Vlak

VLAK (1965) Johna Frankenheimera patří ke slabším filmům nejvíce uspokojivé dekády v dlouhé kariéře režiséra, Paula Greengrasse své generace. Frankenheimerovým filmům nechybělo zdánlivě nic – velké dramatické a přitom současné látky, společenská angažovanost, velká herecká jména, progresivní styl, kterým J.F. „prodloužil“ své televizní počátky [hlavním cílem je rychle zaujmout, odtud „hlasité“, rychle vyprávěné filmy s výraznými stylistickými efekty typu velkých, rétorických detailů tváří, ostrých úhlů a zoomů] –, ale s odstupem času jeho filmy stárnou společně se svými tématy (platí to i o MANDŽUSKÉM KANDIDÁTOVI, fascinujícím reliktu studené války, mixu paranoii a kabaretu) i oním módním, nadupaným stylem. Frankenheimer byl nezralým, trochu snobským auteurem, který se soustředil více na okamžitý efekt (téma, styl, napětí), než aby látce vtisknul osobitou vnímavost a povýšil ji tak na víc než technicky zručnou sumu ambiciózního námětu a dobrých herců. VLAK se natolik soustředí na ústřední otázku [co je důležitější: umění nebo lidské životy?], že výsledkem je příliš dlouhý, málo napínavý film s nahrubo vytesanými charaktery, redukovanými na svůj postoj. Z toho pramení bizarní závěrečná konfrontace mezi hrdinou a padouchem, v němž samopal v ruce okázale kulhajícího a plebejského Burta Lancastera je více než verbální patos nacistického milovníka umění – o polopatické juxtapozici mrtvých těl a beden se vzácnými obrazy nemluvě. (05.02.2008)

Rok 1944. Paříž těsně před příchodem spojenců: Němci se ještě na poslední chvíli pokoušejí odvézt cenné obrazy. To si však nenechají francouzští vlastenci líbit a pod vedením Burta Lancestera se jim v tom pokusí zabránit... Vynikající černobílý válečný snímek, který těží především z výtečně vykresleného železničního prostředí a precizně budovaného scénáře. (24.02.2005)

Kdo je lepší - muž, který dokáže ocenit umělecká díla, ale nechá zastřelit hromadu lidí jen tak? Nebo chlápek, kterému je umění ukradené, ale má rád lidi, a to umění dejme tomu bere jako národní dědictví? Tuto základní myšlenku podporuje dokonalá režie a výprava - tohle natočit muselo dát vážně fušku. Scéna průjezdu vlaku z bombardované stanice je skutečně nejen filmařskou lahůdkou. A ta práce se zvukem! Kde slyšíme každé zachvění válců, kotle, pístů, tepot kol na kolejnici. Jen mi trochu vadili někteří herci. Třeba Papá mi přišel poněkud chladně zahraný, jako by sám nevěděl, co je právě jeho rolí, toho svérázného tvrdohlavce, kterým měl být, jsem mu nevěřil. Potěšilo mě, že Burt Lancaster se naučil hodně věcí pro tento film - třeba sám odlít kus olověné části vlaku, a že není jednoznačně heroickou postavou. Sám má pochyby, sám neví, co dělat, když je zraněn, zhroutí se. Tam, kde by současní filmaři použili pětiminutovou explicitní sexuální scénu, tady stačí střih a položení hlavy na rameno. Sem tam mi ve filmu něco skřípalo, přišel mi emočně zpočátku chladnější, ale o to větší pochopení se dostaví na konci. Lidi, kteří dokáží ocenit obrazy, ale ne lidský život, jsou akorát zmetci. (26.09.2012)

Hrozně by se mi to líbilo, kdyby mi bylo patnáct. Ale ani dnešním patnáctiletým se to asi líbit taky moc nebude. Mám stále silnější pocit, že dobrodružství je už odzvoněno, tak jako románové literatuře či historii 2. světové války. Neustálé "dokumenty o Hitlerovi a spol. a Stalinovi a spol." v soudobé televizi jsou už jen pokusy o oživení mrtvol. Raději nějaký případný citát: "Ale také zločinec produkuje - zločiny. Co by si však bez jeho práce počala policie, justice, soudci, porota, kat, o čem by psali spisovatelé a natáčeli filmy režiséři? Zločinec prolamuje jednotvárnost usedlého života, přináší rozruch, napětí, senzaci. Může se moderní společnost bez něho obejít, nepadla by do stagnace a nudy? A není tedy v jejím nejvslastnějším zájmu zločinnost podporovat?" (Karel Kosík: Předpotopní úvahy). A jakou roli v tom hraje pýcha francouzské kultivovanosti: moderní malířství? Kdo by si dnes nechal pro obrazy ceněné miliardou vrtat koleno? A proč by také měl. Obdivujme raději jejich dražby! (14.12.2019)

,,NEPÁČI SA MI TO." ,,KOMU ÁNO?" ,,MYSLÍM TIE OBRAZY." __ Iste, je to dobrý predstaviteľ tých ,,chlapských" filmov, no nejde tu len o čo najväčšiu akciu a Scofieldovov (intelektuál a estét, ktorého okolnosti nútia ísť cez mŕtvoly) záverečný prejav (možno niekde tu tkvie nominácia na Oscara za scenár) s prestrihmi na debny s obrazmi a postrielaných francúzskych odbojárov ponúka nezabudnuteľnú filozofickú otázku: Koľko životov vyváži záchrana umenia? Avšak najmrazivejšie je, s akou chladnosťou Frankenheimer ukazuje popravy tých, čo neváhajú pre úspech tejto akcie položiť aj vlastný život. Obaja hlavní predstavitelia sa svojich úloh zhostili naozaj dobre, len Lancaster mi ako Francúz skrátka nikdy sedieť nebude. (478. hodnotenie, 53. komentár k filmu) (11.05.2011)