Balada o Cable Hogueovi

Víc romantika než western, ale dalo se. (20.06.2018)

Celkom originálny western s prvkami komédie ,so sympatickým J.Robardsom v hlavnej úlohe.Dobrý a zaujímavý príbeh miestami Packinpah dosť rušil zrýchlenými zábermi so zámerom pobaviť,čo u mňa nefungovalo a časté prestrihávanie do hlbokého výstrihu po čase tiež išlo na nervy.Nebyť týchto pár "humorných " scén dal by som čisté štyri,ale takto len okresané štyri.70%. (08.03.2010)

Je jen málo filmů, které jsou zároveň tak příjemné, s lehkým nádechem melancholična, ale na druhou stranu mají hlavní postavu tak nepříjemnou a asimpatickou, blbou a i přes relativně nízký věk s propukající senilitidou, kterou se marně snaží zamaskovat nadhledem, jenže to nefunguje. Vážně si nepamatuji, kdy se mi takhle moc hlavní protagonista nelíbil, snad jen při koulení v Columbine. Přitom většina vedlejších postav je zábavná a mnohem raděj bych viděl víc času s nimi, než Cable Hugem (erotomaniakální kněz, sličná štětka) a jelikož ani délka není příliš milosrdná, zůstává průměr, leč sympatický. (11.12.2015)

Kouzlo z úvodu filmu postupně vyšumí. Otravná je postava úchylného kazatele. Peckinpah se tentokráte notně drží při zdi a kdo si dělal zálusk na Divokou bandu či alespoň krvavé zúčtování má zkrátka smůlu. Tohle je úplně jiný žánr občas romantika, občas komedie a westernově se to tváří jen občas. 55% (04.05.2021)

Western s pěknými písničkami, ale poněkud netradiční, přesto si zaslouží ****, jen škoda smutného konce... (18.12.2006)

Skvěle zahraná ústřední role člověka, jenž se rozhodl poctivě žít a na malém území, které legálně odkoupil, začal prodávat pocestným a dostavníkům svou vodu... (25.12.2006)

Pravé, nepřikrašlovaně romantizující, peckinpahovské poetično divokého západu. Pouštní balada o životadárném pramenu, spříznění okoralých duší a motýlích ránech; s neopakovatelně poutavou folkovou atmosférou... (11.03.2006)

Hezký film z konce období tzv. divokého západu, jímž si prošly nejen USA, sle třeba také Austrálie atd.. Čas odpočíváren, přepřahacích stanic apod. pomalu končil. Dálkovou dopravu přes širé pláně začal postupně vytlačovat vlak a na přelomu století i první kouřící, hlučící a smrdící automobily na které muži pamatující zlatou éru nahlíželi jako na cosi, co na západ nepatří. Více se ale mýlit nemohli, protože tam postupně nepatřili spíše oni se svými colty a mustangy. A o tom je i náš příběh. Už z výše psaného je asi zřejmé, že toto není úplně klasický western. I sama zápletka zprvu westernová se posléze zvrtne spíše v romanci, což krapet začalo nudit. Dost mi vadily zrychlené záběry u ,,komických'' scén, působilo to rušivě a nikoliv vtipně. Zpracování bylo ale parádní i herecké výkony a tak nakonec dávám za 4 chřestýše. * * * * (08.05.2017)

Jasonu Robardsovi role tehlech kovbojskejch zaspinenejch fesaku, vohrome slusej. Snad nejvtipnejsi western ktery jsem videl. (27.02.2007)

Sam Peckinpah ani nie tak komediálny, ako skôr nostalgický. A omnoho menej násilný, ako sme u neho zvyknutí. Vlastne si tentokrát vystačil úplne bez násilia a je to príjemná zmena. Zmena divokého západu, respektíve jeho transformácia z dostavníkov cez železnicu až po automobilizmus. Ale odlišne, ako v Divokej parte. Na divokom západe neboli dobrí ľudia ("žiadnych som si v meste nevšimol"), tých zlých sa našlo požehnane, ale väčšina bola asi ako Cable Hogue, ani dobrý, ani zlý, skôr nenápadný, smrdiaci a zarastený. A navyše veľký sympaťák. V rámci Peckinpahovej filmografie trochu podobné Patovi a Kidovi, ale tí sú tiež skôr bližší jeho legendárnym krvákom. Pri sledovaní filmu som si spomenul, že som ho už kedysi veľmi dávno videl v televízii. (01.03.2014)

Viděl jsem pouze asi polovinu filmu, ale ta byla tak úžasná, že nemůžu jinak. Na toho Peckinpaha si budu muset dát pozor... (01.08.2006)

Je to zvláštní varianta westernu – komediální balada o unikavosti lásky. Jason Robards i David Warner jsou výborní, Stella Stevens velmi krásná, až mne překvapilo, že už to ve filmu k ničemu lepšímu nedotáhla. Rozhodně velmi odlišný western než legendární Divoká banda. Už proto ho stojí za to vidět, možná pak začneme o Peckinpahovi uvažovat trochu jinak. (07.05.2017)

No ten Peckinpah se snad zbláznil :-) Natočit takhle ulítlej western.... Pocity se střídají - tohle myslí vážně, tohle je legrace, a pořád dokola. Líbila se mi hodně experimentální kamera, ještě víc experimentální střih a konečně i použití triků, ve westernovém žánru nepříliš to častý jev.____ Vskutku originální způsob mytí nádobí, vymyslel pan Hogue.___A reverend Joshua byl prasák k pohledání :-))___ Did it ever occur to you, Cable... ...how wise and bountiful God was... ...to put breasts on a woman? (25.09.2008)

Peckinpah točil buď pomalé, poetické westerny, nebo krváky, ve kterých nikdo nepřežije. Toto je první příklad. (30.06.2014)

Balada o Cable Hogueovi ma mimochodom v mnohých veciach naprosto zázračným spôsobom prekvapila, a to už len z toho prostého hľadiska, že sa režisér tentoraz vyhýba priamemu zobrazovaniu explicitného násilia, čo by v predchádzajúcej Divokej bande, absolútne nepripadalo do úvahy, pričom toto veľké nadšenie vari dlho nepotrvá, keďže hneď v tom nasledujúcom počine sa opäť vráti do starých koľají, a tak si môžem aspoň teraz naplno vychutnávať tento, vskutku, celkom ojedinelý zjav, ktorý mi i napriek tejto absencii, pomerne veľmi často vytieral zrak. Treba tiež podotknúť i to, že to „násilie”, prezentované, či už predtým, alebo potom, je zakaždým opodstatnené, čiže tým pádom nie je samoúčelné. Radšej prejdem k tomu, čo ma aktuálne oslovilo. V prvom rade to je obsadenie. Film sa totižto nazýva podľa protagonistu, ktorého stelesnil charizmatický americký herec Jason Robards, áno, jednoznačne na jeho pleciach spočíva celá ťarcha tohto filmu, o tom niet žiadnych pochýb, ale zase na druhej strane mu väčšinou zručne sekundoval, iný herec s dostatočnou charizmou, Brit David Warner, ktorého, snáď to môžem konečne prezradiť, trochu skazená postava „reverenda”, Joshui Duncana Sloanea, je totižto nezabudnuteľnou perličkou scenáristickej fantázie, a to konkrétne s niekoľkými kultovými scénami, na ktoré len tak rýchlo nezabudnem. A predsa by som mal tiež niečo spomenúť i o deji. Totiž, Cable Hogue bude zo začiatku priamo konfrontovaný s dvomi najväčšími rivalmi, ktorí ho nielenže ponechajú kdesi uprostred arizonskej púšte, ale aby toho ešte nebolo zrovna málo, tak nemá ani žiadnu vodu na pitie, ktorá je v tomto prostredí tak extrémne nevyhnutná. Samozrejme, že Hogue nájde východisko z tejto nepriaznivej situácie, ktoré mu zároveň otvorí dvere do podnikateľských sfér, či dokonca aj privábi k atraktívnej žene, ale najmä popri týchto všetkých súvislostiach, i hĺbkovo premýšľa, kedy znovu natrafí na týchto dvoch kreténov... PS : „A na samý koniec iba doplním, že film vyžaduje mimoriadne tolerantného a v podstate i vnímavého diváka, pretože má pomalšie tempo, a tak niektorá, priam špecifická kategória divákov, by sa práve kvôli tomuto faktu, mohla začať výraznejšie nudiť, či nebodaj by ani vonkoncom nebola schopná, (do)pozerať snímok až do konca...?! Mám značné obavy, že ...” (01.09.2022)

bronson robardse vyvezl nekam dal za zeleznicni stanici claudie cardinale a tam ho nechal lezet v pousti. robards (ted uz cable hogue) se zregeneroval, nasel vodu a zridil si zivnost. film dal plyne v poklidnem duchu (obcasna intermezza obstarava vpravde priserny zpev stelly stevens) a na konci robards jako uz tradicne konci ponekud neslavne pod koly prekvapive se zjevivsiho veterana. (a nevyplni se tak diagnoza jednoho z prihlizejicich – od srdce to je daleko a mas to na druhy strane, tak co). od peckinpaha necekane docela pohodova skorokomedie. (16.08.2006)

V rámci Peckinpahovej nadupanej a krvou pretekajúcej kinematografie vcelku príjemné osvieženie. Na rozdiel od Pata Garretta či Divokej Bandy je tu však konflikt medzi starým a nastupujúcim Západom a jeho následná demýtizácia nepekne doslovná a výpoveď o to lacnejšia. Úsmevný príbeh starnúceho zálesáka sa pokojne mohol skončiť inak a nemyslím si, že by to bolo prekážalo. (20.06.2006)

Celkom zábavné. Robards je výbornou postavou. Uchopenou za správny koniec. Rovnako aj David Warner v úlohe kňaza, čo má rád ženy. Stevensovej prsia a zadok rovnako potešia. Peckinpah vytvoril po Divokej bande veľmi príjemný film na hranici romance a komédie. Málo akcie si to vynahrádza správnymi hodnotami u postavách. Lenže absencia výraznejšej dejovej zápletky spôsobuje, že sa film hlavne v druhej polovici zbytočne ťahá. Ako keby Peckinpah nevedel ako to ukončiť. A koniec ma výrazne sklamal. Finálna kňazova reč v pohode, ale koniec si žiadal rovnako pozitívny prístup ako zvyšok filmu. Výborná téma nesúca sa celým filmom a tým pádom aj skvelý soundtrack od Goldsmitha. Aj keď je to Peckinpahov najobľúbenejší film, ja si radšej dám Divokú Bandu, aj keď kvality mu nemôžem odoprieť. (23.08.2015)

Peckinpah opět válí. Tentokrát jsem byl překvapen a to velice příjemně. Už dlouho jsem neviděl tak dojemný , milý , vtipný a melancholický snímek. Jason Robards je bourák a David Warner je geniálně pošahaný. Nesmím zapomenout na hudbu která sem skvěle zapadá. Titulní píseň je správná nostalgická pecka. Tak jako celá Balada o Cable Hogueovi. (27.06.2008)

Balada je snad jediný western „krvavého Sama“ který točil možná střízlivý, když žena není jen courou na jedno použití a brutalita tu nehraje prim. Za to pohled do výstřihu a na boky prostitutky Hildy v statických záběrech kamery dají vzpomenout obsesi Russe Meyera (proti které nic nenamítám) a viděl bych tu i inspiraci spagetti westerny Sergia Leone. Film mimo jiné nabídne kritiku pokrytecké morálky v podobě chlípného kněze, pěkným falzetem odzpívané balady v duchu končících sixties music a výbornou režii i herecké výkony._____Prvních čtyřicet minut je skvělých, pak příběh mírně ztrácí páru, ubude komických momentů a závěr je možná trochu banální. A nebo druhý pohled, konec předpovídá přelom od století páry ke století benzínu a hrdina tentokrát neumírá jedoucí na koni s ostruhami na botách a kulkou z winchesterovky v zádech. A to je přece konec Divokého západu! 90%. Produkce: Warner Bros (05.08.2020)