Útěk

Prvých približne 30 minút sa nesie vo veľmi dobrom svetle a celkovo si zaslúžia len pochvalu. Už však pri scéne prepadnutia banky sa ukazuje, že Peckinpah réžiu vlastne vôbec nezvláda alebo prinajmenšom poriadne nepozná scenár. Všetku akciu obaluje do síce veľmi dynamického strihu, no výsledkom je však akýsi neprehľadný chaos. Dosť nevyužitý mi prišiel aj Al Lettieri so svojim nespochybniteľným záporáckym potenciálom. Od režiséra som zatiaľ videl len výbornú Divokú bandu, takže i porovnávať môžem len s ňou. No a v tom prípade som čakal omnoho lepší výsledok. (01.02.2009)

Další z řady svižných, zábavných a poměrně surových kriminálek, kterými jsou 70.léta pověstné. Sam Peckinpah opět předvedl kus brilantní filmařiny a příběh o manželském páru prchajícím s pěkným balíkem peněz vystřihl tak nonšalantně, jak by to dnes už nikdo nedokázal. Kromě pronásledování a přestřelek vévodí filmu právě vztah McQueena a MacGraw, mezi kterými to krásně jiskří a akční scény v jejich podání mají své specifické kouzlo. Výborná závěrečná přestřelka a řada povedených dějových odboček, jako je sledování ukradených peněz ve vlaku, udělalo z této kriminálky jedinečnou podívanou, na kterou se dobře dívá i v dnešní době. 80% (16.03.2012)

Přestože je z filmu velmi cítit scénárista Walter Hill, objevují se tu typická Peckinpahova témata (zvláštní vztah dětí ke smrti...) a velice zvláštní je, jak je film rozdělen na dvě části: první, velmi krátkou, ve které McCoy/McQueen není "ve své kůži", v níž se prolínají nekorespondující časové roviny, zvuk a obraz se navzájem komentují, co vypadá jako flashback se vzápětí ukazuje jako flashforward apod. Vzápětí je hrdina na svobodě, vše usedá do zaběhnutých žánrových kolejí a šlape jako hodinky. Ale je tomu skutečně tak? (11.10.2007)

"Je to obyčajná banka.“ – "Dillingera zabili.“ – "Ale nie v banke.“ Komentár obsahuje spoilery. Sama Peckinpaha nemusím. Ale môžem (DIVOKÁ BANDA, STRAW DOGS). A ak sa k nemu do zosnulej party pridá jeden z najväčších frajerov, akých kedy Hollywood mal, úžasný narcis Steve McQueen (SEDEM STATOČNÝCH, BULLITOV PRÍPAD, MOTÝLIK, SKLENENÉ PEKLO), je to ešte o dosť lepšie. Hoci ich ÚTEK nemá najgeniálnejší scenár na svete (de facto je naozaj len o úteku pred komplicom, „zamestnávateľmi“, políciou a vzťahom), je to skvelá žranica „Nového Hollywoodu“, v ktorej je Peckinpah presne taký, akého ho milujeme a nenávidíme: vyhráža sa deťom, bije ženy, muži zabíjajú mužov a ženy milujú mužov tvrdo a reálne („Vychrápem sa so všetkými šaržami v štáte, len aby som sa z tej posratej basy dostala.“). Začína to krotko, ale už onedlho sa tempo zrýchli a nezastaví sa do záverečných titulkov, pričom skúsený režisér ťaží kilá napätia aj z triviálnych scén typu „zlodej batožín“. To najlepšie a paradoxne najneakčnejšie ale príde až na samom konci, kde Peckinpah potvrdzuje, že naturalistický rozprávač ešte nie je synonymom pre surovca a ponúka melancholický pocit nádeje. A keď niečo také dokázal ponúknuť ťažký alkoholik Peckinpah, ktorý sa tam dole v pekle snáď má tak dobre, ako dúfal, potom to so svetom ešte také zlé nie je: prašné mexické cesty, starec s dobrým srdcom a platom päťtisíc dolárov ročne a ON a ONA za volantom omlátenej kraksne. „Šťastnú cestu.“ – „Vám tiež, slečna.“ (01.02.2009)

Steve McQueen třímá brokovnici a aby se neřeklo, že jí má jen aby dobře vypadal, tak střílí do všeho a do všech. Ali MacGraw dodala sex appeal, a Peckinpah amorální syrovost. Občas se film dostane k až hodně černému humoru (kočka se jménem Poor little Harold). Navíc k tomu hraje fakt divnej hudební doprovod, kterej tomu dodává šmrnc. (23.01.2007)