Nekonečný příběh

Příběh o síle fantazie je podaný skvěle, hluboká myšlenka krásně a jednoduše vykreslená, k tomu všemu navíc moc pěkná hudba se stále chytlavou ústřední peckou Neveredning story (kterou mě trošinku zkazila Leona Machálková svou cover verzí)... Miliónový nápad (a taky hodně vypočítaný ze strany Wolfganga Petersona - rodiný film, natočený v angličtině ho nadobro katapultoval do Hollywoodu) o prolínání světů příběhů. A jeden z nejkrásnějších konců ("Say it, Bastiene! - But I can´t!!!"), při kterém mi tekly slzy po tváři i když už dávno nejsem teenager. Co by mohlo některým méně tolerantním jedincům vadit jsou dnes už trochu papundeklově a neuměle působící triky a masky. 80% (09.07.2007)

Při prvním shlédnutí naprostá pecka, vzhledem k roku vzniku pochopitelná. Dnes už takový úsměvný pamětnický film. Postavy vesměs nesympatické a kvičící, temnota, nápadně politizovaná, také mohla být trochu propracovanější, ale budiž. Film se stal na dlouho inspirací a jména jako Limahl, Falco nebo Sandonoriko se na čas stala zcela kultovními:-) (07.01.2008)

„Ničota prichádza.“ Výborná fantasy, na ktorej som vyrastal. Šikovne sa zaobišla bez žánrového klišé "skupinka hrdinov putuje krajinou" (PLANÉTA KRULL, SÚBOJ TITANOV, samozrejme Tolkienov Pán prsteňov), čo je osviežujúce. Zručná nemecko-americká réžia Wolganga Petersena (v tom čase mal za sebou „iba“ na šiestich Oscarov nominovanú, absolútne realistickú PONORKU), Limahlova kultová pesnička, príjemné herecké obsadenie... Ale predovšetkým jedinečné vizuálne spracovanie s nezabudnuteľnými postavami (indiánsky chlapec Atrej, lietajúci drakopes Falkor, kameňožrút, milión rokov stará kingovská korytnačka) a zvláštna snová atmosféra, povzbudzujúca fantáziu detského diváka. Toto je jedna z tých "ozajstných", "nebezpečných" rozprávok, ktoré sa neboja ukázať smrť (ponurá pasáž s koňom v močiaroch). Také sú najlepšie, robia budúcich spisovateľov, básnikov, scenáristov, režisérov. (15.12.2004)

Když jsem film viděl poprvé, tak dávno, naprosto mě uchvátil svou nespoutanou fantazií, která jakoby neměla hranice. A vizuálním vrcholem byla Slonovinová věž.....Střetnutí světla a temnoty, sfingy, Sandonoriko....nádhera! Později jsem přečetl knihu a pochopil, proč se autor - Michael Ende na filmaře tak rozzlobil. Oni celý příběh naprosto překroutili! Hlavní myšlenka zní: dokaž se poprat se životem, dokaž jít za svým cílem. Není důležité, jak člověk vypadá, ale jaké má srdce, jakou má duši. A právě! Literární Bastián je chlapec silný, nepohledný, s brýlemi a patřičně nesebevědomý a nešťastný. Ovšem když se dostane do Fantázie, stane se krásným a udatným princem, který musí překonat spousty překážek. Na samém závěru - a kdo nezná, nechť dále nečte - je postaven před těžký úkol: zůstat krásný princ, nebo se vrátit zpět jako nepohledný, ale sebevědomý chlapec. Co si Bastián zvolí? Správně, to druhé. A jak je to ve filmu? Ta klíčová volba ...chybí! Jinak kniha je o dost strašidelnější. Jedna z opravdu děsivých scén je souboj Átreje s Mnohočetnou Ygramul, která ulovila do své sítě Šťastného draka. Bodla ho svým jedem a on má hodinu života před sebou. Nakonec bodne i Átreje.... A na doplnění - první film představuje jen část knižního příběhu. Nejen z nostalgie však musím dát plný počet! (16.08.2010)

První fantasy z dob, kdy děti a mládež toto slovo ještě neznaly a na kterou musel každý v devadesátkách koukat s otevřenou hubou. Jemný happy song, který uvádí a končí tento film, je také určitě jedna z těžko vymazatelných vzpomínek a hlavně, kdo v raném mládí neoplakal Artexe, přišel o kus dětství. Životní filozofie prastarého Morlora či postava Gmoka mi také v paměti uvízla dosti hluboko. I po letech je to stále silný filmový zážitek a jeden z mála filmů, jenž mám raději s dabingem "Jmenuji se Engelbuk...eeeh to je bába" . (13.09.2011)