Letec

Na Scorseseho relativně konvenční biják, a každopádně jeden z méně osobních, ale pořád královský nadprůměr. Dlouho jsem bojoval s určitou dějovou i formální netečností téhle epiky, ale byl to (překvapivě) hlavně DiCaprio, kdo ji udržel pohromadě. Jakkoli mi v roli po fyzické stránce moc neseděl (furt je to takový úzkoramenný kluk). (05.01.2005)

Letec v žádném případě není špatný, ale po dvou projekcích během jednoho roku si ani o patnáct let později nedokážu představit, že bych si to celé zkusil dát vůbec kdy znovu. DiCaprio sice válí, ale Scorsese překvapivě nedokáže udržet dobře rozjeté tempo, ztrácí se v Hughesových psychózách a do kytek jdoucí příběh napraví až v napínavém soudním finiši. (15.09.2005)

Teda... Howard Hughes byla bezesporu jedna z nejvýraznějších osobností aviatiky vůbec, kde bychom dnes bez něj byli ? A stejně významný byl i v oblasti filmové tvorby. Tento film osobně chápu jako poctu tomuto géniovi, kterého (ostatně tak, jako většinu géniů) jeho současníci ne vždy dokázali plně pochopit. Psychologické prokreslení je brilantní, chvilku na plátně vidíte snílka a vizionáře, v zápětí nemocného cvoka a hned nato playboye, za kterým se otočí každá sukně a kterou on také nenechá na pokoji. Tohohle Howarda jsem se nezřídka bála, jindy mě fascinoval a často jsem nemohla pochopit, jak může pod tím vším tlakem a publicitou žít. Možná to bylo také jednou z příčin jeho pozdějšího pádu společně s obsedantně-kompulzivní chorobou, kterou trpěl. Ještě jednu poznámku na závěr : jestli ještě stále na světě existuje pochybovač o hereckém nadání Leonarda DiCapria, měl by vidět Letce a žasnout. Tady se opět zahraniční novináři se Zlatým Glóbem trefili do černého. Pozadu nezůstává ani režie či hudba Howarda Shorea, mimochodem už se těším na Soundtrack. (10.02.2005)

Když snít svůj americký sen, tak jedině v oblacích.. Řemeslně letmý dotek filmařského nebe na křídlech okázalé výpravy, obsahově však jen uměle působící nuda - co naplat, že by se životní příběh Howarda Robarda Hughese těžko vměstnal i do desetkrát delší stopáže. A božský babyface Leo? Výstředního muže spousta profesí jsem mu začal věřit, až si nalepil jizvu zakrývající knír a když se tak člověk zpětně zamyslí nad jeho posledními deseti filmy o hodnocení v červené barvě, režisérských kapacitách a délce zásadně nad dvě hodiny, uvědomí si, že jeho výrazové prostředky se hodně opakují a ten "mám rudé oči a léky na sennou rýmu jsem si zapomněl doma" by měl už rovnou vyřadit z repertoáru. Mimochodem, vsadím se, že kdyby při rekordním letu kolem světa pouštěli Aviatora v nepřetržité smyčce místním pětihvězdičkářům, všichni už vystoupí v Paříži během prvního mezipřistání.. (04.06.2012)

9 / 10 Scorsese prechádza režisérskou pubertou a je to vidieť. Letec je oveľa megalomanskejší ako taký Taxikár alebo Zúriaci býk, to je jasné už na prvý pohľad, no je potešujúce, že to čo robí jeho filmy svetovou klasikou, ten základný motív, ktorý sa ťahá celou jeho kariérou ako zlatá niť, zostáva stále rovnaký - hrdinovia jeho filmov sú vždy budovatelia, vodcovia klanov či kmeňov a hlavy rodín, na ktorých pleciach leží obrovská zodpovednosť za prežitie svojho okolia a jeho blahobyt, či už ide o samotného Krista (Posledné pokušenie Krista), otca snažiaceho sa uchrániť svoju rodinu pred pomstychtivým fanatikom (Mys Hrôzy), alebo o vietnamského veterána, samozvaného vykonávateľa apokalyptickej očisty (Taxikár). Toto všetko platí v plnej miere i o Letcovi - Howard Hughes ako majiteľ firmy zamestnávajúcej tisícky ľudí určite nemal pri opätovnom natáčaní Pekelných anjelov pokojný spánok... No ale späť k filmu - čo sa týka hereckých výkonov, tie boli skutočne per excelancé, od DiCapria cez Blanchetovú a Aldu až po Baldwina ba dokonca i Holma, každý z nich išiel na plný plyn a vdýchol svojej postave život tak ako sa na takýto film patrí. Po stránke režisérskej je film rovnako dokonalý, Scorsese je jednoducho Scorsese, jeho štýl sa od filmu k filmu mení a práve na Letca pripadlo jedno z jeho najlepších období. Fakt, že opäť nezískal Oscara je námet na film sám o sebe (tým nechcem spochybňovať Eastwoodovo režisérske umenie, to ani v najmenšom). Také chuťovky ako hudba Howarda Shora či strihová skladba filmu (hlavne tá havária, mňam!) sú už len čerešničkou na torte - päť *, síce nie stopercentných, ale stále ešte päť. (19.03.2005)