Le Locataire
Nájomník
The Tenant
The Tenant
The Tenant
Režie:
Roman PolańskiKamera:
Sven NykvistHudba:
Philippe SardeHrají:
Roman Polański, Isabelle Adjani, Melvyn Douglas, Jo Van Fleet, Bernard Fresson, Lila Kedrova, Claude Dauphin, Patrice Alexsandre, Claude Piéplu, Rufus (více)Obsahy(1)
Paříž, město světla, se v psychologickém thrilleru Nájemník Romana Polanskiho zlověstně mění do temné nálady. Polanski ztvárnil pana Trelkovského, nového nájemníka pařížského bytu s tragickou minulostí. Předchozí nájemnice, mladá žena, se vrhla z balkonu v horním patře. Její věci zůstávají v rezidenci a živí Trelkovského rostoucí posedlost v tuto ženu. Nebo snad přiživují jeho šílenství? (Magic Box)
(více)Recenze (207)
Pán Trelkovsky si zháňa podnájom a tak sa na základe inzerátu dostane do domu, v ktorom je na prenájom byt, z ktorého okna nedávno vyskočila mladá žena. Tak sa Trelkovsky po dohode s vlastníkom bytu nakoniec rozhodne byt prenajať a rovnako tak aj navštíviť slečnu Choulovú, ktorá z okna vyskočila a pri jej lôžku spozná aj jej kamarátku Stellu. Postupne Trelkovsky spoznáva ďalších a ďalších nájomníkov v dome a čoraz častejšie má pocit, že jeho obyvatelia čosi skrývajú. Nepatrím k užívateľom, ktorý dajú 5 hviezdičiek aj za Polanského prd zachytený do sáčku, ale toto mu jednoducho vyšlo. Nie je to síce až tak dobré ako povedzme Okno do dvora či Čierna labuť Aranovského, ale cesta do hĺbin duše človeka mu tentokrát vyšla. Stiesnené prostredie bytov, v ktorých sa dej odohráva či fantastický výhľad z bytu sú prvkami, ktoré postupne stupňujú napätie vo filme až k síce očakávanému no napriek tomu výbornému rozuzleniu. Pozitívne divák vníma aj fakt, že ľudia fajčia kde sa im to hodí, obaly či ohorky z cigariet odhadzujú kam sa im to hodí a celkovo je obdobie, kedy sa film odohráva veľmi realistické. Pri tak dobrom filme človek Polanskému odpustí aj to, že Trelkovsky je, ako inak poľský žid, ktorého akože šikanujú francúzske úrady a aj nežidovsky priehľadnú reklamu na Martiny a Marlboro. Polanski od Hnusu k Nájomníkovi prešiel obrovský kus cesty, vďaka ktorému si divák môže vychotnať skvelú psyhologickú drámu. 90% ()
Paráda. Jakoby se na tomto dílku podíleli Lynch, Antonioni a Hitchcock najednou:-) Velice působivá a místy strašidelná studie člověka, který začíná podléhat své paranoii. Film má skvělou, stísňující atmosféru a Polanski v něm hlavní roli ztvárnil výborně. Na 5 hvězdiček to ale přeci jen nebylo. ()
ocenenia : MFF Cannes 1976 - Nominácia na 1. cenu ()
Polanského jsem nikdy nemusel, protože jsem od něj doposud měl tři špatné zkušenosti. Rosemary má děťátko mě před lety strašně nudilo, Bůh masakru mi přišel hodně nepovedený a čtyři měsíce zpátky jsem viděl půl hodiny z Olivera Twista a to bylo něco tak otřesného, že jsem si to odložil na neurčito s tím, že to co jsem zatím viděl by bylo na naprostý odpad. Ale Nájemník mě velmi mile překvapil. Celé dvě hodiny to má dost silnou podmanivou mysteriózní atmosféru, která mě držela v napětí od začátku do konce, navíc čím déle to trvalo, tím větší počet divných událostí v tom byl. Přišlo mi to taky skvěle natočené, zahrané a i dobrou hudbu to mělo a nemohl jsem se dočkat toho, s jakou pointou Polanski na konci vyleze, protože se tu možných interpretací nabízela skutečně hromada, ať už těch nejklasičtějších (schizofrenie), tak těch sofistikovanějších (podobenství o introvertovi, co se snaží dostat ze svého vnitřního introvertního světa). Bohužel to takhle strašně nejasné zůstane i v závěru. Stále to víc a víc buduje všechny jednotlivé interpretace (ačkoli to po cestě některé zavrhne) a v tomhle to i končí. Takže je na divákovi, co v tom nakonec vidět chce. Nebo mi to třeba jenom nedocvaklo a něco tam dominuje víc, ale i ten zvrat v závěru s předchozím děním nedává moc smysl. Mě tenhle typ závěru u těchto divných mysteriózních filmů přijde spíš odbytý. Jako že režisér netuší jak by to zakončil, tak to nechá úplně otevřené a diváku domysli si sám. A ačkoli bych se Nájemníka nebál označit jako lynchovinu, protože k tomu opravdu nemá daleko, i ten Lynch má ty svoje filmy o dost víc nějak uzavřené než tady Polanski. Taky se dají interpretovat více způsoby, ale víc zapadají do sebe - i to mnohými nepochopené Inland Empire. Tady tomu podle mě moc nebylo. A je to škoda, protože kdyby to mělo fakt povedený závěr, dal bych tomuhle plný počet bez zaváhání. Takhle musím dát "jenom" čtyři hvězdy, ale i tak se mi to dost líbilo. A naštěstí díky tomu s Polanského tvorbou ještě úplně neseknu, protože nějaký talent má/měl. Tak mi nezbývá než doufat, že tohle není jediný jeho povedený film. 4* ()
Polanski v roli ušlápnutého mužíka posedlého paranoidní představou - tak to se mi zamlouvá! Zvlášť když k tomu připočteme dokonale depresivní atmosféru a groteskně pitvořící se obličeje sousedů páně Tellkovského. ()
Nebudem tu vypisovat litanie ani odborne filmovo - teoreticke termity. Som jednoduchy, len laik - nedouk, v zivote som nestudoval filmovu teoriu a nie som absolvent FAMu ani FFUK - ani jednej filmovej katedry. Jeden z tych genialnych filmov na temu, ked sa clovek nastahuje do noveho bytu, neciti sa byt vo svojej kozi. Tu je to dovedene do masakrov. 100 % ()
Roman Polanski je mistr v zobrazování duševních poruch a v tomto snímku to opět dokazuje. A nejen to... on je zároveň i dobrý herec! Jeho výkon je zajisté ten nejvýraznější v celém snímku, ale oni ostatní herci na tom nejsou špatně, slabší herecký výkon bych zde hledala marně. A opět musím poznamenat, že práce s interiéry je i tentokrát dalším silným prvkem filmu. Dialogy jsou na úrovni a míra paranoie se velmi příjemně stupňuje až k výbornému konci. Není co dodat... snad jen, že plnokrevný horor to rozhodně není a tak se u toho kdovíjak bát nebudete. ()
Rozpuštění normální osobnosti a přerod ve vyšinutou osobu. Stalo se to jen díky necitelným sousedům, kteří na nájemníka tak dlouho tlačili a ventilovali své nespokojené povahy, až mu hráblo. A když takový člověk bouchne, tak se všichni diví a říkají si, jak je to možné? No, ale s ním byly vždy problémy, to je jasné. Byl nepřizpůsobivý a dělal stále hluk, přesouval nábytek a dokonce si pustil rádio nahlas. Náš byt si musí nájemník zasloužit, je to velká pocta vlastnit byt, který dokáže lidskou psychiku potrápit až na samé dno. Konec mě velice překvapil = životní Déjà vu nebo Déjà vu ve snu? Těžko říci, ale dobře vymyšlený konec. ()
Myslel jsem si to už u Plesu upírů a zde se to jen potvrdilo - Polanski je geniální režisér, ale hrozně nevýrazný herec...naštěstí ta genialita převládá... PS. : Kafka by měl z tohoto filmu velkou radost ()
Celou dobu jsem se utěšoval myšlenkou, že z toho přece jenom něco bude (podobně jako Following), nicméně na rozdíl od Nolana Polanski dokázal, že ne vždy se vše k dobrému obrátí, protože konec byl stejná sračka jako celý zbytek filmu. Popisek, podle kterého jsem orientoval, je zcela zcestný. Stačilo by "píčovina". 35% ()
Nájemník je ze všeho nejvíce krutě cynickou filmovou anekdotou. Je také symbolickým rozvrstvením duševní identifikace samotného Romana Polanskiho. Film Nájemník je ukázkovým, plným a již ničím nezastavitelným rozpukem schizofrenie v halucinačním oparu paranoické úzkosti. Paranoia, zrozená z výkřiku hysterické paniky v předzvěsti tolik blízkého příchodu nicoty, kreslí uzavřenou smyčku a nenabízí možnost úniku, ani spásného vysvobození. Roman Polanski dokázal zvýraznit tu úzkost niterného strachu a stísněné životní podmínky literární předlohy Rolanda Topora, do zásadní proměny psychické rovnováhy neváhá přimísit ukájející se sadismus černého humoru a sexuální deviace masochistické podřízenosti. Vše lze sice pojmout v širších souvislostech, přesto je vítězem úzkostného chvění vizuálního přenosu rozpuk schizofrenie. Hlavní obětí cynických surovostí je Trelkovsky (sám režisér Roman Polanski), spořádaný občan, uvědomující si vlastní handicap emigrantského statutu pro plnohodnotné společenské soužití. Přirozené nepřátelství přehnaně kritického postoje místa je jedinečným prostředím pro rozpad osobnosti příliš empatického jedince, náhlý záchvat pochybnosti o své vlastní identitě začíná nenápadně přeměňovat vnitřní podstatu nervového uspořádání. Transvestitismus je zoufalým výkřikem o pomoc. Hlavní ženskou postavou filmu je Stella (zajímavá Isabelle Adjani), náhodná známost a jediný světlý bod naděje zásadní proměny nervových pochodů. Ale paranoia nedokáže nikoho ušetřit. Důležitou postavou je Zy (zajímavý Melvyn Douglas), Trelkovskyho domácí pokročilého věku s pedantsky zvrácenou důsledností na domovní klid ke spořádanému soužití. A z dalších rolí: rušení domovního klidu nemilosrdně trestající sousedka Dioz (Jo Van Fleet), ke svým sousedům vždy hrubý Trelkovskyho kolega z práce Scope (Bernard Fresson), melancholický a nenaplněný nešťastník Georges Badar (Rufus), z práce podrážděná domovnice (Shelley Winters), bigotní mravopočestností stíhaná sousedka Gaderian (Lila Kedrova), její postižená dcerka Bettina (Eva Ionesco), Trelkovskyho rozveselená a kyprá kolegyně z práce Viviane (Josiane Balasko), hlukem rozezlený soused ze shora (Claude Piéplu), majitel kavárny od naproti (Jacques Monod), přehlíživý číšník kavárny (André Penvern), nepozorného chodce autem srážející staří manželé (Louba Guertchikoff a Claude Dauphin), výraznější Trelkovskyho kolega z práce (Gérard Jugnot), zamračená manželka pana Zy (Florence Blot), či nebohá Simone Choule, předchozí nájemnice (Dominique Poulange). Nájemník je cynicky surovou filmovou anekdotou, kde se vnitřní napětí obav z podařeného plnohodnotného společenského přijetí cizince ve stresu mění v paranoické bludy schizofrenie. Provokativně drsné hrátky! ()
Kvalita se pozná na první pohled...věděla jsem, že Polanski nezklame a byla to sázka na správnou kartu. Nedokázala jsem si představit Polanskiho jako autora hororového snímku, ale výsledek je doslova bravurní. Vynikající psycho s fantastickým překvapivým koncem. Do poslední chvíle jsem nevěděla, jaký bude osud mladého nájemníka Trelkovskiho...jeho konec mě skutečně vyděsil, a to natolik, že jsem si Nájemníka jako málokterý horor pustila hned ještě jednou. DOPORUČUJU VŠEM FAJNŠMEKRŮM!!! ()
Paranoja a stihoman v hlavnej ulohe Polanskeho filmu, v ktorom brilantne reziruje sam seba a divakovi ponuka fantasmagoricky zazitok preneseny zo sameho seba ;) 4,5/5* ()
Ačkoli snímek předcházela pověst jednoho z nejtemnějších v Polanského filmografii, částečně mě i po neblahé zkušenosti s "Plesem upírů" odrazoval kvůli obsazení samotného režiséra do hlavní role. Nicméně i přesto, že rozdíl ve výkonech před a za kamerou je poměrně výrazný, mě Trelkovsky v Romanově podání neurážel a postupem času jsem na podobné nesrovnalosti zapomněl. Podíl na tom ale mělo také opakovaně potvrzené mistrovství v atmosféře na minimalistickém prostoru a samotářství v jednom bytě mi chvílemi přišlo stejně drásavé jako u "Hnusu" (některé scény jsou skoro jednovaječným dvojčetem), naproti tomu psychologie díky zmíněnému herectví režisérově mi přišla vynikající pouze z té abstraktní, divákem neviděné, ale jen vnímané, roviny. Zčásti jsem také zapochyboval nad oprávněností kultovního statusu Antonioniho "Zvětšeniny". Dokázala mě obelhat, to ano, a to skutečně fascinujícím způsobem. Nicméně dopad pointy tohoto díla na mě jakožto diváka byl ve své nečekanosti silnější. Možná i proto, že životní trable ve stylu Franze Kafky (přiznávám, k této myšlence mě dovedl Mattyho komentář), v jehož dílech bylo VŽDY cítit, že něco jako heroický únik před slizkým osudem neexistuje, jsou mi ve svém osobním přesahu sympatičtější. Maraton Polanského děl se sedmičlenným obsazením jsem nemohl zakončit lépe a vedle mých pěti hvězdiček zvedám i svůj palec nahoru, jelikož se zde výborně oklepal z těch nedostatků, které mě znejistily při sledování jeho předchozího bytového napínáku o mladé Rosemary (nadměrná dialogovost, přitaženost za vlasy apod.). 90% ()
První půlka mi výbornou atmosférou a tím, že jsem fakt netušila, kam mě to dějově dostane, připomínala (v tom nejlepším smyslu slova) Rosemary má děťátko, samozřejmě za to z velké části může ten činžák plný podivných nájemníků, kdy za každym slovem a pohledem hledáte něco zrádného. Jenže pak to pan Polanski nezvládl a totálně to všechno dobré, působivé a fungující smetl přehnanou schýzou hlavního hrdiny, která se mě osobně jevila jako neuvěřitelně směšná. Chvíli jsem si říkala, jestli to nebyl záměr, udělat z toho tak trochu kvazi komedii, založenou na halucinacích onoho nájemníka, kdy se na konci bude konat velké odhalení, jak to vlastně všechno doopravdy bylo. Jenže to se nekonalo. Všechny kvality první poloviny vyzněly do prázdna a já jsem na konci litovala času, který jsem tomuhle rádoby hororovýmu počinu věnovala. Škoda, mohlo to být skvělý. ()
"Coming out" může být i horor. Náš vnitřní svět se často popisuje pomocí vnějšího, protože člověk musí sám v sobě bydlet a být dobrým nájemníkem těla. Ovšem co s tím, když někomu pohlaví jeho těla (tedy charakteristika bytu, v němž bydlí) nevyhovuje a cítí se ve svém duševním bytě nešťastný? Ta žena v něm na chvíli spáchá sebevraždu, jenže ten muž v něm nedokáže být dlouho mužem a znovu mění se v ženu (a Adjani se nedočká splynutí). Zajímavý ponor do duše skrytého transvestity, ale přece jen by to chtělo prostříhat a zkrátit. ()
Vynikající! Polanski svým nezaměnitelným způsobem dokázal vytvořit působivý, skutečně hororový film jen ze situací, které mohou potkat každého z nás. ()
Holt si potrpím na podobné motivy fyzický svět vs. svět vnímaný jedincem. A zde se mi to zdálo dotažené do konce. Některé scény byly opravdu úžasné. Konec byl tak "velký", jak to mám u filmů ráda. Polanski se předvedl hned ve dvou oborech. ()
Mistrně natočená magořinka. Paranoidní Roman Polanski mě rozhodně baví i před kamerou. ()
Tak som sa dočkal.. Dnes nebudem spať. Budem v ženskom prevleku hrať futbal s ľudskou hlavou, hľadať zuby v dierach v stene a vyškrabávať hieroglyfy na záchodové steny. Budem načúvať najmenšiemu zvuku v susedných bytoch, pozerať do zrkadla v paneláku naproti a pritom v neznesiteľnej existenciálnej hrôze z tej paranoidnej schizoidnej pekelnej časovej slučky kričať, kričať a kričať! ()