Oko

Ak meriame žáner horor mierou pociťovaného strachu tak potom je toto ten najlepší horor aký som kedy videl. Ak ho mám porovnať so 6 zmyslom ,je lepší lebo sa nehrá na "prekvapivú" pointu a ak ho mám porovnávať s Kruhom tak miera strachu pri Kruhu nedosiahla ani polovicu toho, čo dosiahla pri Oku. Nelogičnosti ma pri tých zimomriavkach vôbec nenapadali a za všetko hovorí to, že sme jednu kamarátku museli po zhliadnutí odprevádzať do jej izby a zapínať jej svetlo .......... (09.08.2004)

Vo svojej scenáristickej podobe nevýnimočný film. Má však atmosféru, hororovú poetickosť, dobré stupňovanie napätia. Je to hlavne o citlivom šikmookom prístupe (zabite ma, ale preto sa mi páčil aj americký KRUH 2). Kvalitný duchársky film, ktorý sa do vás zahryzne hneď na začiatku, ale pri tom vôbec netlačí na pílu... (03.02.2009)

No čekal jsem od Japonců trochu silnější tah na branku. Více lekaček, mrazivější hudbu, možná i více krve. Vybízí se samozřejmě porovnání se šestým smyslem, ale podstata je odlišná a hlavně šestý smysl je o nějakou tu třídu výš. Dlouho to vypadalo, že se rozhodnu dát 3 hvězdičky, ale pak přišel závěr a ten na mě zapůsobil tak, jako by do mě žďuchnul a pravil: "Nedělej Zagorku a hvězdičku přidej" :-))) Tak tedy hvězdičku přidávám a závěrem konstatuji, že jsem sice čekal víc, ale nakonec jsem docela spokojený. 70% (19.06.2010)

První co mě po zhlédnutí této duchařiny šokovalo, byl absence hloupých lekaček... Vážně. Ani jedna jediná. Čekal jsem, že párkrát šokovaně nadskočím, jak tomu u filmů s duchy většinou bývá, ale nestalo se tak. Jenže to je asi tak jediná věc, která je na tomto snímku překvapivá. Po vcelku slušném začátku ("Je mi zima...") totiž přichází unylá střední fáze, u které si již brzy uvědomíte, že slouží pouze ke spojení první a poslední části, jiný smysl prostě nemá. Znovu se tedy ptám, jaký je sakra důvod natočit snímek, který je založen jen na nápadu a pointě (potažmo závěrečné 'šokující' scéně), když tvůrci nemají to hlavní, řádný příběh? Zbytečně natahová nitka se totiž přetrhává velmi brzy a tvůrci se pak mohou snažit jak chtějí, ale znovu nadhodit tu správnou atmosféru se jim vůbec nedaří.Tenhle střed je možná logickým vyústěním předchozího děje, což ovšem nic nemění na faktu, že jeho vyhozením bychom snímku pouze přispěli a pokud mi tu někdo chce vykládat pohádku o věrohodnosti, tak nechť si prosím uvědomí, že tohle je film, nikoli realita a vzhledem k žánrovému zařazení je mnohem účinější jet na efekt, než si hrát na psychologa. Tím ještě větším zklamáním je pak vzásadě vyřešení případu, které se ukazuje hloupější než se mohlo vůbec někomu zdát. To pardon, ale mám pocit, že si tu z nás někdo dělá pěknou legraci, co to mělo být? Závěrečná šaškárna v koloně je pak k pointě a prvnímu ukonečení děje úchvatným protipólem. Zahazuje veškerou logiku a samoúčelně se pokouší navnadit diváka právě na efektivní podívanou, ale opět velmi hloupou, alespoň se na to dobře dívá. Celkově jsem měl z těch dvou závěrů spíše pocit, že se jedná o závěr pro evropské, potažmo asijské diváky a ten druhý spíše pro americké publikum, na které podobná scéna určitě zapůsobí. Jenže bratrům se asi nakonec obě zdáli nadmíru povedené a tak ve filmu nechali konce oba. Fajn, ale že by bylo o co stát? To opravdu ne. (20.12.2007)

Motivická zacyklenosť vychádzajúca zo siahodlhých mytologických koreňov. Jian gui nie je vlastne horor, to je len z polovice. Z tej druhej je tradicionalisticky konštruovanou komornou tragédiou dvoch žien, spojených náhodou naprieč časom a priestorom, ktoré čelia nezvratnosti osudu. Je psychologickou drámou o ťažkom návrate do normálneho života (z temnoty do svetla, ale ako sa hovorí, pod lampou býva najväčšia tma) i spoločenskou alegóriou reprezentujúcou pestrú paletu nepovšimnutých životov, ktoré skončia v zabudnutí a blúdia ako duchovia. Alebo vyčkávajú v aute netušiac, že prišiel ich koniec. Jian gui tiež, i keď nemá hlbšiu myšlienku, ktorá ide za hranicu toho, čo z filmu hneď pochopíme, pracuje vo viacerých plánoch. To môžeme postrehnúť napríklad aj v súvislosti s hrdinkiným liečiacim sa handicapom a s tým súvisiacimi desivými víziami - mimo paralely s vycibrenou audiovizuálnou stránkou, ktorá ponúka hneď niekoľko priam geniálnych scén (pasáž s horu na husle) je to práve zjavovanie duchov. Duchovia sa zjavujú len hrdinke, ak sa pozerá na miesto, kde práve sú. Zároveň ich však vidí len bezprostredne svojimi očami. Lenže vo filme sú dve scény, v ktorých sa duch nachádza kdesi v pozadí, napr. na konci chodby pred bytom, a hrdinka ho vôbec nevidí - my však na chvíľu áno. Dá sa to vysvetliť niekoľkými spôsobmi. Buď vidíme odraz v zrkadle, a tak môže ducha v skutočnosti vidieť aj hrdinka bez toho, že sa k nemu otočí. To by sedelo aj v súvislosti s neúmerne predĺženou chodbou oproti realite. Alebo, naopak, hrdinka ducha nevidí a natíska sa otázka: implantovali bratia Pangovci ono "oko" aj nám? Tretia možnosť je, že sa prosto jedná o chybu, ktorú si nikto nevšimol - ale to je vysoko nepravdepodobné. Záverom jedna otázka na hodnotiacich - prečo všetci píšete, že je to horor thajský, prípadne japonský, keď je už od pohľadu jasné, že je čínsky, resp. hongkongský? No, neriešim, ale je to vcelku vtipné. Hlavne keď sa tak hlúpo pomýlia inak tak inteligentní užívatelia. Ale to už som mimo tému. 80% (23.10.2014)