Pozdrav od juggerů

V jádru všech postapokalyptických brakovek stojí koncept, kde kulisy destrukce umožňují oživovat klasické mýty a archetypální příběhy, které byly zdiskreditovány svou naivitou – ať už je to western (Šílený Max 2 a jeho kopie) nebo mesiášský příběh (Cyborg). Zatímco staré žánry se obracejí do minulosti a ve výsledku vyvolávají hořkosladkou melancholii po nemožném návratu starých dobrých časů, postapokalypsa skýtá romantickou iluzi, že se dny velkých hrdinů a tradičních hodnot jednou (mnohdy je přímo řečeno, že brzy) vrátí. "Pocta pro Juggery" představuje unikátní příspěvek žánru právě z hlediska toho, jaký typ mýtu se zde aktualizuje. Předmětem postapokalyptické resuscitace zde není filmový žánr či archetyp hrdiny, nýbrž fenomén masově sledovaných sportovních klání. Kočovní juggeři se v týmech po pěti utkávají v brutální variaci na americký fotbal, jež má své krvavé regionální zápasy i extrémní a mnohdy smrtonosnou extraligu. Snímek doslovně naplňuje zbožné přání mnohých příznivců nejpopulárnějších amerických kontaktních sportů, amerického fotbalu a wrestlingu, když namísto předem domluvených vítězství či simulantů v chráničích nabízí šťavnatou gladiátorskou podívanou. Paradoxně se filmem zobrazovaný sport stal i reálnou kratochvílí, především v Německu, Irsku a Austrálii, kde se konají lokální ligy a občas i mezinárodní zápasy v juggingu. Nutno ale dodat, že příznačně ryze iluzornímu siláctví diváků, kteří se projektují do postapokalyptických gerojů, mají reální juggeři ke svému fikčnímu předobrazu asi stejně daleko jako „dřevaři“ vůči středověkým rytířům. Hra v jejich podání připomíná variaci vybíjené a lakrosu se zbraněmi ze dřeva obalenými v molitanu. Když se ale vrátíme k filmu samotnému, ten zcela uhrane svou osobitou vizí a precizně vystavěným scénářem od režijně debutujícího Davida Peoplese, jehož jméno je jinak asociováno s filmy jako "Blade Runner", "Nesmiřitelní" či "12 opic". Fakt, že "Pocta pro juggery" byla ve své době ambiciózní projekt, stvrzuje i herecké obsazení v čele s Rutger Hauer, Joan Chen, Delroy Lindo, Vincent D'Onofrio. Nutno si uvědomit, že tehdy tato jména nebyla doménou béčkových produukcí, ale naopak patřila mezi největší herecké talenty (Hauer měl za sebou "Blade Runnera", D'Onofrio "Full Metal Jacket", Chen part u Bertolucciho a Lindo byl uznávaný shakespearovský herec). Bohužel snímek tragicky propadl a očernil i všechny své aktéry, z nichž se někteří už nevymanili ze škatulky zetkových hvězd. (22.02.2013)

Páčila sa mi samotná postapo atmosféra, ktorá v tomto smere ponúkla to najlepšie z 80. rokov (niečo podobné nájdeme napr. aj v sérii Mad Max). Horúčava, piesok, špinaví a otrhaní zúfalci, hmatateľná beznádej a zúfalstvo.... A v takomto bezútešnom svete si nažívajú juggeri - "športoví" nadšenci, ktorí nemajú nič iného na práci len kočovať a vyzývať miestnych súperov na zmeranie si síl. Princíp hry je jednoduchý - treba nastoknúť psiu lebku na kôl, ktorý je za chrbtami súperov, a to za akúkoľvek cenu, vrátane zlomených krkov alebo vypichnutých očí. Až raz sa vyskytne cieľ - postup do I. ligy tohto športového zápolenia..... Športový námet zasadený do postapo prostredia sa vyskytne iba zriedka, čo treba oceniť. Navyše dej vôbec nenudil, nešetrilo sa surovosťou, príbeh mal spád, myšlienku a výborných hercov, hlavne v podobe R. Hauera. On podobné filmy vie, všade kde hrá dodá svojej postave výrazný rozmer a nebolo tomu inak ani teraz. Na nadpriemer to stačí. 70/100 (09.06.2015)

Filmy so "špinavou" postapo budúcnosťou, hlavne teda niekde v podzemí nie sú celkom moje gusto. Ale tento má takmer od začiatku zaujímavú atmosféru, kde o niečo ide od začiatku až do konca. Priamočiary príbeh nie je na škodu, chválim hlavne "autentické" spracovanie, aj keď pár logických kiksov by sa našlo aj tu. Charizmatický a celkovo vážny Hauer sa do tohoto prostredia skvele hodí a aj keď akčné súboje nepatria medzi tie najlepšie, rozhodne ma film zaujal. Hodnotenie: 65% (05.03.2014)

Slavný scénárista David Webb Peoples (Blade Runner, 12 opic, Nesmiřitelní aj.) si splnil sen a natočil si také svůj film. A vůbec ne špatný. Možná jsem shovívavý, neb jsem v nedávné době shlédl dost shitových taliánských post-apo, ale tenhle film má všechno, co je v daném žánru potřeba. Charismatické postavy (Hauer, Lindo, Fairchild), dynamickou a místy skutečně strhující atmosféru, uvěřitelnou výpravu (Lidé jsou opravdu zubožení a znetvoření, ne že komparsistům roztrháte trička a pošlete je na pláž za hotel + fakt, že australská buš se hodí na post-apo svět, jsme si ověřili již v Maxovi) a navíc v celku originální zápletku (konečně zase jednou nejde o vodu nebo benzín). Akční scény možná nejsou nějak úchvatné, ale vynahrazují to propriety a brutalita juggerů. Spokojenost. (23.01.2010)

Na jedné straně krásné záběry australských planin, trochu šílená hudba, která se k filmu velmi dobře hodí, brutální sport, při kterém se lidé mastí hlava nehlava, na straně druhé příběh lehce debilní, herecké výkony podprůměrné a celkově podívaná chvílema k smíchu. Partička magorů chodí po poušti, občas si to rozdá s jinou partičkou magorů a jde dál. Motivaci mají, ligu a život na úrovni, ale o organizaci soutěží, zákulisí, společnosti, životu ve městech se moc nedozvíme, film je zaměřen hlavně na to mastění hlav nehlav. Tomuto filmu, stejně jako jiným, strašně moc uškodil ořez, koukejte na neo(b)řezaný film v originále. (09.02.2016)