Muž jménem Ove

Pre všetkých mrzutý dedo, ktorý zanevrel na život a chce sa stretnúť so svojou manželkou, ktorá zomrela. Lenže v jeho živote príde k skutočnostiam, ktoré sú silnejšie než dobrovoľná smrť a vzájomná existencia zainteresovaných postáv príbehu dokáže nemožné. Film otvára mnoho otázok, sociálnych aj sociologických, jeho reč je jasná a priama, používa smutno-veselé úlomky zo života a v konečnom dosledku posobí ako balzam na dušu. Pekný film. (22.12.2016)

Docela povedené komediální drama o nesnesitelném a podivínském staříkovi. Opravdový mrzout, který se snaží spáchat sebevraždu a odejít na věčnost za svojí milovanou, ale vždy se něco přihodí, co mu plán zhatí. Postupně stařík díky novým sousedům procitá ze své ulity a to i díky vtipným milým scénám, které jsou perfektně servírovány a nakonec si toho mrzouta neleze neoblíbit. Herecké výkony jsou perfektní a film umí chytnout za srdce. Některé flashbacky nejsou tolik zábavné a působí to v celku nevyváženě. Na konci je to trošku přehnanější, než by bylo nutné, ale dá se to skousnout......7/10 (17.11.2016)

Na můj vkus docela nadhodnocený snímek, byť má jisté morální ponaučení mému vkusu se film vyloženě netrefil. Tvrdohlavý grumpy děda v hlavní roli znechucen životem a otráven lidmi byl sice skvělý a došlo i na vtipné situace,avšak celkově můj index zábavy se zastavil někde na 65%. Zajímavý počin každopádně. (23.06.2017)

Typicky seversky humorne pojate drama o jednom starsim chlapikovi, ktery vzpomina a bilancuje nad svym zivotem. Myslim, ze tento namet by se obesel i bez uprchliku a gayu dohromady, tady zamer tvurcu moc nechapu. Film strida velmi dobre pasaze s temi horsimi, divak vsak dostane slusny mix zabavy, zvlast ti, kteri maji slabost pro severskou tvorbu. (26.12.2016)

Skandinávské mainstream filmy mají vděčného českého difáka, protože mluví jejich jazykem, nebojí se černého humoru, nepotrpí si na velká gesta a poslední dobou i svými zápletkami s přivřením obou očí mohou budit dojem, že sledujeme konečně produkčně ošetřenou tuzemskou tvorbu. Jinými slovy mám dojem, že za úspěchem filmové Skandinávie v našich humnech je aktivování módu sebelži diváka, kde je nahrazený obvyklý altruismus "na český film slušné" za osobní pýchu "byl jsem na dobrém severském filmu", přičemž ještě přihrají dotyčnému punc filmového fanjšmekra a objevitele. Nicméně cílová skupina je u obou variant stejná. Jasně, oproti malému slizkému dog-eat-dog názorovému rybníčku českého hlavního proudu je filmový sever názorově progresivnější, přičemž se nebojí otřít o veškerá "kontroverzní" témata, jako přistěhovalectví, homosexualita a zkrátka celá proměna světa očima starého konzervativního pragmatika, každopádně stále akorát zpracovává do úmoru těženou empatii k postavě na čisté úctě ke staří. Jinak totiž není u protagonisty jediný důvod napojit se na jeho vlnu, protože je to skutečně nesnesitelný hajzl, který nemá jediný charakterový rys, který je schopný zaujmout. Právě proto je budována empatie na základě neskutečně parareálných flashbacků o jeho lásce ke své ženě, která zřejmě musí trpět něčím jako hypertrofovaným altruismem, protože jinak fakt nedává smysl, jak se může sympatická, vzdělaná, mladá žena zahodit s autistickým morousem, který se permanentně tváří jak Albert Fish. Dojetí je pak mačkáno z diváka kontrastem současné starcovy osamělosti ve srovnání s oněmi flashbacky, které jsou tak přepjaté, že například hrdinova žena se v každé scéně, při každé situaci směje, div se mi neprokousala skrze monitor. Čte si a směje se, jde na autobus, směje se, jí polívku a směje se. Uff. Dohozené řešení celého příběhu, které apeluje na silnou sousedskou soudržnost v satelitních předměstských domcích mě též dohání k sebevraždě a jasně naznačuje, pro koho je tohle dobrodružství určeno. (15.03.2017)