Emily in Paris

Do Lily Collins jsem se zamiloval před 5 lety ve filmu S láskou, Rosie, takže když jsem na jejím Instagramu už před časem zaregistroval, že se chystá tento seriál, hodně jsem se na něj těšil, protože jsem už předem věděl, že se mi bude líbit, což se taky v podstatě do puntíku potvrdilo. Lily Collins je prostě v roli Emily tak kouzelná (ty její outfity!), že si ji nejde nezamilovat (a člověk jí i skoro odpustí to její nekritické nadšení pro sociální sítě, které by mi za normálních okolností přišlo silně otravné - ostatně tu dějovou linku s nárůstem jejích followers bych si z toho seriálu nejradši odmyslel). Netvrdím, že by ten seriál byl bez chyb - osobně mi přece jenom přišel dost povrchní a šitý horkou jehlou, a ten Darren Star se tam nezapře, takže Sex ve městě je z toho bohužel cítit na sto honů a tomu srovnání se nejde ubránit - ale přesto jsem si ho hodně užil, protože ta Paříž je tam fakt nádherná, má to skvělý soundtrack a výtečné obsazení všech rolí, je to hodně vtipné, a poslední epizoda mě vyloženě nadchla, takže doufám, že u jedné série nezůstane. (11.10.2020)

Protože jsem se na druhou sérii dlouho těšil, o to víc jsem byl zklamaný, skoro až nasraný. Nejenže to vydatně ztratilo vtip a zábavnost první série, ale Emily se navíc změnila ve (více či méně) nesympatickou postavu, která dává ještě více než "původní" Emily vzpomenout na svou předchůdkyni v Paříži, Carrie Bradshaw, která si podobným způsobem žila na vysoké noze, nevěděla co vlastně chce, neustále mluvila jen o sobě, a vyznačovala se neochvějnou jistotou, že v konfrontaci s pohledem druhých lidí má vždy pravdu ona (obzvlášť při mluvení o své práci). V tomto ohledu byla nejotravnější epizoda hned ta druhá, která se svou odtržeností od reality už ani nesnaží předstírat nějakou dějovou věrohodnost, protože celá ta série mi prostě přišla jen jako povrchní reklama na krásy Paříže a snaha přilákat pozornost nenáročných divaček Netflixu, které mají podobnou povrchní produkci v oblibě. Osobně mě na tom bavilo asi jen to, jak jsou všichni herci permanentně úchvatně oblečení (což se mi líbilo i na první sérii), a taky soundtrack je stále celkem fajn, jakož i herectví Lily Collins; naopak mě otrávilo, že zde více prostoru dostala - pro mě osobně zcela nezajímavá - postava Mindy s tím jejím příšerným pěveckým neumětelstvím, a nejvíc mě otrávila desátá epizoda, ve které se ukáže, že se mezi Emily a Gabrielem absolutně nic nevyřešilo, a konec zůstává zcela otevřený - podle všeho evidentně za tím účelem, aby za rok Netflix mohl přijít s další řadou, kterou si už může - pokud jde o mě - strčit někam. (29.12.2021)

Stále tomu nelze upřít jistou zábavnost a stejně tak koukat na Lily Collins asi nikdy neomrzí (byť její postavu už veskrze nesnáším), ale míra iritace už zde dosahuje vrcholu - už mám po krk toho, jak mě u toho Netflix drží třetím rokem, kdy vždycky vyflusne najednou 10 dílů (které člověk samozřejmě dá na jeden zátah, což je samo o sobě strašně nepřirozené ve srovnání s tím, jak se na seriály dívalo dřív), a nazdar zase za rok, a přitom je to stále dokola ta samá romcom písnička, jak od sebe dostatečně dlouho držet dvě postavy, než spolu v závěru konečně utvoří pár, což zde v případě Emily a Gabriela už začíná být vážně nesnesitelné, protože nikdo normální by nevydržel 3 roky čekat na to, až ti dva budou konečně spolu, což se na konci třetí série opět nestane, a člověk může zase čekat na další Vánoce, s čím ho tvůrci seriálu oblaží příště. Navíc těm dvěma je zde věnováno až nepochopitelně málo prostoru - přitom jejich romantická linka je na celém seriálu to nejzajímavější - a naopak většinu seriálového děje zabraly stupidní peripetie kolem agentury, vymýšlení marketingových kampaní a vývoje vztahů Mindy a Alfieho (pro mě osobně 2 krajně nesympatické postavy). Takže osobně říkám - více Emily a méně Mindy a těch marketingových bullshitů! (které jsou beztak totálně odtržené od reality, ostatně jako celý ten seriál, který je nadto povrchní, až to bolí). (28.12.2022)