice můžou občas způsobit úsměv na tváři, ale to bohatě vynahrazuje výprava a zejména závěrečná bitva. Prostě dechberoucí záležitost a rozhodně jedna z nejlepších adaptací WS napříč žánry a filmovou historií. Polovinu práce odvedl on, polovinu Olivier, oba naprosto skvostně a precizně. A i všichni ostatní herci jsou dokonalí, samozřejmě. 100%. ()
Můj první film s Laurence Olivierem a ať už byl ve všem skvělý, dodnes pro mne zůstane ten zkroucený Richard, který je samozřejmě křivák a hajzl, ale takhle charismatický hajzl byl už snad jen Dr. Lecter. Klasika se vším všudy. ()
Díváme se raději a) na hrdinské dobráky, nebo b) na podlé křiváky? b) je správně, bohužel. proto je tento film lepší/sdělnější/zábavnější/hlubší/povedenější než Hamlet. Richard III. v Shakespearově/Olivierově podání je neodolatelný vrah a intrikán toužící po moci, ovšem ta touha je, a to je nejhorší, pochopitelná -- viz jeho komplex z deformovaného těla. Jak snadno se takovým lumpům odpouští! A jakou slabost pro ně mají ženy... Jenom to království za koně od něho nakonec nechtít... o to jde. Co si navařil, ať si i zblajzne. ... Olivier byl Shakespearem přímo prorostlý, jeho filmy jsou velmi divadelní, ale on byl velký shakespearovský herec a režisér, prostě divadelník, tak proč by nebyly? Mám ho rád v Maratónci, v Souboji titánů a vlastně i v Komikovi, jehož sdělení teprve začínám pomalu rozumět. ... Když jsem byl malý, říkali mi: Olivier je největší herec 20. století. ()
Shakespeare s veškerým patosem, který k němu patří. Nedivím se, že měli Monty Pythons na oddělení Richardů Třetích pořád plno... ()
Vážení přátelé... Dlouho jsem se těšil na tento kousek a jeho konečné shlédnutí bylo pro mě velkým zklamáním. Na Oliviera jsem se těšil...ale jaksi mi v této roli neseděl. Sledování této verze se pro mě po hodině stalo sledováním ušlechtilé nudy vlekoucí se tak nesnersitelně, že jsem odešel a vrátil se až na posledních 20 minut. A hodnocení změnit nemohu. Richarda znám velmi dobře. A patrně nejvíc se mi v této roli líbíl "jezdící" Honza Potměšil, kterého jsem si jako zlouna do té doby ani nedokázal představit. Z jeho patrně životního výkonu mě ale mrazilo v zádech a to mrazení tam zůstává už pár let... Sorry pane Laurenci, ale tohle se vám u mě nepodařilo... ()
Království za koně, nebo spíše za film. Prostě marná snaha, Shakespeare a já to nejde dohromady. Nepomůže ani tentokrát celkem dobrý příběh o hrbatém intrikánovi, který se chce dostat na trůn, ani to že příběh není úplně vycucaný z prstu. A ani ani to, že Laurence Olivier je v hlavní roli celkem dobrý. Prostě je to divadlo hrající si na film, kulisy jsou opravdu jen kulisy už na první pohled, v desítkách vedlejších postav jsem se ztrácel, sáhodlouhé dialogy a monology jsou nekonečné a celá ta kolosální nuda trvá dvě a třičtvrtě hodiny. Líbila se mi technicky povedená přehlídka duchů a také svedení ženy, která protagonistu nenávidí, to bych chtěl umět, jinak pro mě k neusledování. ()
Po delší době jsem se vydal do světa filmových adaptací Williama Shakespeara. Tentokrát padla volba na hodně chváleného Richarda III., kde byl vyzdvihován v hlavní roli Laurence Olivier. Všechnu chválu a ocenění si za svůj herecký výkon zaslouží. Jeho nahrbený Richard, který neustále intrikoval, byl přímo ďábelský. Když se rozhodl, že se na trůn dostane, tak se tam napříč nepřízni osudu dostane, i kdyby měl šplhat po mrtvolách a to někdy téměř doslova. Vývoj příběhu je zajímavé pozorovat, stejně jako podporovatele a odpůrce Richarda III., kteří navíc občas změní stranu. Další složky filmu se také povedly, zejména výprava byla velkolepá. Kdo má rád Shakespeara a jeho dlouhé monology, bude nadšený. Potud má chvála, je tu ovšem jedno velké ale. Shakespeara dovedu ocenit, nicméně někdy jsou jeho monology velmi velmi dlouhé a vyjádření jedné myšlenky občas zabere i čtvrt hodiny. :-) Když si Richard III. poprvé stěžoval na zlovůli přírody, že jej obdařila hrbem, tak jsem u toho usnul… poprvé. Jeho následné intrikaření mě pak zlomilo podruhé, potřetí, počtvrté, … nebudu to protahovat, trvalo mi to týden, než jsem film viděl do konce. Vždy mi ale stálo za to, se k tomu vrátit a film dokoukat. Nicméně s klidným svědomím víc jak tři hvězdy dát nemůžu. Z podobně laděných snímků mě bavily více (a neusínal jsem u nich) Lev v zimě (1968) a Becket (1964). ()
Olivier je bůh. ()
Narodili sme sa, aby sme si ( sebe ) vedeli vládnuť ( ovládať sa ). Keď že sme zbabelí, volíme si kráľov, prezidentov, premiérov . . .Už Šalamún povedal, že človek nad človekom vládne na jeho škodu. Richard III nie je výnimkou krutovlády. Takí boli pred ním, aj po ňom a ešte budú. No je to iba naša chyba. Pokiaľ sa nenaučíme žiť bez " vodcov ", budú nám vládnuť aj takíto. Čo sa týka spracovania, úloha Richarda je pre mňa jedenou z najpresvedčivejšie zahratých postáv vôbec. A ako by som formuloval vládu človeka nad človekom? Citáciou s príbehu :" PREKLIATE ČASY ROZBROJOV A SVÁROV...KRV PROTI KRVI, BRAT PROTI BRATOVI. BOŽE DAJ NECH UMRIEM, NECHCEM UŽ VIDIEŤ ČO SA TU ROBÍ ". ()
Taková nádherná stínohra jednoho z nejlepších Shakespearovců na filmového plátně. Jeho úlisně mazaný a vychytralý Richard neznající své meze, si klestí cestu na královský trůn svým lstivým způsobem. Celou situaci zamotává do takového pomyslného kokonu, ve kterém se nakonec on sám, v pevném sevření, zadusí - samozřejmě za pomoci přisluhovačů, jež prokoukli Richardovy zvrácené úmysly. Olivier byl vždy schopen excelovat v jakékoli roli, tudíž ani jeho Richard III. není výjimkou. ()
Asi si to zaslouží hodnocení, co to tady má, ale já u těchto filmů usínám. Podle mě by nemělo trvat říct, že chci sejmout svý bratry a stát se králem 20 minut, ale 20 vteřin. Prostě divadlo. ()
Divadelní kulisy pranic nevadí. Jediný nápad, využívající možnosti filmu také nevadí. Divadelní statičnost v rozestavení postav už vůbec nevadí. Nakonec ani Shakespearova předloha není z nejlepších jeho kusů. Fascinující jsou herecké výkony, a to nejen sira Laurence. Lehkost a uvěřitelnost občas velmi šroubovaných vět je skoro dokonalá. A tomu právě dává vyniknout výrazně divadelní pojetí, kde kamera, většinou ve velkých celcích jen pozoruje herce. ()
Z hľadiska realizmu a historickosti je film problematický, čo je zrejme záležitosť divadelnej štylizácie, ale len sčasti. V rámci štylizácie pochopím, že Richard a Buckingham a potom Tyrrell vedú reči o vraždení v prítomnosti celej suity a elity monarchie, ale nie už to, prečo sa vo filme prakticky všetky postavy okrem titulnej správajú naivne, neracionálne, občas celkom ako hoviadka vedené na porážku. Na druhej strane, je to práve oná divadelná štylizácia, ktorá robi film skvelým. Ale tento prvý faktor by nestačil. Ešte dôležitejší je Olivier ako Richard. Niekedy teatrálne, niekedy dôverne, inokedy spontánne na kameru ("k obecenstvu") hovoriaci Richard. Priznám sa ale, že mi viac sedí Richard, presvedčene vyrážajúci emotívne "Can I do this and cannot get the crown?" než Richard-kráľ, zaliaty potom pri nočných morách a spejúci k pádu. Ale k správnej dráme patria zásadé zlomy, iste. - Celkovo ide o film jedného muža. Bez neho by to nebolo ani zďaleka tak dobrá snímka, on preráža pachuť z mizerných kulís a gýčovito farebných, hoci inak pôsobivých kostýmov. On svojím démonickým vystupovaním, ba i podobou s dobovým (?) portrétom posledného Yorka/Plantageneta na tróne zabezpečuje, že filmu veríme. On vystupuje vo všetkých mrazivých, dych vyrážajúcich momentoch (vrcholom je pre mňa žoviálne spustenie sa po lane z terasy, nasledované nekompromisným uzemnením rovnako dobre naladeného konšpirátora, chcejúceho osláviť úspešné závršenie intríg, ponúknutím, ba vnútením už-už kráľovskej ruky k bozku). - Jediná postava, ktorá Richardovi ako tak úspešne v emotívnosti a presvedčivosti konkuruje, bohužiaľ len chvíľu, je lady Anne. Zaujímalo by ma, či si Olivier a Claire Bloom na Richarda a Anne spomenuli, keď o 25 rokov neskôr hrali párik trochu iného razenia, rozšafného Dia a znechutenú Héru. :) Za pozornosť ešte rozhodne stojí scéna okolo presvedčenia Edwarda V. a vojvodu z Yorku, aby sa "dočasne" ubytovali v Toweri. Pri kritériach, ktoré vyplývajú zo zmienenej divadelnej štylizácie, to chlapci zahrali dobre. ()
Zůstávám v němém úžasu.... ()
Natočené špeciálne pre deti základných a stredných škôl. Boooooring. ()
A kruciš. Co tak k již přítomným komentářům dodat? Nelze skoro nic, protože všichni máte veskrze pravdu a kompilací přítomných kladů a záporů by vzniklo jedno velké pěkné hodnocení. Za sebe tedy jen krátce. Neviděl jsem ani jedno zpracování Shakespearovské klasiky, které by mohlo kvality tohoto kousku byť i jen ohrozit. A vzhledem k tomu, že 23:50 je ještě vcelku schůdný čas uvedení filmu v televizi (v kontextu s tím, že čím kvalitnější věc je, tím později ji ČT nasadí, pročež estrády s vyhlašováním fotbalistů a hokejistů by měly běžet v devět ráno) si nenechám ani tentokrát ujít ani minutu. 95%. ()